Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Poprvé Publikoval(a): TRlVlUS | Básně » Ostatní
To že názor nesdílím neznamená, že ho nerespektuju. Každý má právo vidět to posvém. Jen jsem to dovysvětlil, mlčet není nutné.
Poprvé Publikoval(a): TRlVlUS | Básně » Ostatní
No právě. Každý ví, že je to metafora. Ale jako poslední chci, aby čtenáři přišla konkrétní vzpomínka na vůni vytisknuté knížky. A jestli vůně tak mocně otevírají vodopády vzpomínek, můžou se nakonec vjemy z knížek i vztahů propojit a v každém z nás spustit jedinečnou galerii našich vlastních vzpomínek. Mně třeba s vůní knížky naskočí jedna příjemná vzpomínka ze školní knihovny.
Proto tam ten dovětek rozhodně má místo.
Chronos a Kairos Publikoval(a): TRlVlUS | Básně » Ostatní
A k té dívce s pomeranči - okamžitě mi naskočil klip Cohenovy Moving on...
https://www.youtube.com/watch?v=2EkydhgKUPA
Zlomek dvou nekonečen Publikoval(a): TRlVlUS | Básně » Ostatní
Dík. Jako dítě jsem byl fascinován nekonečnem. Nějak mi vytanuly na mysl dvě definice od naší matikářky:
- Přímka je kruh s nekonečným poloměrem
- Rovnoběžky se protínají v nekonečnu
A představu prostoru a času mi zase později dost zbořila relativistická fyzika, která tvrdí, že kdybych seděl na fotonu, čas mi vůbec neubíhá a v cíli, kdekoliv v prostoru, jsem z mého pohledu okamžitě. I v tom nekonečném.
Korunu tomu dal dvouštěrbinový experiment, podle kterého moje vědomí může měnit vlastnosti fotonu, nebo i jiné částice.
A protože z částit je hmota utkaná, tak asi stačí i jen mé vědomí, abych se dotknul nekonečna.
S tím vším v hlavě pak přišla tahle báseň :o)
Chronos a Kairos Publikoval(a): TRlVlUS | Básně » Ostatní
Pěkná, díky. O protnutí dvou rovnoběžek v nekonečnu mám taky jednu. Zítra ji sem dám.
Žal(my) Publikoval(a): TRlVlUS | Básně » Ostatní
A tímto jsem Leonarda asi na nějaký čas vyčerpal, víc toho teď už nemám :)
Už ze stolu sklízím (L.Cohen) Publikoval(a): TRlVlUS | Básně » Ostatní
Zvažuji, jaký komentář by si tahle píseň zasloužila. Na první pohled to je příběh o vztahu a naprosté porážce v něm. Marnost všeho konání, únava, vzdání se nároků. Situace se nedá zvrátit. Dřívější boje jsou u konce a není čím přispět. Zbývá už jen odejít.
Zamýšlel jsem se nad tím, co člověka přiměje, aby se k tomu nakonec odhodlal. Pokud by to byla jen beznaděj, byla by to velmi smutná píseň. A tak jsem začal hledat. A mé snažení tak nabralo vlastní směr. Leonardův originál totiž umožňuje dosadit na stranu toho, ke komu píseň promlouvá, nejen člověka, ale i Boha, ďábla, nebo i sebe sama. Já jsem zůstal u vztahu k druhé osobě. Tím jsem možná některé verše zaostřil, oproti autorovu původnímu záměru.
Při tom hledání jsem zároveň namísto beznaděje našel něco jiného. Lásku, obětování se a vůli začít znovu. A pokud je motivací láska, píseň přestává být smutná - vrací totiž do hry naději, že milovaní budou ochráněni a nový začátek přinese lepší časy.