Výběr autora kvaj

Kdo pozná, kde je havran.   havran sedí na věži
vždyť mu o nic neběží
takže co by neseděl možná o potravu jen
než však zčernal bíl

čtvrtá se blíží
a na nic nezbývá čas
pokud už bylo
před sedmi minutami
za sedm minut čtyři

bylo tak deset nad nulou
když jsem potkal ženu
zachumlanou v šále
a zeptal se jí
jak je na Sibiři koukala na mě
no jako vr

sedmnáctého listopadu
stranou všech oslav a demonstrací
hrála a zpívala skupinka Romů
před Obecním domem
čerta se starali
c

     Co ta tu dělá? pomyslel si, když kouřil a pil kávu před oddělením spolu s několika dalšími pacienty a pozoroval dívku na lavičce naproti sobě.

Dnes (1. 10. 2024) je to už rok, co zemřela v pouhých 25 letech úžasná operní pěvkyně, sopranistka Patricie Janečková. Byla zjevením nejen v hudbě a je stále oplakávaná svými fanoušky po celém světě.

nebi blíž nás přivedla
andělská dívka
když jsme ji poslouchali
okouzleni jejím zpěvem
byly to nejkrásnější zvuky
jaké kdy l

     Na oběd bylo uzené maso s bramborovou kaší a okurkou a vyhlíželo i chutnalo to celkem dobře. Seděl u stolu s Jiřinou, ženou středního věku, a n

v dávných dobách
kdy svět byl ještě v pořádku
a za tři sta milionů dolarů
bylo dvacet tun zlata
se ptali jistého miliardáře

Sonet anglického typu vznikl už před pár lety pod dojmem ze surrealistického obrazu Píseň za soumraku rakouského malíře Franze Sedlacka, který je vystavený ve vídeňské galerii Albertina, a nyní se ho pokouším resuscitovat.

Jak soumrak do pokoje oknem vchází,
list fíkusu chce před ním vypučet
a spinet píseň tklivou doprovází,
tak nekonečně prázdný je můj

proč se rodí lidé
filosofická otázka
se snadnou odpovědí
aby obdivovali krásy světa
a aby je měl někdo rád na srazu sedmdesátil

  zná snad někdo z vás tu  co je starší než včerejší den co je lhostejnější nežli čas utopit ho v chlastu vypustit jej dírou z duše ven ča

K básničce mě inspiroval starořecký paradox, podle kterého tehdy nejrychlejší běžec Achilles nikdy nedoběhne želvu o kus před ním, jak tvrdil Zénón z Eleje. Aristotelés však ukázal, že je tato úvaha chybná a želvu tak vlastně dohnal.

  Marně jako Achilles ženu želvu svou,
běžím za ní celý den, lesem, pustinou,
až na večer se obzor krví zaleje,
z dějin se mi vysm

          Uzdravoval se z gamblerství a po čase se v léčebně cítil jako v pasti. Mučily ho vzpomínky na to, co prováděl. Věděl, že je to k ničemu, al

I.
Teď ještě ne. Tolik toho má udělat.
A co s tím, co udělal? To jako není nic?
Všechno zmizí? Všechno, co prožil a cítil?
To

slídový jejich koberec
ode zdi ke zdi je čtverec
leskne se a klouže
jako zmrzlá louže a jak se to řekne švédsky
zní to možná t

     Zakousl se do croissantu a zvedl přitom oči. U druhého stolku přímo před ním seděla dlouhovlasá blondýnka s koláčem v ruce. Další ležel před ní

Kříž na motolské Kalvárii   loučím se s tebou
má lásko
zůstávám ale při tobě
když neseš svůj kříž kdyby však byl
přece jen mo

medúzy jsou prastaré
prý žijí na planetě
již půl miliardy let
jak to
že přežily tak dlouho
když nemají mozek
možná pr

Takto si představovala boha
jedna dívka ze čtvrté třídy.   jednou kdysi za nového dne
mi jistá žena vyprávěla – člověk je od přírody zv

ty spousty vod
že i obrovské velryby
mohou vyskočit nad hladinu
a bez maléru dopadnout zpět dívám se z lodi na moře
ta nesmír