Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Hmm Publikoval(a): irisY2K | Úvahy » Bůh, víra
No, ono pokud se nepletu ve stejné kapitole o potopě se píše i o rozmachu hříchů a že ohavbé skutky křičely až do nebe. Nevím jak jsi na tom ty, ale zloděje, vrahy, vyděrače, pomlouvače a jiné šmejdy trestá každá společnost. Bůh trestat nesmí? Má to od tebe zakázáno? Nejlepší na tom je, že ve stené kapitole se píše, že Noe byl spravedlivý a proto byl zachráněn v arše. A víš co je ještě lepší? Noe povídal svým sousedům kteří se mu smáli ať činí pokání a tak budou také zachránění.
Nebo ti provorození v Egyptě. Nebylo náhodou před tím ještě 9 jiných ran při kterých nikdo neumřel? Nebyly nejdřív kobylky, dobytčí mor, krvavá voda, kroupy, žáby, mouchy a komáři a ještě další? Může Bůh zato, že egypťané svoje otroky nechtěli pustit pryč? Desetkrát se dostavili židé před faraona, aby je propustil, desetkrát faron viděl co to udělá, když je nepustí, ale stejně je nepustil. Nechci nic říkat, ale komu není rady, tomu není pomoci... Ale dneska už jsme asi větší humanisti než Bůh tenkrát.
Chci ti jen říct, že věc má i svou druhou stránku a soudci který někoho zavře se taky neříká, že je zlý. A soudce který odsoudí někoho na smrt taky ještě není vrah. Ostatně třeba v USA bylo nejméně milion lidí v porotách které odsoudily někoho na smrt. A nemám pocit, že by s nimi už nikdo nechtěl sedět u jednoho stolu.
Víra v proměnách tisíciletí Publikoval(a): Neldor | Úvahy » Bůh, víra
Mícháš dvě věci Vladane
Věřit znamená očekávat bez existencionálního důkazu. Bez předchozího výpočtu. A je celkem jedno, jestli výpočet nebyl dodán pro nedostatečnou znalost matematiky nebo pro nemožnost to vypočítat. Věřit znamená očekávat na základě empirické zkušenosti. Očekávat bez výpočtu. Ale to není fanatismus. To je experiment.
Fanatismus vznikne, když je experiment ještě před ukončením prohlášen za správný a jedině správný. Víra sama o sobě není nikomu nebezpečná. Ostatně všichni ji používáme a bez trochy víry a očekávání bychom se asi nehnuli z místa. Ale problém je, když víra přeroste v označení pravdy. Víra je vždycky do určité míry neznalost. Kdybych znal, nebyla by to už víra a nebylo by co očekávat.
Ovšem ve chvíli, kdy je víra označena jako pravda, v té chvíli začíná fanatismus. Víra není pravdou, protože kdyby byla, není víry už zapotřebí.
Vždyť ty taky věříš principům volného trhu aniž bys byl schopen je vypočítat či doložit. Jsi proto fanatikem? Nemyslím. Byl bys jím, kdybys tuto víru označil za jedinou možnou pravdu.
Křesťan není fanatikem tím že věří v Boha. Ale stane se jím, když svoji (soukromou) víru označí za jedinou pravdivou a začne ji vyžadovat u druhých.
Afričan věřící v šamanovu schopnost přivolat déšť není fanatikem. Ale stane se jím, když nepřipustí jinou možnost a tuto šamanskou začne vydávat za jedinou pravdivou a dokonalou.
Víra v proměnách tisíciletí Publikoval(a): Neldor | Úvahy » Bůh, víra
Akorát problém řešený v této úvaze, případně Vladanem nastolený problém víry a fanatismu se nedá nijak přesně měřit. Ať už z důvodu subjektivity nebo nedostatečného pojmosloví.
Neutrino není víra a atom není Bůh. I když je samozřejmě možné fanaticky trvat na existenci neutrin i když se jejich neexistence prokáže pomocí jiných vysvětlení. Ale to není tento případ.
