Básně autora tucnak
Nalezeno 34 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Pod vlajkou nesvárů, nenálady a nečistých mravů temnota nikdy neustane.
Upřímný úsměv přichází z projevů nesmělých stavů, pohlazen myšlenkou na dávný tanec slunce po vzdáleném horizontu, takový to prožitek nikdy neodchází, nikdy nezapadá.
Hrdý a vznešený hledí tu nad všemi hledí tu nad námi tak trochu verše šeptá, do ucha do ticha nahlas si reptá. Doba vznešených nepřichází a ani neupadá.
Nad otázkou která přijde, nastane někdy fáze divění než-li smělá odpověď.
Pláč ze smíchu, nicota z poznání, halí vše potichu, potichu k doznání, že vše co známe, je vlastně stále dál nepoznané.
Ticho beze slov je jako krok bez chůze. Ale když se někdo naučí tiše chodit, je to jako chorál radostných vzpomínek
Prázdnota vůně kapky rosy. Nesmrtelnost života, který je neplněn. To vše jak světlo odhaleno pro háv bdělé noci.
Ani nejbystřejší bytost nezná cestu v temnotě.
Nevím co bych dodal. :-)
Vše co je teď je i minulostí
Temnota ze světla, smutek z lásky.
Pravda upadá v stínu težkých slovech, už se nezvedne ani nekráči, usíná ve falši prázdných smutných dnech.
Síla, čest, odvaha a moudrost národa českého.
Od člověka dobrým lidem.:-)
Trochu jako z Danteho Pekla. "Temným lesem šel jsem a na cestu svou neviděl jsem."
Umí země krásně plakat?
Nejsilnější okamžiky se počítají na vteřiny.
Básnička pro všechny lidi, které bych chtěl znát.
Kučeravý smích provází závan světlých chvil upředených na oprátce silných okamžiků.
Kdo má tuto planetu rád natolik, že by ji uměl vnímat jinak než jako samozřejmost?