Výběr autora mokryhadr

  V kolotoči času, jenž jede čím dál rychleji, nedostává se mi místa, ani k truchlení, ni k naději, a přece tento kolotoč, není vůbec kulatý, t

Jako by mě vždy někdo opouštěl, když každé ráno tak zvláštně bolí, jako by doteď čas jinak plynul, probuzení je léčba rány solí.   Jako by mi vžd

Třepotáš se kolem plamene, do hřejivé záře hledíš, jaký je asi plamen ve tvých očích, jen se nedívej z blízka, v plameni zmizíš.   Dodnes necháp

  Pohledem se vyhýbám, tvým ebenovým očím, zavíraje svoje, ať chci či ne, stejně u nich zase skončím.   Nepomůže vyhnout se ti, nepomůže nemluv

Když jsem šel večer domů

Řada lamp, kde jedna spí, v dálce nebe nočního, výbuchy barev na obloze zní.   Zastavím se pod ní, kde mě světlo neruší, zahledím se na hvězdy,

Na půdě, po zimě, našli lidé zpuchřelé, popraskané, přesto krásné, dva motýly zemřelé.   Byli blízko, těsně sebe, kousky křídel chyběly, neúpln

Nevinné se to může zdát, jeho a její přátelství, pod nohama však led tenký, citů, touhy, bláznovství.   Čím déle po něm tančíš, tím hlasitěji pr