Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
zpovědní... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
to vše nechal... vpustil jen to, čemu to dovolil...
nemusel mlčet, nemusel se nořit do hlubin, nemusel nic předávat minulosti, nemusel to cítit jako ztracené...
vše je volba...
nesvalujme to na musel...
volba... to je ta krása, vše je volba, svobodná...
https://www.youtube.com/watch?v=M2SbH6tFLOs
13.12.2016 02:36:38 | zelená vílareagovat
cestovní... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
nech se lapit a jsi lapený...
nech milovat a jsi milovaný...
nech se tvořit a jsi kreativní...
nech se cokoli... jen to dělej rád....
Damien Rice – I Don’t Want To Change You [Official Video]
13.12.2016 02:31:46 | zelená vílareagovat
v kraji pomalého skla... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
mluvila jsem se sousedkou svého kolegy... vykreslil mi ji tolika barvami, že když jsem ji potkala, usmívala jsem se, on , ale musel domů a my zůstaly samy... akorát venčila psy... to místo, kde bydlí, je tiché, dům hrůzy na první pohled... na druhý má krásnou vůni, tvar, starobylé dveře...šumění potoka, les, nebe... bojím se tam, vždy říkám počkej, ale teď ne, dívala jsem se na nebe, cítila vůni a čekala...
sousedka venčila psy... a já usmívající stála před ní, hleděla na mě ostřížím zrakem... já si hladila psy a ptala se... zjemnila... vyprávěla... se jim líbíte.., ne, ne, voním ... mám dvě holky...to už se usmívala ona... měla byste jezdit častěji, abychom měly více tajemství, já mu to neřeknu... zaslechla jsem,no Evo pojď... usmála jsem se... prosím tě, pojď... tak se mějte, já musím...
u něho doma jsem se rozhlížela, ty parapety...ta krásná nedokonalost, vůně domu, kouzlo tvoření... vnímáš mě? jojo... pojď něco ti ukážu... šla jsem... proč ses s ní tak vybavovala? jsem ti něco vyprávěl, jak... nemůžu? co je to za otázku?
tak si tu žiju... hmmm... a pohladila jsem tu zeď toho starého stavení...podívej přesadil jsem ty kytky, jak jsi říkala... super... jen jich mám málo... hmmm, už vím, co ti příště přivezu...
odjížděla jsem domů, krásně potřísněná tím domem, kamarádem a kolegou, co se usmíval... sousedkou, co byla milá... nebem, co se dívalo okny... přemýšlením, jak cesty člověčí vedou tolika směry, zákoutími, domy,... jak se mění a přesto něco je neměnné... tak opatrně... jak jinak do té noci půvabné...
doma jsem zapálila svíčku a rozjímala...
nad domem, co je jiný než ten... nad okny, co jsou větší, ale dávají více toho všeho? ... nad svým doma,... nad ním, jak jiný svět teď má... vzpomínala jsem nad jeho doma, co kdy žil... nad ním, jestli mi může tolik znát, jak myslí... nad tím vším... nad slovy, víš o mně tolik a tak tu musíš zůstat a pak tě musím zabít ... nad jeho očima... kolik schodů dolů, pomyslně člověk sejde a přesto... kolik si toho uvědomuju za ty roky, co se známe, co jsme se neviděli a pak zase potkali a pak zase ne a pak opět ano...
jak se vše mění... jestli my... ty oči mají pořád lesk... záři... musím se tomu usmívat... jestli přítomnost zraňuje nebo dává... jestli je čas jít nebo právě teď zůstat...
https://www.youtube.com/watch?v=5YXVMCHG-Nk
13.12.2016 02:18:13 | zelená vílareagovat
to je olej?... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
:-)
asi si dám čaj z ropy... nu, co bych pro předky neudělala...
určitě jsem trochu ropná :-D , jinak bych na sobě tolik hnědých puntíků mát nemohla... :-)
13.12.2016 01:43:42 | zelená vílareagovat
uvnitř té věci... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
před asi dvěma lety jsem byla ve sklárně... taková veřejná, krásná hospůdka a tam před tebou dělali a ty jsi si mohl za poplatek něco vyrobit... no to jsem musela s Kateřinkou... a courala jsem pak kolem... se sklářem si připila dvanáckou a pak ho zahlédla...dokonalýho skleněnýho anděla... šmankote, ten byl stvořen pro mne... dívám se na něj, cítím z něj vše... od prvního dotyku...
https://www.youtube.com/watch?v=5YXVMCHG-Nk
13.12.2016 01:37:03 | zelená vílareagovat
mezi nami hybridi/y... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
přesně v takovém vztahu jsem se svou dcerou... dokážu ve vteřině sublimovat, přesvědčovat asi hlavně sebe, že tady nejsem... pak vnímat a říkat si, jak dokonalé to dítě je, pak se zahrabat a dělat, že nejsem, neexistuju, ale ona mě vždy vyhrabe... a to mám taky za ušima :-)), ona víc...
