Komentáře odeslané

zvětrávání... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

křesťanství- uf... jsem pohanka a čarodějnice s radostí... věřím v něco a s velkou úctou ... už teď jsem zastřelena křesťanem -)
žiji tady a teď... s tím, že plánovat moc nechci, ale určité věci ano... a i když tomu moc nevěřím, dělám to. i finančního poradce mám a ten si o mně myslí, že jsem magor :-) a přesto si myslím, že tady a teď je super, když někdo taky trochu přemýšlí, je jedno kam, ale to stačí...
taky se snažím nic moc nepitvat... prostě je to tak... co jsem mohla, jsem udělala a co se nepovedlo beru jako fakt...
cit a touhu, vášeň, pochopení, sounáležitost, jooo... to jo, to si uvědomuju... stejně tak bolest, pomoc, bolest...
formu přátelství beru jako zázrak... nic z toho není povinně a přesto to má velký dosah pro jedince...
dokonalost? existuje... v tak prosté formě jako východ slunce, západ slunce, moře, vodopád...květiny...trávy, kopretin. lesku v očích, doteku, v básních, slovech, milování, malování ... něco z toho trvalé není, ale dokonalost to plní
bolest? ,, existuje dle mě.. tak velká, beroucí cokoli.... odzbrojující.... fascinující ji pozorovat u jiných, prožívat s nimi a přesto nikdy necítit stejně, ale pomoci. jakkoli.. o tom svědčí intelekt... a instinkt dolaďuje příčinu... jsou lidé, které je třeba někam posunout, předat, ukázat... a třeba si nic z toho nevezmou...
slovo miluji tě... tak hedvábné, tak milé, tak vhání slzy do očí... silněji? třeba ho rozpoznat beze slov, oči, doteky, chování... tolik lidí mi říkali, jak mě milují a jen slovo... a někdo mi to nikdy neřekl, ale vím to... a třeba tohle vše se jednou vytratí... díky za to, že to bylo, že jsem to cítila...
a víc a méně? je to podstatný? každý milujeme nějak, někam v té své duši... a jestli nám to někdo dovolí, jakkoli, je to fajn, je to procitnutí... je to stupeň víc v sobě, že to umíme...
a třeba prostě jen pocit vděčnosti... nikdy nevíme, jak to skončí, nikdy nevíme, jak to bude probíhat... jen vím, že najít člověka, co.mu září oči a ty mu nasloucháš a vnímáš je vzácnost... a význam má cokoli, i ta největší hloupost... někdo křičí miluju tě a někomu to prostě jen čteš z doteků, pohledů, dojmů... nikdy to nemusí říct, ale ty to víš... a třeba jen někdy vysloví, že má rád...
a věčnost? tu přenechme jiným, nebo sobě v očích jiných...
báseň plná všech a tak moc moc....potkat někoho, kterému je navýsost dána dojímavá krása a prožívat v tobě kouzlo... možná bys jí to mohl říct... třeba cítí stejné, jen ty vidíš něco jiného, přijít o tohle je škoda...

22.05.2022 02:00:37 | zelená vílareagovat

caldaria... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

svět je o lidech, někteří se radují a někteří bojují... někteří se bojí a někteří hledají, někteří jsou milí a někdo pšouká zlobu... zprávami nás informují o tom tak, jak se to hodí... možná bychom se něčeho bát měli a možná se něčeho bojíme zbytečně... lidé se milují, odsuzují, nenávidí odjakživa... posuzují se... hodnotí a za to se cokoli.... nic z toho nemění určité dosahy a přesahy lidské... i v těch nejtěžších letech byli ti, co pomáhali i v v těch nejkrásnějších chvílích jsou ti, co škodí...
jizva a rýha...
kde najít rovnováhu ?v sobě...
v neodsuzování čehokoli a kohokoli... zní to blbě, ale je to tak... pomocí tam, kde je třeba...
ale tak to mělo být přeci vždy...
kousek krásy se najde vždy.... v jakékoli maličkosti... vždy si budu vážit a milovat ty, kteří to umí... kdykoli...

22.05.2022 01:15:55 | zelená vílareagovat

Lyrydycky... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

při každé otázce se dočkáš jiné odpovědi, zkus se mi měsíc ptát na stejnou otázku jinak a dozvíš se věci :-)

22.05.2022 01:02:24 | zelená vílareagovat

koutům... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

i díky tobě vím, jak chutná dokonalost, jak ji lze procítit, mít v srdci... mít navždy a vědět o tom... mnozí neumí říct něco o domově, o pocitu, o dlani, o slunci.... díky tobě vím, že umíš vyprávět a procítit cokoli... díky... naučila jsem se to číst v očích, v gestech, ale tohle je prima... je to snadný...

22.05.2022 00:59:13 | zelená vílareagovat

sirtaki... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

moře je dokonalost, moře je volnost, moře je slanost ve sladké variantě... moře je klid, touha, láska... v jedné jediném pohledu z okna, kdy se k němu blížíš... a jestli jeho blízkost či vzpomínka je spjatá s milováním, doteky není nic lepšího...
léta jsme si pronajímali dům u moře a jezdili tam s přáteli , s rodinou... samota, klid...moře, o bys kamenem dohodil, slečny psí s námi... a někdo tohle miloval, někdo se tam nudil... samota u moře, domácí, co nám kuchtili dobroty s darů moře, co jsme chytili, pekli jsme tam český buřty a bylo nám exkluzivně... měli jsme svoji loď a tou jezdili po okolí, trávili. čas na skalách...
poznávali jsme moře, sebe... přeci jen měsíc s někým na samotě dělal velké hodnoty životní... dodnes si odnáším přátele... díky za tuhle zátoku, díky za domácí, díky za přátelství...

