Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
viens jouer avec moi... Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
Já někdy nevím, ty moje pravdy nechce nikdo. Každý má tu svou. Aby mohl žít...
04.03.2018 23:03:14 | Philogyny1reagovat
viens jouer avec moi... Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
Někdy píšeš přesně to, co mi jde hlavou.
02.03.2018 08:59:50 | Philogyny1reagovat
pět Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
...vždycky jsou jiní, než čekáš...a samota je nakonec vysvobození...
22.02.2018 18:39:51 | Philogyny1reagovat
pět Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
zázraky se však dějou..někdy z ničeho nic nějakej spadne z nebe jak vzácnej okřídlenej kanec..a pokud nás svou tíhou rovnou nezabije, tak nám přivodí takový leknutí, že se okamžitě ocitneme v úplném s a t o r i.. a najednou víme, že ten náš posranej svět je vlastně krásnej jako tmavomodře hniličkatej pomeranč a sedí na něm slavnostně bzučící zlatý mušky...:-D :-)))***
pět Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
Pověra, že čas zhojí všechny rány nefunguje....řekla bych, že je to čím dál horší. Člověk přemýšlí co měl udělat a neudělal. A nejhorší je, že už to nejde změnit...**ST**
pět Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
víra potřebuje ke spolupráci člověka ... úsměv pro Tebe ... z.
vlčí Publikoval(a): odnikud | Básně » Ze života
Ta báseň mne chtěla rozplakat...
Už jsem tu kdysi psala, když jsem tu dala svou první miniaturu, tak z první strany byl Frr a ze druhé Ty. A já si říkala, co tu vlastně dělám. Dodnes si ty Vaše básničky pamatuju. A tak to bude napořád. A děkuji, moc. Já toho moc nenamluvím...
20.02.2018 17:02:38 | Philogyny1reagovat
osm Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
...já ještě pořád čekám až budu velkej...:)
osm Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
.....vzpomínka je spojení......Ji.
osm Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
Však jsem se k tomu vytržení otevřeně přihlásil, prostě mi při čtení vyskočila právě tahle asociace, nic víc, nic míň. Každý z nás pozoruje své okolí a z toho co se kolem něj odehrává, vyvozuje nějaké závěry, své závěry a ty jsou velice subjektivní. Na mě ta situace v restauraci zapůsobila nějak a tvůj text ji ve mně vyvolal. Neznal jsem tvou zkušenost a ani zkušenost těch příchozích žen, která se mohla té tvé velice podobat. Jen jsem se nad tím slovem pozastavil, trochu písemně zamyslel a zasadil jej do svého kontextu. Chtěl jsem, aby byl úplný, proto ten sloh…
osm Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
Překvapila jsi mně. zrovna včera jsem řešila další ze svých ataků úzkosti...rvu do hlavy decibely ze sluchátek...abych to přehlušila. přestava si je jen v hlavě přehrávat - to bych nedala. a jetě jedna věc. neumím při tom být v klidu. minimálně chodím. rychle. asi jsem blázen. ale ta úzkost...trhá mně zevnitř. nesouhlasím s jedním. s tím koncem. nejsi vůbec hloupá.**ST**
osm Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
Tvé věci čtu rád, dnes jsi mne však trochu zaskočila. Vím, že to bude znít asi divně a že ti možná bude připadat, že vytrhávám tu jednu věc z kontextu, ale…
Vybavila se mi jedna taková příhoda z oběda. Seděl jsem v pizzerii, vařili tam dobře, takže tam o polednách bývalo poměrně nacvaknuto. Ke stolu vedle mě si sedla maminka s dětmi předškolního věku. Objednali si a čekali, až jim přinesou jídlo. Sám mám dva kluky a tak moc dobře vím, jak se tenhle mezičas vleče a jak obtížné je ty lupínky udržet v klidu. Vlastně chápu i je, stůl v restauraci je totiž děsně nezáživné místo, musí se sedět na židlích pitomé velikosti a jediná hračka, kterou mají v dosahu, je hromádka pivních tácků a jídelní lístek, žádná akce ani zábava, prostě neskonalá nuda. O to víc mne překvapilo, jak jsou ty holčičky vedle klidné a v pohodě si o něčem povídají. Po chvíli se otevřely dveře a v nich se objevila trojice mladých žen. Všechny velmi vkusně oblečené a svým způsobem i atraktivní, odhadl jsem je na bývalé spolužačky z výšky, které si spolu zašly na oběd. Rozhlédly se po téměř plné pizzerii, a když si to jedna z nich namířila k volnému stolu nedaleko nás, tak ji ty další dvě zastavily se slovy: „Neblbni, přeci si nesedneme vedle těch harantů“. Zaznělo to polohlasně, takže to slyšely jen ony a já. Zarazilo mě to a dodnes nechápu, odkud se ten zcela zjevný odpor k malým dětem v těch mladých ženách vlastně vzal, když ani své vlastní ještě jisto jistě neměly. Občas jsem po nich hodil okem, protože mi to vážně vrtalo hlavou po celou dobu oběda a v duchu jsem si říkal, že možná děti vážně nejsou pro každého. Jenže když už nejsou ani pro mladé holky, tak pro koho vlastně?
osm Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
...poprosím o nahrávky, jestli je to hudba...
18.02.2018 21:45:38 | Philogyny1reagovat
osm Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
...to já se sám sobě směju, co chvíli, když do mě drcne nějaká vzpomínka...