Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Tupý hrot Publikoval(a): Dreamy | Básně » Ze života
To jsem tomu zase dal: vyšla mi lacinost pouťových srdíček (nemám poutě rád)
Tupý hrot Publikoval(a): Dreamy | Básně » Ze života
Moc se mi líbí, ale přál bych Ti nějakou veselejší, stejně pěknou.
Zkusím to odzadu (a vím, že velmi nepřesně):
PILÍŘ
Ač nemusí čelit proudům
v nehybné hladině smutku
nemá sílu ke změně
stojí nadoraz
Když je snadné čelit tupému šípu
v nehybné hladině smutku
srdce se láme
běží nadoraz
Ač nemusí čelit žádným slovům
nehybná hladina smutku
podmačuje papírové cihly z bankovek
stojí nadoraz
Třeba se otevře proudu řeči
rozčeří hladinu smutku
rozmění bankovky bolesti
proud i dno
se zalesknou drobnými mincemi
pro stánek se zacelenými srdci
pomalovanými šípem naostřeným
od Někoho shůry
Zloději barev Publikoval(a): šerý | Básně » Ze života
Krásná. Sám za sebe se někdy snažím přijmout i černou a šedou. Vlastně mi to nejde. Zde se ale nabízí jiný pohled, jsem tomu otevřený. Evokovalo mi to funky klip z devadesátých let. Tam byla cenzura funku, v černo šedých prostorách likvidovaly funkové desky. Ke konci klipu byli ukázáni hudebníci v barevném oblečení s barevným pozadím nějakého úkrytu. Mimochodem věřím že hudba a barvy jsou velmi pěkně k sobě podobně jako barvy a úsměv :-).
Zloději barev Publikoval(a): šerý | Básně » Ze života
Krásná. Sám za sebe se někdy snažím přijmout i černou a šedou. Vlastně mi to nejde. Zde se ale nabízí jiný pohled, jsem tomu otevřený. Evokovalo mi to funky klip z devadesátých let. Tam byla cenzura funku, v černo šedých prostorách likvidovaly funkové desky. Ke konci klipu byli ukázáni hudebníci v barevném oblečení s barevným pozadím nějakého úkrytu. Mimochodem věřím že hudba a barvy jsou velmi pěkně k sobě podobně jako barvy a úsměv :-).
Ještě mi scházíš Publikoval(a): Lexi | Básně » Smutné
Je těžké se otevřít tomu, že to za moc nestojí, když je to v příkrém rozporu s původním plánem. Aktuálně se tomu snažím otevírat. Drž mi palce. Držme si palce. Jsou to věčné otázky: Mám si dovolit smutnit? Jak dlouho je to akceptovatelné? Nemám už být dost silný a postavit se tomu? Jak dlouho mám ještě zamořovat okolí i sebe? Když to takto napíšu, tak mě napadá: Nebudu to řešit, nebudu řešit ostatní, nechám duši, ať pije z ošklivosti života, ona sama musí vědět, co je pitelné a co ne (jako pes).
NEDĚLNÍ Publikoval(a): Vivien | Básně » Ze života
Ještě se odvážím promluvit: Hlavním smyslem tohoto fóra je zřejmě komunikace. Na jejím dně se nevyhneme intimitě. Zvláště pokud chceme, aby byla rozvitá. Na druhou stranu si logicky chráníme své soukromí, které je asi překladem slova intimita. Ani zde to zřejmě nejde úplně bez práce, bez bolesti, bez zaváhání, samo.
Byť jsme s tím nepočítali a byť někdy ucukneme, tak se vzájemně dotýkáme, jako bychom nic jiného neuměli.
Jako slon v porcelánu jsem mluvil o zamilování, jako by to bylo něco, co je zde jen proto, aby se proměnilo v inspiraci.
Pak je tu vcítění, ona zvláštní telepatie, která se mi děje, i když nerozumím lidem tak, jak bych si přál.
Malý princ je fajn, ale ve srovnání s Tebou je mrtvý. Pokud Ti bylo příjemné, že jsem se dotkl Tvého trojlístku básní, tak mě to těší, ač si připadám trochu jako stroj.
Penzion u letiště IV Publikoval(a): Lexi | Povídky » Sex, erotika
Co se týče kategorie sex, erotika, nejvíc se mi zde líbí povídky tohoto autora: https://www.liter.cz/autor-info-127365 ač jsou jak přes kopírák. Kladu si otázku, proč se mi tak líbí. Myslím si, že je to ve velkém důrazu na dva póly - erotický a všední (jiný, neerotický). Bude to asi tím, že sexuálně nepřitažlivější jsou pro nás lidé, kteří mají zvládnutou sexualitu. To znamená, že sexuální protějšek ani vlastní styk pro něho nejsou nedosažitelné. Naopak je bere jako přirozenost, připadají mu podobné čemukoliv ostatnímu - peníze, přátelství, příroda, alkohol, úspěch, moc, čokoláda, pohoda, stačí si vybrat. Nejsou ovládáni chtíčem. Jejich sexualita nezačíná jejím děsivým nedostatkem. Začíná běžným prožíváním, ke kterému přidávají sexuální hravost, na kterou mají prostor. Myslím si, že mezi takové lidi patří fotografové aktů, na kterých je modelka veselá, spontánní, bezprostřední, radostná, hravá a zároveň to nehraje, není doto zatlačena, není to kamuflované. Nevím, do jaké míry to dovedu rozlišit.
