Nalezeno 38 záznamů. Zobrazuji 21-38.
metaforická báseň zatím pochopena jen jediným člověkem!
pro Nikol k narozeninám;)
mám na zdi tolik obrázků...a miluju ty kterým patří tváře na nich!
do dalšího čísla časopisu...tentokrát však má báseň adresáta
tato báseň se tentokrát netýká až tak docela mě nebo alespoň ne to téma...je to do školního časopisu, který se tak měl původně jmenovat...
už nebudu čekat jestli snad napíšeš nebo zavoláš...konec...už žádné pohledy...prostě NIC!
to je tak když si nakreslíte úsměv a přitom tiše trpíte!!!
je to o setkání s jedním pánem který na mne kašlal...a tak vznikla 1. část básně...a pak jsem ho potkala znovu a vznikla druhá část!
milovala ho a on se choval že jí taky...začal jí nesnášet a ona ho nenáviděla..udobřili se a on udělal blbost a tak ho zase nenávidí
nevím komu to patří...jen autobusová depka...tak jo kecám vím komu ale to byl jen špatný den!!
donutil jsi mě být tou špatnou...ale jedno jsi měl o mě vědět když už špatná tak pořádně...takže se nediv tomu co jsem Ti provedla...a navíc já chtěla jen aby z tebe udělala hlupáka..neřekla jsem ať se chováš jako idiot...
každý příběh má mít svůj konec...
prý na to kašleš ale mě to pořád nějak nejde!!
bože a já ho naivně měla ráda!!
říkal mi ANDĚLI...a tvrdil jak jsem úžasná..a pak prostě přestal psát