Výběr autora Nazarian

A bylo léto, teplejší než kdysi
a všechny lesy hořely,
nad černou zemí rudé slunce visí,
praskání ohně zní jako výstřely.

Vykvetl Měsíc v celé kráse,
poslední cíp kápě odhalil,
jak tichý zloděj vrátil se zase,
sebral mi spánek, jen duše bol zbyl.

Sfoukni už svíčku a nech mě spát,
nechtěj už po mně více,
vždyť za chviličku přijde nám přát,
dobrou noc Večernice,
ukryj

Za tvoje slzy, za tvou čest,
za ústrky i za bolest,
za všechny lži a prázdné sliby,
za pocit, že ti něco chybí,
za křivý ú

Vzpomínáš, jak před léty
brouzdali jsme loukami?
Byly květy posety
a noc hořela hvězdami.
Z jihu vlahý vítr vál,
č

Až přijdou dny a temné noci,
kdy světlo zmírá a míváš pocit,
že všechen svět se v peklo řítí,
když strach tě drží ve svých sítích

Své vlahé rety horoucí
přitisknu jemně na tvá víčka,
jsi dravá šelma žádoucí
a já tě chci teď chvíli hýčkat,
přiviň se ke

Maluje večer černou tuší,
stínuje stíny v mojí duši,
dláždí mi cestu do pekla,
maluje vázu, jež přetekla.
Přetekla mírou l

Až hlavu složím na tvou hruď,
pak majákem mi v moři buď,
buď světlem, které v každém čase,
i nejhustší tmou prodírá se,
ab

Jak vojsko v nablýskané zbroji,
oceán slůvek bez břehů,
v řadách, bok po boku tu stojí
knihy – pomníky příběhů.

V

Sedíme u sebe
a noc je ještě mladá,
hledíme na nebe,
jak hvězda k zemi padá.
V měsíční koupeli
se opájíme sebou,

Strakatou macešku ukrývám v dlani,
pro tebe vyrostla na lesní stráni,
na slunci rozvila líbezný květ,
pro tebe strojila svých lís