Ještě mi scházíš Publikoval(a): Lexi | Básně » Smutné
Milá Lexi,
při čtení Tvé básně mě napadlo přidat písmeno. Z Ještě by se stal Ještěd. Smutek je jako ta hora. Když na ni poctivě vylezeš, opět získáš nadhled, uvidíš, kam dál (tedy pokud nejsi liberecká studentka - v Liberci panuje pověra, že který student vyleze na Ještěd, ten se neprobojuje ke státnicím). Třeba jste byli na Ještědu s partnerem a všechno by Ti ho tam připomínalo. Vše se mi to snadno píše, ale vím, jak by se mi to těžko vykonávalo (pokud vůbec).
NEDĚLNÍ Publikoval(a): Vivien | Básně » Ze života
Milá Vivien,
odpovídám jen v rychlosti, při práci (myslím tím i první odpověď). Nedomýšlím konsekvence.
Jak to bylo myšleno? Myslel jsem, že jsi zamilovaná. Zamilovanost je velký zdroj inspirace. Pro nezamilovaného je velmi těžké si představit, jaké by to bylo, kdyby zamilovaný byl.
Nezajímá mě tedy, jaký má Tvůj protějšek oči, kolik vydělává, kam jezdí na dovolenou.
Jistě i já jsem trochu zvědavý, trochu drbna. Snad je to i užitečné, mohl bych odhalit domácí násilí u sousedů, kdyby se odtamtud ozýval velký křik. Zde jsem ale podobnou motivaci neměl.
Každý text se dá analyzovat a chytrý člověk z něho může vyčíst věci o autorovi, které autor nezamýšlel. My jsme amatéři. Na tomto fóru je toho o mnoho víc, než u profíků. Kromě toho se lidé sami otvírají. Myslím, že to může být i bolest - číst s tím, že se hrabu v mozku autora a hledám, čím to čím, že zrovna toto napsal. Podobné analýze by se dala podrobit i má odpověď. Byla napsána rychle, našlo by se toho mnoho. Za mnohé z toho se omlouvám.
Nechci být detektivem, který pátrá po identitě Vivien X. :-). Doufám, že se neurazíš, ale jde mi spíš o toho Malého prince.
NEDĚLNÍ Publikoval(a): Vivien | Básně » Ze života
Milá Vivien,
napsala jsi báseň, ve které jste byli jako dvě holoubátka. Nevím, zda hned potom přišla tajemná asijská hora(tam bylo zapotřebí odlehčit Rodem) a tajemné nedělní ticho. Bude ještě nějaká holoubátková nebo to všechno spolu nějak tajemně souvisí? Omlouvám se za třikrát "tajemn...".
Velmi se mi líbí Exuperovské vlákno s Danger. Nedávno jsem četl Citadelu. V Malém princi mám otazníky. Malý princ se na konci zasebevraždí. Musím si to najít sám.
Zpět k Dangerovi: jako muž mám velkou slabost pro tmu, ale představa, že v každé žárovce je dívka, kterou mohu milovat a která mi mává na cestu, je velice krásná.
Jako dítě pamatuji na žárovky zabalené do vlnitého kartonu. Prodavač vždy při koupi žárovky použil specielní patici, aby se kupující mohl přesvědčit o správné funkci. Vše osvěcovala starší matrona ve svítidle u stropu provozovny. Její světlo pomohlo zažehnutí nového u její dcery.
Je možné, že v těchto metaforách vznikají jakési perverzní dvojsmysly. Má mysl ale nestačí ani na metafory natožpak na dvojsmysly.
Elektřina je jako láska holoubátek - buď rozžehne zlatou růži nebo bolestivě zasáhne nešikovného vyměňovače, který při tom nejspíš spadne ze židle. I elektřina umí způsobovat požáry obydlí, stejně jako dříve plamen svíčky. Speciální kapitolou jsou otrávení svítiplynem (opět sebevražda).
