Výběr autora Laxx159

Nejsi jen jednou z žen

jsi více než jen tvar

Na jazyku se rozpouštíš

jako kapka kyseliny

a

Sedí kolem ohně

pod tmou nasycenými mraky

jakoby sami

jako jedni z těch bláznů

co rádi pro

I měsíc nad námi to vidí

ten půvab, jak mladá a naivní

jako první sněženka v lednu

A já co prožil víc ž

Ale prosím tě

vždyť o nic nejde

co po tobě zůstane?

Kdo si na tebe za sto let vzpomene?

Až

Všechny si je pamatuji

ty letmé pohledy

roztomilé tváře zalité medem

cukající koutky

jiskř

Pojďte se mnou

do zapadlé Indonéské vesnice

uprostřed hor

chystá se slavnost

výchází měsí

Muži jsou jako divá zvěř

ženy jako poslední jabloně

V mužích se zrcadlí řecké mýty

v ženách prý jen tou

Jakoby vzduch v ústech hořkl

jakoby se svět přetrhl ve dví

ani ti ptáci nejsou svobodní

a určitě nenavšt

Noc byla hvězdná
a ticho se procházelo mezi stromy
když ke mně místnost zavanula
vzpomínku na tvojí vůní
kterak se vytrácí

Když tě líbám
večer
za tmy a ticha
matrace pod námi se občas zachvěje
všimla sis?
Chvěje se jako jehličí ve větru <

Co může být intimnějšího

než vedle sebe v noci usínat

po dlouhém dni

unavení

sejmout všec

Ulice páchne hříchem

neonové kaluže se třesou v napětí

a mezi zdmi se hemží tisíce snů

s roubíky v ústec