Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Životní úděl a duše divadelní hry Publikoval(a): Kojot | Úvahy » Kultura
Divadelní hra je tedy zřejmě proces, který urovnává slova, pohyby, reakce do nějaké smysluplné formy - třeba podle libreta. Ale to je i hudební píseň, recitovaná poezie, nebo čtená kniha. Divadlo je jako i jiné formy umění - výrazovým prostředkem nějaké doby a společnosti, nicméně společnost se vyvýjí a není nutné udržovat tradici staré technologie, zvláště, když ta technologie došla svého maxima a stagnuje. Bylo zmíněno, že se nahrávkám netleská - no a co třeba ty nahrávky vykreslit jinak, aby dostaly zase život? V muzice se vede spor, jestli tape-music (protože díky potřebě nalézt nový zvuk vznikla i záznamové média v podobě magnetofonového poásku) je ještě muzika? Tak to samé může být pro divadlo např. VJing. Záleží opravdu jen na úhlu pohledu a pokud toho nejsme schopni dnes, tak někdo za 100 let už bude.
Co mi dává hudba? Publikoval(a): Jim | Úvahy » Kultura
Je to taková obhajoba toho, co autor poslouchá. Koneckonců hudba je tak intimní, že se jen těžko dá vyvarovat toho, co člověk "poslouchá" - tudíž aby nevyjmenoval své "vzory". Nicméně opora o velikány jako F. Nietzche, O.Wilde tomu jakoby dodává oprávněnost těch názorů.
Popravdě hudba je nejabstraktnější umění ze všech - není statická, působí jen v tu chvíli, když je hrána a v tu chvíli se v ní promítá dohromady interpretace posluchače a interpretace autora. A to je zmatek - ale to jsou všechno jen v podstatě bludné představy, aby to "TO", bez kterého je hudba jen souhrn mrtvých tónů, bylo nějak - i blbě - popsané. Už nejde o hudbu a už nejde ani o texty, jde o ten prostor, který se nachází za tím vším. Někdo tomu říká satori, bůh, tón absolutní čistoty, dotek bohyně, extáze, katarze, orgasmus... Což je zvláštní, že v podstatě za 3-5 minut produkce je možné v posluchači interpretovat zážitek boha (nebo jak tomu chceme říkat) :-)
třetí smysl života Publikoval(a): NEUROBEAT. | Úvahy » Ostatní
Hezká úvaha nad dědictvím osvícenství :-)
Ono procesně to hledání smyslu je takový surrealistický vtip - v chaosu se destilují a objeví nějaké souvislosti, které se pojmenují, čímž dojde k vymezení já versus chaos - a ihned se hledá další obecnější smysl a další a další a další... a to pokračuje až do smrti. Výhoda je, že se u toho člověk baví a nemusí myslet na bolestivé věci. Druhá krásná věc je to, že to je přirozená tendence mužského (yangového) myšlení: popisovat (tj. obrazně objevovat a lovit). No a ukončením tohoto vtipu je - jak píšeš - smířit se s tím, že to nevede k cíli. To otvírá dveře k úžasné svobodě, ale problémy začnou hned v počátku v praktickém životě - má cenu usilovat o subjektivně pozitivní věci? Má cenu žít morálně? Má cenu žít? ..atd. atd. A nejdou se dostáváme zpátky k tomu vtipu - začne se přemýšlet nad tím, co je a co není vhodné - takže kam tedy nasměrovat to myšlení ???
Jako by nic nemělo smysl. Publikoval(a): J.T. | Úvahy » Ze života
uplne skvele rozehrane na XTC
Apollón x Dionýsos Publikoval(a): Marek Blažíček | Úvahy » Ostatní
Pravda je, že Dionýsos taky uměl "škodit" proklínal šílenstvím díky kterému rodiče zabíjeli své děti apod.
Velký zastánce Dionýsa byl i Nietzche a koneckonců i Jim Morisson. No dojem z tohoto sporu Apollón vs. Dionýsos je takový, že oba přístupy umění jak apollónský tak i dionýsovský mají své místo (koneckonců oba mohli na Olymp). Neboli to jsou dvě cesty se stejným cílem. Blbý je jen to, že díky křesťanské tradici (a morálce) se tělenost potlačuje - proto je tak ta dionýsovská cesta tak okouzlující.
Sny vs realita Publikoval(a): Neznámá v neznámé době | Úvahy » Ze života
Docela mě zmátla tvoje anotace - vize o životě a nakonec se to převezlo do pochopení lásky. Jojo, láska má tvář anděla a má tvář démona, jde o to, kterou si na danou chvíli vybereš:)
Co se týče vizí - tak vize jsou možnosti, který směrem se život může ubírat - pak je ještě aparát vůle a morálky, který to vše může "napravit". Se slovy "stejně kecáte" můžu čekat dál napříč léty na ježíška, nebo může dojít k zvláštnímu myšlenkovému posunu a to: že je úplně jedno, jesli ježíšek příjde nebo nepříjde. A to samé můžeš aplikovat na svoji věčnou lásku. Pravda, že adorovat ježíška a čekat na něj ještě ve 30ti letech vypadá podezřele (kdybych to dělal, byl bych hrdina,že stále věřím svému snu, nebo bych budil úsměv), ale stejně vypadá podezřele čekat na věčnou lásku nebo dokonalou lásku - protože tam nedošlo k tomu smíření - dokonalá láska je jen jedna půlka pravdy. Teď jde o to, jestli zjistíš, co je ta druhá.