někdy mě dloubne tak, že si říkám néééééééé... a někdy mě dloubne tak, že si říkám jooooooooooooooooo...
jak může mít tak skvělou dceru, tahle příšerná máma... tohle je ze mě??
a pak ji zahlídnu, jak je krásná, dokonalá, jak se směje, jak vtipkuje, jak zpívá, jak tančí... a jak sedí na koni...
jak se oblizuje se psíma holkama... jak naslouchá... jak vnímá... jak žije...
jak spí... jak sní... jak krásný oči má...
zázrak Káčko... :-)
13.12.2016 01:27:12 | zelená vílareagovat
v mihotavém oparu... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
občas zachytávám chvění, vědět vše... jít a dozvědět se... taky vždy mám brzdu... mámu a tátu...jenže mi stejně zvědavost láká... zrovna se dívám na fotku táty, vyhublého táty co mu ještě pořád oči září... a hodinky co mu jsou velký, oči se slzami mám a přiznávám si, ne, netřeba... ale, to ale tam je...
proud krve, proč jsem jaká jsem? je to tak dobře? nebo bych měla? mohla? mám taková být? nebo?
sem člověk
ze starobylé rasy
stojící na kamenné desce
cítím vůni lidí
které jsem potkal
já žil s nimi
a oni žijí ve mně
13.12.2016 01:14:01 | zelená vílareagovat
kodex mravní... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
každému co dáno jest... jen " vidět" ... :-)
před nějakou dobou jsem seděla a kecali jsme po školení s kolegou... nějak jsme přišli na aroganci... říká mi, ty jsi v tom někdy neskutečná... tož mě probral, já?? nebetyčně...
pamatuješ si na školení s tou jednou holkou, co byla děsně nad věcí a remcala a mluvila do všeho?? joooo pamatuju a v duchu se zastyděla... já už jen viděl jak rudneš a otevíráš pusu... tak jsem tě zastavil a neboj, viděl jak ti to není recht, ale mlčela jsi... v ten okamžik ano... a pak jsi trochu vychladlá řekla svý, tak, jak jsem tě ještě nikdy nezažil...no zčervenala jsem, děsně mi vytočila...nesnáším, když někomu dáš x hodin školení a on s tebou arogantně cvičí... zasmál se a podotknul, ale ty jsi tehdy zareagovala jako ona, nikdy jsem tě tak neviděl a věděl, že překročila tvojí mez ... uf...překročila můj kodex mravní a já vysublimovala... taky se to pak řešilo a já byla ukamenována :-)
inu poučení praví
nechte na pokoji skrýše plné sršní
... oboustranně... :-)
13.12.2016 01:05:49 | zelená vílareagovat
existens... Publikoval(a): enigman | Úvahy » Ze života
slavili jsme v nemocnici mikuláše, jeden den s jednou dámskou kapelou... jsou úžasný... vešla jsem do pokoje, přišel mikuláš, zaševelila jsem, naslouchejte... pan se na mě zamračil, utekla jsem :-) po zpěvu jsem zase přišla a popřála mu, plakal, chytil mi za ruku, je mi 80 let a děkuju, udělaly jste mi poprvé v životě bezprostřední radost... pohladila jsem ho po ruce a to jsme chtěly tady něco pro štěstí... co jsem dlužen? nic... tak ať vás ochraňuje a vy jeho, dejte mi ho ať vidím, dala jsem...přitáhl mě k sobě, děkuju...
...nejdřív byl naštvaný, ale pak...
ležela ve žhnoucím světle
rty lehce pootevřené
v záhadném úsměvu
její tělo se zdálo
neobyčejně lehké
jako by se vznášelo
v omamných parách
a zář z ní sálala
rozptýlená všude kolem
jako vzácná rosa
klidně připravená
vsáknout se zpět do těla
13.12.2016 00:53:32 | zelená vílareagovat
zachycený vzkaz z hlubin vesmíru... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
zaparkovala jsem auto u bytu kolegy a čekala, byl nakupovat... tohle je tuplovaná samota tohle místo, přijel, zaťukal a povídá, no pojď...
