Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
příležitostně... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...Někdy je neuchopitelnost osvobozující.....prostě Být.....Ji./úsměv/
příležitostně... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Ráda jsem se zastavila :)
05.06.2022 21:52:28 | reagovat
příležitostně... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Co přijde po čase rozumu příteli?
Snad nerozum?
Snad šílenství?
Věřím, že čas citů
přemilá Lovesickness
a políbil jsem ji do vlasů
05.06.2022 21:14:20 | Malá mořská vílareagovat
geneotisky… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
viděla jsem spousty lidí a slyšela spousty věcí .. snad nepředstavitelných pro jednotlivce...
příběhy...
zažila jsem spousty věcí, spousty okamžiků... co braly dech a vše ostatní....
uvědomění...
a vracím se k chlebu a rohlíkům...
genetika? je tak přirozená... tak přívětivá... tak jasná...
:-)
tu moji neznám.... a nechci ji poznat...
přesto vím...
když otočíš letokruhy, svět je krásný a vždy byl... a víš proč?
...
05.06.2022 00:39:57 | zelená vílareagovat
mezzanine… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
....Když do sebe všechno tak hezky zapadne. ....Jednota nerozděluje,ale ani nepohlcuje...
mezzanine… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Jemnocitně napsané Jiří... líbí se mi hlavně ta druhá část :)
Víš myslím si, že mezi některými bytostmi hranice vůbec nejsou :)
28.05.2022 22:42:08 | Malá mořská vílareagovat
mezzanine… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Klobouk dolů.
ST
28.05.2022 12:38:04 | Fialový metalreagovat
mezzanine… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Moc krásné, to jsem si hezky zapřemýšlela
mezzanine… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Tohle se povedlo .)
28.05.2022 09:02:57 | reagovat
speleologicky... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
....Odvážnému štěstí přeje......Ji./úsměv/
zvětrávání... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
křesťanství- uf... jsem pohanka a čarodějnice s radostí... věřím v něco a s velkou úctou ... už teď jsem zastřelena křesťanem -)
žiji tady a teď... s tím, že plánovat moc nechci, ale určité věci ano... a i když tomu moc nevěřím, dělám to. i finančního poradce mám a ten si o mně myslí, že jsem magor :-) a přesto si myslím, že tady a teď je super, když někdo taky trochu přemýšlí, je jedno kam, ale to stačí...
taky se snažím nic moc nepitvat... prostě je to tak... co jsem mohla, jsem udělala a co se nepovedlo beru jako fakt...
cit a touhu, vášeň, pochopení, sounáležitost, jooo... to jo, to si uvědomuju... stejně tak bolest, pomoc, bolest...
formu přátelství beru jako zázrak... nic z toho není povinně a přesto to má velký dosah pro jedince...
dokonalost? existuje... v tak prosté formě jako východ slunce, západ slunce, moře, vodopád...květiny...trávy, kopretin. lesku v očích, doteku, v básních, slovech, milování, malování ... něco z toho trvalé není, ale dokonalost to plní
bolest? ,, existuje dle mě.. tak velká, beroucí cokoli.... odzbrojující.... fascinující ji pozorovat u jiných, prožívat s nimi a přesto nikdy necítit stejně, ale pomoci. jakkoli.. o tom svědčí intelekt... a instinkt dolaďuje příčinu... jsou lidé, které je třeba někam posunout, předat, ukázat... a třeba si nic z toho nevezmou...
slovo miluji tě... tak hedvábné, tak milé, tak vhání slzy do očí... silněji? třeba ho rozpoznat beze slov, oči, doteky, chování... tolik lidí mi říkali, jak mě milují a jen slovo... a někdo mi to nikdy neřekl, ale vím to... a třeba tohle vše se jednou vytratí... díky za to, že to bylo, že jsem to cítila...
a víc a méně? je to podstatný? každý milujeme nějak, někam v té své duši... a jestli nám to někdo dovolí, jakkoli, je to fajn, je to procitnutí... je to stupeň víc v sobě, že to umíme...
a třeba prostě jen pocit vděčnosti... nikdy nevíme, jak to skončí, nikdy nevíme, jak to bude probíhat... jen vím, že najít člověka, co.mu září oči a ty mu nasloucháš a vnímáš je vzácnost... a význam má cokoli, i ta největší hloupost... někdo křičí miluju tě a někomu to prostě jen čteš z doteků, pohledů, dojmů... nikdy to nemusí říct, ale ty to víš... a třeba jen někdy vysloví, že má rád...
a věčnost? tu přenechme jiným, nebo sobě v očích jiných...
báseň plná všech a tak moc moc....potkat někoho, kterému je navýsost dána dojímavá krása a prožívat v tobě kouzlo... možná bys jí to mohl říct... třeba cítí stejné, jen ty vidíš něco jiného, přijít o tohle je škoda...
22.05.2022 02:00:37 | zelená vílareagovat
caldaria... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
svět je o lidech, někteří se radují a někteří bojují... někteří se bojí a někteří hledají, někteří jsou milí a někdo pšouká zlobu... zprávami nás informují o tom tak, jak se to hodí... možná bychom se něčeho bát měli a možná se něčeho bojíme zbytečně... lidé se milují, odsuzují, nenávidí odjakživa... posuzují se... hodnotí a za to se cokoli.... nic z toho nemění určité dosahy a přesahy lidské... i v těch nejtěžších letech byli ti, co pomáhali i v v těch nejkrásnějších chvílích jsou ti, co škodí...
jizva a rýha...
kde najít rovnováhu ?v sobě...
v neodsuzování čehokoli a kohokoli... zní to blbě, ale je to tak... pomocí tam, kde je třeba...
ale tak to mělo být přeci vždy...
kousek krásy se najde vždy.... v jakékoli maličkosti... vždy si budu vážit a milovat ty, kteří to umí... kdykoli...
22.05.2022 01:15:55 | zelená vílareagovat
Lyrydycky... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
při každé otázce se dočkáš jiné odpovědi, zkus se mi měsíc ptát na stejnou otázku jinak a dozvíš se věci :-)
22.05.2022 01:02:24 | zelená vílareagovat
koutům... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
i díky tobě vím, jak chutná dokonalost, jak ji lze procítit, mít v srdci... mít navždy a vědět o tom... mnozí neumí říct něco o domově, o pocitu, o dlani, o slunci.... díky tobě vím, že umíš vyprávět a procítit cokoli... díky... naučila jsem se to číst v očích, v gestech, ale tohle je prima... je to snadný...
22.05.2022 00:59:13 | zelená vílareagovat
sirtaki... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
moře je dokonalost, moře je volnost, moře je slanost ve sladké variantě... moře je klid, touha, láska... v jedné jediném pohledu z okna, kdy se k němu blížíš... a jestli jeho blízkost či vzpomínka je spjatá s milováním, doteky není nic lepšího...
léta jsme si pronajímali dům u moře a jezdili tam s přáteli , s rodinou... samota, klid...moře, o bys kamenem dohodil, slečny psí s námi... a někdo tohle miloval, někdo se tam nudil... samota u moře, domácí, co nám kuchtili dobroty s darů moře, co jsme chytili, pekli jsme tam český buřty a bylo nám exkluzivně... měli jsme svoji loď a tou jezdili po okolí, trávili. čas na skalách...
poznávali jsme moře, sebe... přeci jen měsíc s někým na samotě dělal velké hodnoty životní... dodnes si odnáším přátele... díky za tuhle zátoku, díky za domácí, díky za přátelství...
22.05.2022 00:53:25 | zelená vílareagovat