Básně autora Amonasr
Nalezeno 1550 záznamů. Zobrazuji 1341-1360.
Před svatební cestou...
Odchody po anglicku ale mám rád... ;-)
Za tohle by mě Boblig z Edelstadtu nechal upálit... Promiň "slavný" rodáku, že si tu hraju na hrdinu až o několik set let později, kdy už mi nic nehrozí (snad). Ale je to možná i tvoje setba... ;-)
O KUCHAŘÍCH A ARCHIVÁŘÍCH (a trochu i o volech)
Aby bylo jasno – obdivuju ty, co mají paměť lepší než já a umí zacházet s prověřenými citacemi moudrých. I to je ale umění - citát může být skvost, pokud ozdobí vlastní myšlenku, ale i obyčejná pouťová tretka, když je pouhou dekorací prázdnoty...
Chtěl jsem se kdysi stát básníkem moderním, to mi nevyšlo, tak co rovnou postmoderním...? ;-) P.S. Mozilla neumí správně zobrazit symbol uprostřed posledního řádku - místo "A" tam má být zvonec.
Bylo by toho mnohonásobně víc, ale nemá to být sága... ;-)
Nechal jsem to volně plynout. Když jsem začal, netušil jsem, jak to skončí. Ale měl či mohl jsem to předvídat. Přece nic překvapivého z toho nevylezlo. Ale možná to chtělo ven - tož tak...
Psáno pod dojmy z nádherných obrazů filmového básníka. Esence krásy nepotřebuje barvy ani akci, vystačí si jen se světlem a stínem.
Občas se neudržím, rozdávám rozumy a hraju si na „chytráka“, Liter nevyjímaje. Asi je nejvyšší čas, uvést to na pravou míru - smrtelně vážně se totiž berou jen blbci... ;-)
Prvotním impulsem byla myšlenka, že není ani žádoucí, aby všechna slova žila navěky. Múza si ale občas dělá sama, co chce, a takto mi to překopala.
William Shakespeare - Sonet LXVI (překlad)
Když tu Pamína včera vyrukovala s nádherným Shakespearovým Sonetem LXVI a já si ho vygoogloval v 13 českých překladech, dostal jsem nutkání zdvihnout rukavici a zkusit si čtrnáctý. Vím, je to drzé a troufalé, ale berte to prosím jen jako hru... ;-)
Dozvuk podvečerního rozhovoru s úspěšným designérem, který se rozhodl vyvléct ze soukolí bezohledných parazitů, jimž odmítl zaprodat duši. Text není o něm, ale o té většině, která se přizpůsobila, možná se bojí anebo je pouze pohodlná se vzepřít...
Listoval jsem nepoužitelnými verši z pradávna, zda přeci jen... No, nic už nejspíš nevyhrabu, tak jsem aspoň na jeden útržek cosi narouboval, když jsem se zase v myšlenkách ocitl tam kdesi... kdysi... ;-)
Inspirovala mě nepřímo diskuze s Pamínou... Tak jí tímto děkuji a věřím, že se to nijak nedotkne její ani žádné jiné (nejen) křesťanské duše... :-)
Omlouvám se - nemám rád křik, zdvižený prst, ani povytažené obočí a plamen v očích... P.S. Plaménky ano... ;-)
Nějak se to zvrtlo... ;-)
V Porubě dnes bylo fajn, slunečno, spousta zeleně a tamní život pohledem turisty mi připadal mnohem půvabnější, než třeba v Praze na Jižním Městě. Přesto se mi sem prodraly spodní tóny. Snad i přes ně Porubo cítíš, že máš po dnešku nového kamaráda...
Nekonečno se skládá ze spirál… A domin... (středního rodu)
MATEŘINKOVÉ POZDNÍ JARNĚ LETNÍ RADOSTNÉ ODPOLEDNE
Báseň zachycuje venkovní atmosféru dnes mezi 16:05 – 16:10 v 8. patře panelového domu nad dvorkem žižkovské mateřinky po vypuštění dětí na pískoviště s vloženým zavřením balkonových dveří a přechodem autora do vedlejší místnosti k počítači…
Potřebuju urychleně něco zpracovat a čas se mi povážlivě krátí. Proč zrovna vždy v takové situaci se mi mnohem líp píšou básničky? :-D P.S. Nikdo není přesně takový, jaký se jeví druhým, a dokonce ani sám sobě. Jaký tedy je doopravdy? To ví jen Bůh…