šrouby do hlavy Publikoval(a): angelicek | Úvahy » Bůh, víra
Zklamu Tě...
Nic neříkající. Jen několik odstavců tisíckárt omletých frází ohledně církve či víry. Jen tady na Literu je v této rubrice minimálně deset podobných textů typu, chodila jsem do kostela a čím déle jsem tam byla tím méně se mi to líbilo.
I s tím příjímáním se mi to nějak nezdá, protože normálně se před tím ještě biřmuje a tomu předchází poměrně dlouhá porcedura učení katechismu, ale na kvalitě úvahy se takové učení neprojevuje, takže jsem opatrný.
Tvá úvaha neříká nic konkrétního. Neřeší ani celkovou situaci, ani konkrétní problém, vyjadřuje vlastně jen jednu jedinou věc a tou je určité "právo" věřit si čemu chci, bez ohledu na míru rozlišení a pochopení procesů.
Nehaním tvůj ateismus, to ani v nejmenším, jen mi vadí že je bez jasného vymezení a bez konkrétního důvodu.
Víra v proměnách tisíciletí Publikoval(a): Neldor | Úvahy » Bůh, víra
Ovšem výrok je příliš zjednodušený. Neřeší, zda se otázka "fanatismu víry" - navrhuji toto jako termín - vztahuje na rovinu pojmovou, existencionální či eklektickou, protože ve všech případech je ověřitelnost odlišná a jinak chápána. Navíc je zde ještě zcela jiná úroveň sdělení (názoru)
Například principy volného trhu, komunismus, křesťanství, ale třeba i globální oteplování jsou určité světonázory (to proto, že je na světě hodně lidí, co jim dává za pravdu) ze kterých plynou určitá konkrétní hodnocení konkrétních situací, která mohou být od sebe značně odlišná.
Ale opět o fanatismus se začne jednat až ve chvíli kdy příslušníci světonázoru jednají v jeho souladu, aniž by ovšem výsledek reflektoval skutečnou situaci.
Obyvatelé Velikonočního ostrova nebyli fanatiky tím, že věřili ve své Moai, že jim pomohou, ale tím, že tomu věřili i ve chvíli, kdy už pro to nebylo žádné opodstatnění.
Primitivní divoch není fanatikem tím, že věří šamanovi, že přivolá déšť dokud se to tomu šamanovi skutečně daří. Takový člověk není schopen posoudit příčinnou souvislost mezi deštěm a šamanem a jeho víra je tedy oprávněná (i když existencionálně chybná)a není teda nijak fanatické, když si divoši jdou k šamanovi pro déšť na kukuřici.
Ovšem fanatickými se stanou, když šaman déšť nepřivolá a tedy jejich víra přestane reflektovat skutečnost a přesto pokračují v navyklém rituálu, který s eukazuje jako chybný. Ovšem primitovové se v tomto chovají pragmatičtěji než my a takového šamana bez problémů odpravili a pořídili si jiného.
Víra, že se svět otepluje není sama o sobě fanatismem, stejně jako není fanatismem, že se na to lidé připravují. Ovšem fanatismem se stane ve chvíli, kdy se objetivní realita ukáže jako jiná, ale přesto pokračuje jednání navyklým způsobem.
Víra v komunismus není sama o sobě fanatismem, ostatně ani Marx ani Engels žádnými fanatiky nebyli, ale může se fanatismem stát, když se ukáže že to prostě nefunguje, že to zabíjí lidi ve velkém, ale přesto se v tom pokračuje...
Maova víra ve Velký skok nebyla fanatismem. Stala se jím až ve chvíli, kdy se zjistitlo, že je to blbost, ale pokračovalo se v tom dál.
Víra v Boha proto není fanatismem dokud se nerozchází s objektivní realitou. Jestliže křes´tané tvrdí, že víra jim pomáhá udržet rodiny a vztahy a že jim pomáhá tvořit poctivější společnost bez násilí, trestné činnosti, apod, pak to není žádný fanatismus. Fanantismem se stane ve chvíli, kdy se ukáže, že křesťanství na rodinu či společnost pozitivně nepůsobí, naopak způsobuje ve společnosti hluboké a neřešitelné problémy a přesto se v tom pokračuje...
