Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Čas poStrádání Publikoval(a): TRlVlUS | Básně » Ostatní
Zdá se mi, že se dá na život dívat jako na příběh, který ruku v ruce s osudem píšeme a čteme zároveň. Zajímavé je, že u každého jiného příběhu očekáváme zápletku a s napětím sledujeme, jak se to vyvine. A vlastní příběh bychom chtěli bez zápletek: poznali se a prožili krásný šťastný život až do smrti. Trochu nudná četba :-). Je ovšem těžké udržet tento nadhled, když se život stále a stále znovu šmodrchá. Vlastně to nejde déle než na pár chvil denně. Ale i tak dobrý. Tedy při troše skromnosti. Bez ní ...
O nevěře Publikoval(a): kozorožka | Úvahy » Ze života
Myslím, že je tisíc variant. Rozhodně máš pravdu, že to nebude fungovat, když partneři jsou každý jiný. Individualismus jako snaha ega vyvýšit se dobrá věc není, ale to, že je každý člověk jedinečná bytost, je za mě cenná věc. Naopak mám za nebezpečnou stádnost.
Doktor Forst a Marta - 14. Publikoval(a): kozorožka | Povídky » Filozofické
Děkuji ti za ocenění. Je to vskutku pohádka pro dospělé. A proč nesnít. Dnešní doba je, jak píšeš, málo snivá, málo citlivá, samé drsné věci. Můj vzor je Božena Němcová, která dokázala psát krásné a citlivé věci, a tím si jaksi vyrovnávala nepříliš utěšenou realitu.
O nevěře Publikoval(a): kozorožka | Úvahy » Ze života
Rozumím ti. Ostatně pro mě to byl snad nejbolestnější zážitek života, zjistit, že můj muž se zamiloval do jiné a chce odejít. Z čistého nebe blesk, děs. Ale porozuměla jsem tomu, že to byl důsledek našeho soužití, že za to mohu i já. A navíc, jsme každý velmi jiný a má původní představa, že si na sebe nějak zvykneme, byla naivní. Přijala jsem, že každý jsme na světě sám za sebe a nikdo nemá na nikoho nárok. Bylo to nakonec osvobozující. Byla jsem na něj vlastně závislá. Zrušit to něco stálo. Myslím, že člověk je bytost víc citová než rozumová. Neděláme snad v životě vše, pokud to jde, že nás to těší, než že by to bylo rozumné? Jestliže se stane, že vztah vyhoří, nebo prostě jsou každý duševně jinde (je to vlastně totéž), co zbývá? Opustit nebo nevěra. Nebo žít v odříkání. Není žádná dobrá varianta. Je jen volba, která je vždy bolestivá. Je krásné, když se dva milují až do smrti. Kdo by to nechtěl. Ale kdo to má. Určitě se dá vztah pěstovat, když chtějí oba. Ale musí k sobě cítit lásku. A lásku rozumem nevyvoláš. To je pro mě podstatou tragédie Oněgina (o tom i má báseň Váš dopis je tak milý). Co se týče jádra pudla - proč láska odejde - částečně se to dá vysvětlit tím, že jak se každý nějak vyvíjíme, ti dva se oddálí. Ale je v tom kus tajemství, za mě. Podstata světa je podle mého tajemství. Kdyby se dalo přijít na jádro pudla, život by byl nuda. Za mě :-) Děkuji ti za názor.
Odevzdání Publikoval(a): kozorožka | Básně » Filozofické
Ano… děkuji ti :-)
Nekonečné moře fantazie Publikoval(a): kozorožka | Básně » Filozofické
Děkuji ti
ZVLÁŠTNÍ PŘÍBĚH - 1 Publikoval(a): kozorožka | Povídky » Ostatní
Já mám přímo pocit, že toto je motorem mého psaní jako celku :-) Díky
Aromantická Publikoval(a): TRlVlUS | Básně » Ostatní
Kdo si nabil hubu
S kým osud vyjebal
Musí se prostě zvednout
Jít po své cestě dál
Osud je cesta trnitá
Samý výmol, samá díra
Že dá se k cíli dojít
Je moje věčná víra
Té viry se stále držím
Musí to tak asi být
Bez té víry
Mám ten pocit
Nelze žít
ZVLÁŠTNÍ PŘÍBĚH - 1 Publikoval(a): kozorožka | Povídky » Ostatní
Děkuji ti pěkně
ZVLÁŠTNÍ PŘÍBĚH - 1 Publikoval(a): kozorožka | Povídky » Ostatní
Tušila jsem, že tobě se bude líbit. A jsem ráda, že se líbí :-)
ZVLÁŠTNÍ PŘÍBĚH - 1 Publikoval(a): kozorožka | Povídky » Ostatní
Děkuji ti :-)))
Odevzdání Publikoval(a): kozorožka | Básně » Filozofické
Vím, že to není ve zlém. Je to v pořádku, že nejsme všichni stejní :-). Měj se také krásně.
Odevzdání Publikoval(a): kozorožka | Básně » Filozofické
Já tobě taky, děkuji moc. Měj se moc pěkně, duše moudrá a laskavá :-)
Odevzdání Publikoval(a): kozorožka | Básně » Filozofické
Ano, patří. Odevzdáním myslím právě ono přijetí. Je to paradox, ale podstata světa lidí je paradoxní. Přijmu a odevzdám. Jde to skrze mne. Odevzdáním to jaksi úplně nezmizí, ale člověku se uleví. Rozum nechápe, ale pocit je jasný, ne? Dík :-)