22.05.2022 00:53:25 | zelená vílareagovat

novosvětská... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

myslím, že určité přenosy jsou dokonalé, probouzejí ... díky za to
okamžiky dokonalosti, který ti možná docházejí hned a možná zítra... ale hlavně, že tak... strašně dlouho jsem věřila tomu, že si to uvědomuju a cítím jen já.... psala jsem si deníky a dnes, když je čtu, pláču.... štěstím, že jsem si ty pocity uchovala, že díky nim si pamatuju detaily svého vnímání, cítění... dnes vím, že si to pamatují oba dva, vždy to tak bylo, jen jsem tomu nevěřila, dnes to vím... a možná mi kdysi uplavaly určitý chvíle, možná jsem před nimi utekla... ale dnes je pořád vlastním a díky deníkům, dost intenzivně...
asi si je zase začnu psát.... proto abych nezapomněla, abych jednou....
dnes jsem jiná, vyzrála jsem, ale ty chvíle zapsané mojí rukou, procítěností je tak krásný číst.... poznávám se v každičké maličkosti těch slov, v každičkém detailu... a já někdy byla z krásy smutná... dnes už vím... o to víc dnes cítím, prožívám, dávám... jsem... děkuju za uvědomění si ...

22.05.2022 00:39:36 | zelená vílareagovat

A teď mlčíš Publikoval(a): zelená víla | Básně » Ostatní

to určitě... každé ticho má svůj klíč ... díky za to

22.05.2022 00:26:13 | zelená vílareagovat

Jarní políbení Publikoval(a): Danger | Básně » Příroda

ale no tak... píšeš skvěle. já se jen zrcadlím...

22.05.2022 00:23:52 | zelená vílareagovat

Odlesk Publikoval(a): Danger | Aforismus, citát, říkanka » Ze života

a možná právě to je ta, to, ono... bez čeho se v životě neobejdeme... :-)

22.05.2022 00:22:10 | zelená vílareagovat

Průhledný klíč Publikoval(a): Danger | Aforismus, citát, říkanka » Ze života

jde o to, čemu věříš...

22.05.2022 00:20:24 | zelená vílareagovat

Zaobzor... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

uhodil blesk a já se rozesmál...
přemýšlím kolikrát musel přijít blesk, abych se rozesmála... a kolikrát jsem byla ticho, aby přišlo příměří...
a i o tom, kolikrát to ještě nastane...
poslední dobou si uvědomuji svoji sobeckost - už nechci hrát hry, už nechci chápat a uchopovat, vysvětlovat zlo...s kýmkoli...
umím bouchnout do stolu i plakat s kýmkoli... jen si vybírám...
jsem sobec...
a asi jsem za to vděčná...
ukamenujte mě...
vybírám si, znám se....a vím, že nic neznamená nic.. krev není rodina, láska není povinná...
po čtyřicítce jsem našla zálibu v tetování a nechávám si kreslit na sebe to mě platné ...

chci se sama sobě líbit...
mám se ráda...
miluju poznání i poznávání s lidmi, co dávají...
trávím hodně času s dětmi...
chápu lidi s postižením mentálním...

přemýšlím, kolikrát jsem hrabala hubou v zemi a hledala zázrak...
přemýšlím, jak důežitý je mít někoho, ale hlavně sebe...

přemýšlím o slovech...
o jejich původu, znění, smyslu, rozmyslu..,

slunce
vždycky vyjde... to je super jistota...

26.02.2022 00:50:02 | zelená vílareagovat

o té vlnitosti... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

až mi zvlhly oči...
to je tak milý.. tak milý, tak dávající... jojo, tak přesně na tomhle já ulítávám... :-)

prožitou fascinaci neukončuje obzor
ani hmatatelná hranice

usmívám se.. chvílím věčnosti i vděčnosti...
jsou příležitosti, maličkosti, blízkosti, pohledy, doteky, zážitky, sny... který člověk v sobě bude mít navždy, láska se krájet nedá, ale kousky jí zůstávají v člověku navždy...
a dokonalý na tom je, že nás to neminulo... že jsme toho součástí...
že si to uvědomujeme a vnímáme...
prostě to máme... s láskou...

26.02.2022 00:33:27 | zelená vílareagovat

zády... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

když hledáš balanc u někoho a jsi k němu zády chce to velkou, velkou důvěru... a to je to nej, co můžeš najít, mít, odevzdat se tomu
jo a pak se můžeš chechtat pořád... když víš, když máš, když ...

26.02.2022 00:23:59 | zelená vílareagovat

po vzdechu... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

orgasmické překvapení... vau...

26.02.2022 00:21:57 | zelená vílareagovat

když začal hořet svět... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

a je třeba tohle vše znát, vědět, přijít tomu na kloub?
asi jo... ale asi nechci hledat evoluční vrchol, ani symbol stvoření a asi ani počáteční sestavení... nebo sestavu?
jsem... a vím že chci hledat cesty, hledat touhu, hledat obyčejnost, hledat naději, hledat beznaděj..
začátky neznám, konce ano... hledám to mezi tím...

jsem jednoduchá, stačí mi to... a tohle hledání, tuším, zabere mi celý život...
:-)

26.02.2022 00:19:48 | zelená vílareagovat