Víra v proměnách tisíciletí Publikoval(a): Neldor | Úvahy » Bůh, víra
To už je Vladane dost otevřené tvrzení, že jakákoliv víra bez důkazu je vlastně fanatismus. Stálo by to za samostatnou úvahu nemyslíš?
Víra v proměnách tisíciletí Publikoval(a): Neldor | Úvahy » Bůh, víra
Otázkou je, co jsi měl za slohový útvar. Pokud byl jakýkoliv volný, je to skutečně tak na tu dvojku. S tématem jsi se vypořádal svérázně, trochu bych očekával hlubší vhled do problematiky, ale když je téma zadané, těžko shánět v encyklopedii informace.
Ovšem pokud byla zadaným slohovým útvarem úvaha, pak je to na pětku z hvězdičkou. Úvahou je poslední odstavec, všechno předtím je ilustrace.
Mnohem víc bych si dovedl tvé zpracování představit jako divadelní hru, kde prolínání a střídání obrazů ilustruje problém, který je dramaticky nějak řešen. Úvaha na téma víra či náboženství to ale není.
Je to droga a ne že ne...! Publikoval(a): Bucharovic | Úvahy » Sex, erotika
Víš, neměl bych nic proti, kdyby nevěra byla jen soukormou záležitostí dvou lidí. Ale ona není. Zpravidla bývá záležitostí čtyř lidí. A nebo ještě více.
Já se nehádám že láska snad není hybnou silou, ale odmítám vidět lásku jako hormonální koktejl. To není láska. To je prostě jen chemie která včera byla, dnes není a zítra zase možná bude. To je záležitost která nemá žádné zákonitosti.
A když ty říkáš, že toto je láska, tak já odpovídám, že není, protože nemá žándou relevanci ani váhu. Otáčí se jako korouhvička, co včera platilo to dnes neplatí, kdo se včera líbil je dnes nenáviděn, apod apod. A prostě odmítám být takové síle poplatný. A jestli je tato síla tou hybnou silou světa, tak to má minimálně jednu výjimku - mě. Já tomuhle totiž nesloužím.
Odpovídáš mi, že svět není černobílý, s tím samozřejmě souhlasím, ale nejsem to já, kdo z něj udělal tu černobílou záležitost. To ty polemizuješ o tom, co je horší, zda odmítat lásku v nevěře a nebo neodmítat. Dovolím si totiž upozornit, že láska není jedinou hybnou silou. A není jedinou věcí v životě. Ještě k nim patří prácě ta věrnost, poctivost - nebát se a nekrást, jak říkával Masaryk. A míře věrnosti lásky a poctivosti namixnuté s vědomím odpovědnosti se říkávalo čest.
To je to, co chlap měl. Čest. Nepodvádím jiného chlapa s jeho ženou, protože mně by se to taky nelíbilo. Nebudu rozvracet jejich pěknou rodinku, byť se mi líbí kozy jeho manželky a strašně rád bych si s ní užil.
Nebudu nějaký holčičce lhát, že jí miluju, když mi jde jen o sex. Jo, kdybys poctivě řekl partnerce, že jde jen o nezávaznou věc, tak tě v drtivé většině případů vypakuje. To se možná dá s nějakou osmnáctkou, ale pochybuju že najdeš nezávazný sex s třicítkou (teda pokud nepodvádí svého manžela doma).
a jestli ty stavíš na první místo v životě lásku, která je ve tvém podání ono bušení srdce, romantika, sex, něha, vzrušení, tak já odpovídám, že je mi to hodně málo, že je to na úrovni toho, že máš na prvním místě v životě flašku s rumem, jde vlastně o totéž, jen z toho nedostaneš cirhózu.
Já stavím na první místo ten celý mix vlastností počínaje odpovědností, věrností, pravdomluvností, kterému se říká čest a ze cti vyrůstá láska jako akt vůle, akt rozhodnutí pro partnera, který zůstává trvalý a především je poctivý a čestný.
