Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
aya... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...není venku ani uvnitř...;-)kde ta duša naša zas lítá...
aya... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
zastavit svět... a spatřit vlákna světa... uvnitř a vně je jedno...
aya... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Vše je uvnitř...a tak to má být
bezdeky... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
tuláku, máš štěstí,,,
26.06.2022 02:03:35 | zelená vílareagovat
přelévání.. Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
hezká nabídka...
díky... vše chci zažít...
vše chci protínat...
klid chci rozbourat...¨
chci váhání protřepat...
a rozpadlé chci postavit... byť jen v myšlenkách...
26.06.2022 01:45:22 | zelená vílareagovat
přitažlivost... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
přitažlivost pouští vzhůru... kam jen dovolíš...
víš, níž... kdo ví...
i pouští dolů.. někdy i když nedovolíš...
a pak co? tápeš..
ale vždycky najde, sebe..
sebe...
26.06.2022 01:38:59 | zelená vílareagovat
odleh lost... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
všechno má smysl... maličkost, úsměv, dojem... či jen způsob...
možná jen to nemá smysl, snít o slávě... :-)
když mi bylo 17 milovala jsem Vladimíra... moc... byl jen menší než já.. moc si to bral... milovala jsem ho pořád, nemám vypínač... psal básně,... o mně básně.... bylo mi sedmnáct a milovala jsem ho do devatenácti... platonicky... moc...
byla jsem naivní a zamilovaná...
dala jsem přednost jemu před čímkoli... platonicky..
a dnes budu jiná... stejně bláznivě zamilovaná... jen víc svá...
26.06.2022 01:31:53 | zelená vílareagovat
wakuná... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
a co když mírumilovnost je žánr... jooo, zahrajeme si na ukulele... mírumilovně...
a co když se neděje nic.. jen potichu...
seděla jsem s kámošem u piva a zpívali jsme...hlasitě... bylo nám víc než fajn a taky o tom všichni věděli... :-) myslím že na tuhle etapu nikdy nezapomenu... :-)
ale někdy být slyšet je fajn... bylo to na tátovi 80, stála jsem na stole a fakt mu to do nebe poslala, no na vesnici i po roce na to vzpomínají.... :-)))
no a zahrabat se nepůjdu... :-)
26.06.2022 00:56:23 | zelená vílareagovat
hle dá se... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
skvělý...
rozesmál jsi mě...
patrně se svět skládá z malých penisů,,, :-)))
směju se...
a dnes se čeká na člověka, na jeho deprese ... byznys...
směju se pořád...
laťka je vysoko.. skoč...
neznevažuju tím problémy jen mi to přijde vtipný...
26.06.2022 00:45:02 | zelená vílareagovat
o slepené mu... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
vlídnost ve světě agrese? ooo
pohlazení ve světě potutelného shození dolů? Ooo
bolest v očích je viditelná... snad se násobí viděním, uvědoměním... ale i naopak...
někdy prostě potkáme duši, co jde s námi kousek... a máme dojem, že je to tak fajn, že napořád.. a ona se najednou odpojí a jde si po svém... ale proč ne... vzali jsme si ten dojem? tu fajn atmosféru, ten fajn pocit... a ahoj...
26.06.2022 00:35:14 | zelená vílareagovat
k posouzení... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
tohle je přesný!! očekávání... hodnocení...krabičky... krabičkový svět do kterého jsem nikdy nezapadala a nikdy nebudu, v zásadě asi naštěstí... :-)
kdysi mi jeden člověk řekl, že jsem odvážná, že se vymykám... vím proč, chci... nechci krabičkový svět, takhle nechci v něm být a přeci ano... :-) něčemu neutečeš... jen ho nežiju já konkrétně... nekrabičkuju... i když krabičková dieta by někdy bodla :-)
vzhled? je tak důležitý asi jo.. pod prahem krásy a nadkrásy... měla jsem pocit, že dlouho mi nic nevehnalo slzy do očí.. tohle jo... i když ten způsob bych brala jiný, děkuju...
je strašně fajn, že to objektivní oko máme každý sám v nás... a jestli naši krásu, inteligenci či šanci zařazení, ovlivňuje okolí, my máme to svoje oko, kterým k sobě pouštíme tu nedokonalost, krásu, milost, svobodu, přátelskost, milost... mám tolik chyb, tolik nedokonalosti a tolik vřelosti k sobě pustit kohokoli, kdo nebude mít nos ze žurnálu a nebude moudřejší než sova... i když moudré lidi mám ráda, jsou dávající... a jsou i ti se kterými na sklence sedět nebudu... ale to je můj výběr, tak jako naopak...
dokonalost existuje, ale není o lidech, myslím, je o okamžicích... a my lidé vždy budeme chybovat a někdy se omlouvat a někdy budeme pochopeni a někdy ne...
včera mi pan Alfréd řekl, víš mami, já nemám rád ženy ale muže... zalykala jsem se v duchu smíchy, jsou mu čtyři, říká mi mami a po téhle větě mi vletěl do náruče a dal pusu... seš chlap? říkám mu, nejsem... máš pinďu? nemám Alfréde, jsem holka... zamyslel se, stoupnul si přede mne a prones, ale stejně tě mám rád :-)svět dětí je strašně jednoduché... a mně je v něm dobře... někdy ten dospělé nechápu, nerozumím, je nečitelné pro mě.. a to už jsem velká holka... ale pořád ještě poznám tu jiskru v očích a poznám ji i tehdy, kdy bych ji tam momentálně nehledala... síla okamžiku i síla lidská... a nejsme v tu chvíli nejkrásnější ani nejchytřejší... jsme obyčejní a někdo i třeba nemocný, tak vážně až se staví dech... a přesto dokáže tolik.dát... a já mám velký štěstí, že tohle mohu, mohu u toho být, naslouchat a učit se...
25.06.2022 22:58:19 | zelená vílareagovat
o slepo to vání... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
jako krátký film by to bylo jedinečné...
25.06.2022 22:36:10 | zelená vílareagovat
aromamysli... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
krásná mystika... vůně čehosi zůstává... ano..ten časosběr prožitků, náhod, pocitů, smíchu, dojmů... nedávno jsme s kamarádem popíjeli bubliny s jahodami, obdivovali jsme jeho zahradu, jeho louku zasazenou, smáli se jako blázni, vzpomínali zpět - známe se dlouho - a i když něco dávno odnesl čas, tak my dva jsme pořád, najednou jsme se poznali jinak, říká mi, víš Eví, ty jsi mi tak čitelná, přesně poznám, když krčíš nosík a trochu se mračíš, přemýšlíš, vím kdy tě naštvu, jak se změní tvůj výraz a jak mi řekneš... znám ty tvoje momenty psychologického pitvání situace a znám pak to, jak se rozchechtáš... jsi dešťová víla, když mi pomáháš zalévat a proplétáš se v těch šatičkách kolem kytek... mám rád pozorovat, jak dloubeš ze skleničky jahodu a pak ji sníš, jak přivíráš oči, protože je to fajn... a já si uvědomila, že tyhle chvíle jsou zázrak, nikdy nebudou stejný, a jak mi řekl, s tebou není žádný den stejný... je to tak, není to mnou, prostě je to tak... známe se tolik let, prožili jsme toho tolik, a poznáváme se dál, jinak... jsem vděčná a jestli zítra tahle vůně odejde, vděčná být nepřestanu... nikdy...
25.06.2022 21:37:50 | zelená vílareagovat
tiché rozhovory... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
jednou… snad… své k svému … jako protiklad… úsměv.z
tiché rozhovory... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...Povzbuzen povzbuzuješ....Ji./úsměv/