Výběr autora MartinX

Hlavu má bolavou, ostrý toť střep, usnula únavou, zklidní se tep.   Ukryté za víčka, dva hrnky s kávou, oplzlá slovíčka, bloumají trávou.  

Bezvětří je, poledne,
oko kam až dohlédne,
patří jenom žluté klasy,
múza svoje zĺaté vlasy,
učesat už nestihla si…

Jdu prázdnou ulicí, vzpomínám …
proč píšu básničky, přemítám …

Sněží.

Z ocelově šedého nebe, co nízko dnes je, vy

Zima toho roku krutá,
Leden hoden svého jména,
mráz do morku kostí kutá,
postavena je již scéna.

Prach do očí sně

Byla to horká noc,
co mizí v dáli,
celou tu dlouhou noc,
promilovali.

Slunce teď vychází,
ráno je chladné,