Já jsem taky jenom člověk a taky chci žít, ale neschovávám se za hormony, stejně jako neuznávám schovávání se za opilost. A jestli tvrdíš, že každý svého štěstí strůjcem, tak já nejsem ani bořitelem nebo rozvracečem jiného. A argument, vždyť ona to chtěla a kdybych s ní nebyl já, byl by jiný a stejně by toho svého podvedla, je pro mě jen klasický příklad negativní kauzality z učebnice filozofie, ale ne argument pro můj smysl pro poctivost. Stejně jako se nevymlouvám, že je něco v pořádku protože to dělají všichni.
Je to droga a ne že ne...! Publikoval(a): Bucharovic | Úvahy » Sex, erotika
Jo, to jsi odhadl docela přesně, že jsem v životě strávil (a ještě strávím) dost času v kostele. Ale rozhodně tě nikam nelanařím. Jen komentuji, že Tvá úvaha by v případě trochy cti a poctivosti byla naprosto zbytečná.
Nevím co jsi v životě viděl ty, ale já v něm viděl právě většinou ty, kteří ten dnešní sexuální apetit odskákali s plnou parádou. Ostatně po našich ústavech jich je asi 7000. Pracuju s těmi, kteří jsou právě tím nežádoucím produktem toho, co popisuješ. Budeš se divit, ale povětšinou jsou to ženy a děti... ty které ve svých válečných povídkách chráníš se zbraněmi v ruce, ale ve své úvaze klidně necháváš flustrovat a ničit. Říká se tomu dvojí morálka...
Z toho zase vstávají denně vlasy na hlavě mně. Já pak musím řešit probaci a mediaci, já pak musím vymáhat alimenty, já pak musím řešit komu připadne to pětiletý okatý škvrně.
Je strašně pěkné, že nacházíš pomoc na konci svého ramene, ale já jsem obklopen těmi, co si sami nepomůžou protože na to nemají. Protože svou životní energii věnovali něčemu neperspektivnímu, co jim lhalo, podvádělo je a nakonec opustilo. A teď, když by přesně tu energii potřebovali, už ji nemají. A já horko těžko řeším věci, které se vůbec neměly stát, kdyby měl dnešní člověk alespoň trochu z toho Mirka Dušína...
Ne, nemysli si, že na své argumenty chodím do kostelních lavic, tam si chodím sám pro trochu útěchy z toho marastu ve kterém se hrabu přes týden. A ujišťuju tě, že hrabat se v lidské duši bývá mnohdy horší než se hrabat v hnoji.
Proto se snaž chápat moje argumenty. Nepřesvědčuji tě o jiném životě, ani tě nechci nikam zlákat, ale dokud budu mít trvale napráskanej diář k mediaci, do té doby po mě nemůžeš chtít abych schválil nebo souhlasil s obelháváním a flustrováním partnerů a partnerek, abych souhlasil s tím, co se děje po rozvodech a rozchodech dětem a abych se připojil k všeobecnému jásotu nad rozbouřeným testosteronem a progresteronem, který je sice mocný i hezký, ale to je alkohol taky... A kde to může skončit.
Je to droga a ne že ne...! Publikoval(a): Bucharovic | Úvahy » Sex, erotika
Jistotu? Ne, neřekl jsem že chci mít jistotu, ale že ji mám a to je trochu rozdíl. Já jsem v situaci že o ní nemusím pochybovat. A to jednoduše proto, že můj protějšek je ze stejného těsta jako já.
Samozřejmě se usmívat můžeš a taky nejspíš budeš, nejsi první ani poslední. Ale to je tak jediné. Můžeš se usmívat jak jsem naivní, jak to všechno může být jinak, ale ono to prakticky stoprocentně jinak nebude. Tvůj pobavený úsměv se vždycky bude týkat toho, že by mi má žena MOHLA být nevěrná, ale silně pochybuji, že mi skutečně nevěrná BUDE nebo JE. Lidé jako já se na potkání ani nezamilují, ani nežení, ale také nerozcházejí a nerozvádějí. Je nás víc, so si můžeme a jsme takto jistí. A těm okolo skutečně jen zvývá jen úsměv z toho, že nevíme, jak život překvapuje, ale jen hodně výjimečně může jejich úsměv přerůst do škodolibého konstatování "já to říkal".