vyšla jsem ven, jdeme ke mně to dodělat, zableskla ve mně jiskra, jak?? on to jako nemá hotový, krabatila jsem čelo ... poklábosila jsem se sousedkou a šla... tak tě vítám, usmál se... a jali jsme se práce... lehla jsem si na postel a radila - to by mi šlo - no tak stejně to udělal po svém, jak jinak... dáš si kafe? teď? a proč ne, slabý... popíjela jsem kávu, udělali jsme co bylo třeba ... nepustíme si film? proč ne... kroužil tam kolem mne, vidíš dobře? máš vše? nechceš tohle? tamto? ne, přestaň poletovat a klííííd :-)
sedl si ke mně se slovy, jsi neskutečně drzá! a pohladil mě ... musela jsem se usmát... zněla mi v uších slova jedné mé školící, že tohle tedy není její krevní skupina, že je namachrovanej a že by ho nakopla po hodině do zadku, že na jeho školení už nevkročí...
když strčil svou hlavu před mou a já se ptala, co dělá, odpověděl, jen se dívám ze tvého pohledu, zda nechceš tu obrazovku natočit... jsem se rozesmála... čemu se směješ? zněla okamžitě otázka... jen tak, nepitvej a zalez :-) jsi drzá... a jiná nebudu... naštěstí a obejmul mě...
jak jinak vnímáme lidi... jak ty dojmy nás obírají o kousky čehosi... asi třeba tak je, arogantní floutek, kterýho pamatuju, když začínal, po roce mi sdělil, víš že si pamatuju, když jsem tě poprvé viděl a vím i co jsi měla na sobě... fakt? co jsem dělala tak pamatovatelnýho? nic, vůbec nic, byla jsi s tvojí mámou ... hmmm, pak jsem si vzpomněla...
lidská bytosti
příteli
člověče plný pochyb
ty jenž jsi
křehký jako novorozeně
mírný jako ovečka
mezi dvěma vraždami
schopný dát se opojit nebem
přecpaným hvězdami
zapomenout na tvrdou slupku
zachvět se tváří v tvář
božské samotě
a pak tiše vzdychnout ...
láska a její delikatesy... toho floutka znám skoro 12 let... pamatuju si ho, jak začínal, jak se rdil, jak se zlepšoval, jak byl výš a výš - díky něčemu, nikdy neměl potřebu se nade mne povyšovat... pamatuju si okamžiky, odchody a znovu setkání, kouzla neměnného... i přítomnost, kdy se začíná... ale ten bezelstnej úsměv a zářící oči, když mi něco říká, to zůstalo... asi ho už vždycky budu mít ráda, floutka jednoho... :-)
13.12.2016 00:40:10 | zelená vílareagovat
ústní... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Nedávno jsme měli školení... u mě v mém pracovním prostoru jsem zapálila svíčku ( ano vím...) a šla školit do jiné místnosti.. inu kolega potřeboval ehm na onu místnost ( díky za to) a jak šel a šel a nahlédl tam ke mně, uviděl ohnivou lišku, prošel, vstřebal informaci a naběhl hasit s jekotem EEEEVVVOOOOO!!! ( Eva se usmála, nerváček, copak ho honí v hlavě) když dodal průůůůseeeer!!! ( Eva, zareagovala a vyběhla) ... když uviděla oheň, začala mávat rukama a ještě více ho rozpoutávat... co dělášššš??? zaslechla ve svém deliriu a přestala... a letěla pro vodu a otvírala dveře, když ohnivý kolega vynášel dýmající cosi ven... otvírala okna... a třásla se...
klepaly se mi ruce, kolega mi šermoval před očima a naznačoval, že se mi to nezdálo... a objal mě...
prožila jsem x fází stresu za pár vteřin a pak se vymanila z objetí, rozesmála jsem se a říkám mu, hele, ale já nevím, tys šel na záchod a jak se hasí ohýnky, tak přesně tak...
vteřinu na mě nevěřícně koukal, rozesmál se a přesně tam mi jednu střelil se slovy, ty se mi vážně jenom zdáš :-)
poděkovala jsem mu mrknutím oka a on mi písní ... nás nic nerozdělí, jsme skvělej tým, nás nerozhodí ani ne....... dým naznačil, že víme, víme...
p.s. někdy je potřeba tam na to místo neskutečně nakopnout... mně se to nestalo, páč za mnou přicupital s ohořelou svíčkou, ta to dá, vím, jak je máš ráda... :-D
13.12.2016 00:17:08 | zelená vílareagovat
Redworld... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
ještě že k tomu samovznícení došlo... :-)
13.12.2016 00:03:18 | zelená vílareagovat
té co má různá jména... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
....možná je lepší jen vnímat,vnímat bez potřeby za každou cenu pochopit.
Otevře se jen to,co jsme sto uchopit......Ji.
blíž k zimám... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...jsi součástí.....Ty přežiješ...napůl "zelený"...jsi součástí....
...napojen a vědoucí.......budu se ptát....Ji.
pod převisem... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...dívat se pod širákem na hvězdy.....obrátit se v prach.....Ji.