Odesílám otevřené
Holena Publikoval(a): Dreamy | Básně » Humor
RENTGENOLOGOVÉ AMATÉŘI
Pohřbili jsme strach ze stárnutí
protože nemáme věk
naše neexistující těla
neznají ochablost
Pořizujeme si
vnitřní rentgenové snímky
Aniž bychom si je prohlédli
posíláme je po větru
Čteme si od druhých
zleva, zprava
dotýkáme se zlomenin
přikládáme obklady
Představy o druhých
jsem voperoval do těl
vzala na sebe podobu
jejich defilujících duší
Malířkám ošklivých autoportrétů
jsem věnoval ta nejhezčí
NEDĚLNÍ Publikoval(a): Vivien | Básně » Ze života
tichý nedělní večer, znám jej, Tvé verše mi jej dovedly připomenout. A k tomu navrch:
zlaté hlavy růží
skrz lampy svítí
díky
AŽ ZAS POTKAJÍ SE Publikoval(a): Vivien | Básně » Ostatní
Pro mě je to jak z jiného světa. Jsem dnes nevyspalý a tak mám alespoň výmluvu. Říkal jsem si, zda Kailás není něco jako Kairos (tuším, že jde o něco s časem, tak alespoň nějaká spojitost). Třeba až se probudím vyspalý do jiného světa,
budu se z toho také moci trochu zaradovat.
Rod S. se mi také líbil.
Nalezl jsem toto: Kailas je asi nejzáhadnější horou na světě. Je opředena množstvím mýtů a legend. Prý se na ni dosud nepodařilo vystoupit žádnému horolezci. Kailas měří 6714 metrů (podle čínských měření), místní lidé ale tvrdí, že hora má výšku jen 6666 metrů a na vrcholu je údajně uměle postavená pyramida. Geologové předpokládají, že vrchol ve tvaru pyramidy je přírodního původu. Fascinující je zeměpisná poloha hory Kailas. Její vzdálenost od severního pólu je přesně 6666 kilometrů a od jižního pólu to je přesně 13 332 kilometrů – tedy dvakrát 6666. Megalitická stavba Stonehenge je ve vzdálenosti 6666 kilometrů od této hory. Spojnice hory a severního pólu vedena po obvodu Země protne na americkém kontinentu nejvýznamnější obřadní centrum Střední Ameriky Teotihuacán. Poledník procházející horou Kailas je vrcholem rozdělený přesně v jedné třetině. A to nejspíš nejsou všechny záhady této hory.
Zdroj: https://www.alpy.net/letem-svetem/zahadna-hora-kailas | www.alpy.net
Ještě mi chvíli povídej Publikoval(a): Dreamy | Básně » Romantické
Když chceš poslouchat, tak Ti povím, co se mně a synovi stalo v neděli. Ze soboty na neděli hodně foukalo. Když jsem jel v neděli ráno do kostela, tak jsem si žádné větší spouště nevšimnul. Jedna paní v kostele říkala, že v údolí vůbec nefoukalo.
Po obědě jsme se vydali domů a troufli jsme si před údolí, i když je tam silnička, která se v zimě neudržuje. Tři sta metrů za mlýnem, kde bydlí ona paní, ležel přes celou silnici slušný smrk. Couval jsem a pak jsem to nějak horko těžko otočil. Po dalších sto metrech ležel na úseku silnice, po kterém jsme projížděli nejpozději před pěti minutami, další pořádný strom.
Vystoupili jsme z auta. Skoro nefoukalo. Měl jsem zlověstný pocit: jeden strom, druhý strom, co bude dalšího? Vyndal jsem z kufru dvě pořádné, obouručné sekery. Uvědomil jsem si, že jsem byl ještě před chvílí velmi nespokojený, že je tahám. Byl jsem si velmi nejistý, zda je doma budu vůbec potřebovat.
Pustili jsme se se synem do práce. Vnímal jsem, jak to syna baví, jak je okouzlený vzniklou situací. Vžíval jsem se do jeho kůže a listoval pamětí, kde já sám mám podobný zážitek. Nejpodobnější, co jsem našel, se odehrál jen nedaleko od místa, kde jsme se právě oháněli sekerami.
Pracovali jsme tehdy s bratrancem v lese. Když nás to přestalo bavit, sešli jsme dolů do údolí a vstoupily na led dlouhého, táhlého jezera. Byl hladký a čistý. Nikde ani živáčka. Ticho přerušil zvuk promrzajícího ledu. Zřetelně jsme slyšeli, jak postupuje od jednoho konce jezera ke druhému. Trvalo to velmi dlouho. Alespoň v mé hlavě, která se mezi tím stačila ustabilizovat. Začali jsme vysekávat díru do ledu pro ryby. Překvapovalo nás, jak špatně to jde. Velmi brzy jsme ulomili topůrko. Náš společný bratranec nám to potom neuvěřitelně dlouho vyčítal.
Když už jsme seděli v autě, rozebírali jsme situaci. Říkali jsme si, že kdybychom neměli sekery, museli bychom volat hasiče. Museli bychom dlouho čekat a přemýšlet, kde se v rozlehlém lese schováme před padajícími stromy. Až nyní mě napadlo, že bychom byli bývali mohli jít i do mlýna půjčit si pilu.
Ještě mi chvíli povídej Publikoval(a): Dreamy | Básně » Romantické
Hezká, pravdivá, docházejí mi po ní slova .... :-)