Ostatně čestnej chlap s minulostí naprosté poctivosti a spolehlivosti bude ještě v šedesáti pořád lákavá partie i pro mnohem mladší ženy, narozdíl od zhýralých smilníků, ploditelů a odmítačů odpovědnosti.
Je to droga a ne že ne...! Publikoval(a): Bucharovic | Úvahy » Sex, erotika
Jo, možná vím o životě velký kulový, možná mě to zavalí, možná budu ochuzen o spousty dobrodružství z "lovu" slečen a možná mi bude chybět téma pro chlubné i úsměvné historky o skákání z okna od nevěrné paničky...
Na druhou stranu nebudu platit alimenty, moje děti budou opravdu moje a prožiju zřejmě dlouhý "nudný" život kde uvidím růst děti svých dětí a po boku budu mít pořád tu jednu jedinou ženu pro kterou jsem se rozhodl.
Ale to hlavní... zůstanu čestnej chlap, kterej se každému může podívat směle do očí. Nenechám za sebou ani jednu jedinou rozvrácenou rodinu a jako bych nikdy nechtěl aby mi někdo lezl za ženou, tak nikomu za ženou ani nepolezu. A když nejsem ochoten se starat, tak taky nebudu starosti vytvářet.
Jako si Héraklés vybíral mezi rozkoší a ctností, tak já beru ctnost. Možná ji brala i ta tvoje učitelka hudební výchovy. Možná neměla mezi nohama nic jiného než kalhotky. Ale nejspíš po ní v životě zbylo něco víc než měch od vypitého vína a sada použitých kondomů.
Raději budu mít přezdívku mnich než smilník. A pro ženy budu raději pán v chomoutu než pan úlisný či slizký.
Nechci tady rozebírat moji filozofii ve vztahu k té tvé, to ani v nejmenším. Ale když píšeš úvahy, občas tě čeká nesouhlas čtenáře. A obzvlášť v případě, když obhajuješ neobhajitelné... ale to je jen můj soukromý sobecký názor na věc, ostatní to třeba uvidí jinak.
Obhajoba mého egoismu Publikoval(a): 1984 | Úvahy » Ze života
Ano, dokud se sám nedostane do situace, kdy potřebuje pomoc...
Je to droga a ne že ne...! Publikoval(a): Bucharovic | Úvahy » Sex, erotika
Tentokrát si dovolím nesouhlasit... Láska pro mě není ten hormonální koktejl zamilovanosti, který dneska je a zítra není. A svádět svou faleš a licoměrnost na jakýsi neovládnutelný proces chemické výměny v mozku je podle mě slabošství. Ne, skutečně asi nemůžeme ovlivnit, zda se nám nerozbouří hormony při pohledu na obtaženou sukni, nebo třeba při intelektuálním rozhovoru s příjemnou ženou, ale nazvat toto láskou, to chce velkou dávku svévole.
Kdyby láska měla být jen tímto, pak pěkně děkuji nechci...
Pro mě je láska aktem vůle, kterým se dobrovolně vzdávám svých výhod ve prospěch milované bytosti. Pro lásku se člověk rozhoduje. A protože se rozhoduje, může za ni bojovat. Bojovat za hormonální koktejl a nasazovat pověst, peníze nebo snad i život za mravenčení kůže, které ale zítra nebo za týden pomine, to je podle mě dost málo.
Jako se člověk rozhoduje pro věrnost, tak se rozhoduje i pro lásku a jak porušuje věrnost, tak porušuje i lásku... dobře, tak to prostě je, ale svádět své selhání rovině lidskosti, pravdomluvnosti a cti na hormony, to je spíš k pláči než k úvaze...
Mnichov 2009 a 15. březen po 70 letech. Publikoval(a): Tanula | Úvahy » Politické
Já bych nebyl tak hr.
Ruský medvěd už totiž dávno nemá pořádné drápy. Bohumil Doležal a jiní jemu podobní váleční štváči by nejraději Rusko vymazali z mapy a neopomenou žádnou příležitost připomenout jak moc je Rusko rozpínavé. Bohužel zapomínají dodat tu druhou polovinu - jako třeba že už na to nemají.
Ruský současný vojenský rozpočet je menší než současný německý. To znamená že žádná sláva. Možná si mohli zastřílet někde v Čečně nebo v Gruzii, ale na jakoukoliv větší válku v současné chvíli prostě nemají. Rusko je možná rozpínavé, možná že pošilhává po ztracených guberniích na západě, ale to není vlastní jenom Rusku. Každý velký stát je svým způsobem rozpínavý a kdybychom my češi obývali prostor od Uralu až po Amur a bylo nás 200 milionů, taky bychom asi byli rozpínavější než teď, kdy jsme jako turisté do jednoho čínského hotelu.
Ruská armáda je torzo té původní sovětské. Jistý americký generál řekl, že je reálnější že se v Normandii vylodí číňané, než že Rusko přepochoduje ukrajinské pláně.
Víra Publikoval(a): In.D r e a m | Úvahy » Bůh, víra
Pozor, abychom nezaměňovali...
Já neobhajuju žádný názor ani pohled. Jen jsem poukázal na pár logických děr v té konstrukci. Rozčiluje mě, když je jednou dítě jenom ženy a jenom ona má právo si o něm rozhodovat a nebo je jenom muže (který o něj nemá zájem) a proto ho žena může potratit. Tak čí to dítě vlastně je? Nebo jinými slovy - kdo na něj má právo? Kdo má právo za něj rozhodnout? Jestliže je ženy, pak tedy žena, jestliže je muže, pak tedy muž a jestliže je obou, může muž ženě potrat zakázat, protože on to dítě chce? Na kolik procent patří dítě ženě a na kolik muži?
Zřejmě tomu muži zase tak moc nepatří, když si o něm žena může rozhodnout sama i podle našeho právního řádu. V tom případě je tedy muž jenom jakýmsi "nutným nářadím" ženy k početí. Ale potom je argument o výchově dítěte patřícímu násilnickému muži naprosto zcestný.
A spravedlnost? Jako že jí není dost a nebo se jí každý nedovolá a proto neexistuje? Hodně lidí se nedostane do Ameriky, je proto Amerika abstraktní pojem?
Není spíš problém ve vymahatelnosti práva a spravedlnosti? Copak vrah neporušil zákon? Porušil, ale nebyl chycen. To není problém spravedlnosti, to je problém nedostatečné vymahatelnosti.
Rozhodně nemám růžové brýle, ale na druhou stranu nestrkám hlavu do písku v domění, že když to neuvidím tak mi to neublíží.
Každý člověk hned v prvních letech života získá výchovou základní aspekty práva. To je ohledně toho žalování, plácání kamarádky, vztekání se, apod. později přibývá nekrást, nevraždit, nemluvit sprostě, nesvědčit křivě, apod.
Jo, že to někdo porušuje a většinou to porušuje na někom nevinném, to přece není chyba toho, že existuje spravedlnost.
Podle tvého vědomí by tedy znamenalo, že když mi někdo zabije ženu, mohu ji zabít někomu i já, protože spravedlnost je abstraktní... Ne není abstraktní ani nemůže být. Spravedlnost je konrétní, velmi konkrétní pojem. Tak konkrétní, že se dá vyobrazit jako žena s páskou přes oči, váhami a mečem.
A vidět Boha a pak uvěřit? Nadsázka? Možná ano, ale spíš to zobrazuje velmi přesně a korektně tvůj pohled na danou problematiku víry, křesťanství a vůbec náboženství. A chctěl jsem jen pokuzat na to, že tam máš hodně "bílých míst".