Ideální hrdina Publikoval(a): Peyka | Úvahy » Ze života
Ono je v podstatě jedno, kdo je hrdinou - to záleží na úhlu pohledu pozorovatele.
Ale ten Sherlock Holmes je taky zajímavá postava: nejznámější smyšlená románová postava která brala drogy (kokainista).
http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/69/45/Znami-uzivatele-kokainu
existuje Bůh ? Publikoval(a): jiří slunce | Úvahy » Bůh, víra
Je tu popsán mystický zážitek, který navíc vedl k jistému míře prozření a pochopení souvislostí s následkem zvýšení harmonie v životě, nebo jak se to správně nazývá.
Tuším podle zapálení, jak je článek napsán, to vypadá, že víra v boha byla nahrazena prožitkem, což je jedna z možných cest. Nicméně je to pouze subjektivní prožitek (jakkoliv silný), to znamená, že v globále neplatí to, co prožije autor, to samé prožije třeba pákistánský Súfí, Tibeťan, severoamerický indián, taoista či peruánský šaman.
Nuže otázka, která v úvodu byla položena zvláštním způsobem zůstává nezodpovězena - je pravda to, že prožijeme-li něco, co neumíme vysvětlit, nutně vede k Bohu jako autoru toho zážitku? Zůstává jen pocit, že něco doopravdy způsobilo hmatatelné výsledky. Subjektivně ano - objektivně? Kdo ví?
Nicméně říká se, že každý si musí svoji svobodu každých 7let znovu vybojovat - stejně tak to je i s přeformulováním poznání, jestli je to doopravdy bůh, který se dal tehdy s odstupem času poznat...
♥♥♥ Publikoval(a): RešHeNúnHe | Úvahy » Filozofické
To je vyčerpávající reakce. Vidím, že to vnímáme stejně.
Jen jsem chtěl svojí reakcí ukázat, že ten princip budování klamných projekcí platí jak na ty "negativní" oblasti - typicky připoutání se k materiálnu, tak platí i pro ty "ideály" (tj. kdy se budují klamné projekce i vůči ideálům). Proto je dobré odbožtit bohy a jinak bourat mýty, aby zůstalo jen to, co působí a neschovával se za to ten hluboký pocit nejistoty, který oslepuje (což se projevuje v extrému třeba fanatismem). Jinak ty kvantifikátory: "ideál", "negativní" jsou jisté zjednodušení, protože tvořit projekce je prostě přirozená vlastnost člověka (bez ohledu na předmět zájmu)- aneb čemu nerozumím, to si domyslím.
Proto jsem se snažil nastínit, jak by vypadal takový ideální svět, kdyby všichni věděli, jakých projekcí se dopouští a podle toho přehodnocovali svoji morálku. Jestli bychom v tom světě třeba uměli vůbec žít. Neboli, jestli bychom unesli to, jak moc jsme nedokonalí a raději nevyhledali úkryt materiálna, které v tu chvíli ochrání od duchovního poznání:-)
♥♥♥ Publikoval(a): RešHeNúnHe | Úvahy » Filozofické
Vypadá to, že odkaz je té úvahy je vlastně to, že nahlédnutím do vlastního nitra se konfrontují projekce, které běžně do světa člověk promítá. Což je krok k mentální očistě.
Ale příjde mi, že kdyby toto provedl každý, pak by se přestaly takové úvahy psát, protože by jich nebylo potřeba - a třeba by se psalo o té materiální stránce života. Typicky, že je plno filozofů, kterým stačí pro život 2h práce a tím se rozkolísává rovnováha trhu výroba-poptávka. Nebo kdyby všichni pochopili, že vztah muže a ženy začíná klamnou projekcí nějakého ideálu, pak je otázka, jestli by ještě existovaly rodiny, jestli by se rodily děti?
Moderní hudba (povznášející tóny nebo neposlouchatelné šílenosti?) Publikoval(a): moncik94 | Úvahy » Kultura
No úvaha je taková nemastná neslaná... ale to příjde s časem.
Jinak ono není tak jisté, jestli se Beethoven poslouchal jakožto mainstream, co třeba písně, kterým teď říkáme lidové?
Spíše mi příjde,že hudba odráží stav společnosti - to, jak žije společnost, vede lidi k tomu, jak se baví - ten způsob zábavy je reakce na okolní společnost. Proto třeba přišly styly jako jazz, psychedelie, punk, rave, tekkno, HC a samozřejmě i disco, které v počátcích třeba sloužilo k definování gay scény... ale to už dnes neplatí, i když ta sexualita je v discu skrytá doposud.
Dokonce i podobné tendence lze pozorovat i ve stravování, kam zmizela poctivá jídla, která se musí vařit 3hodiny a víc a ideálně vyžadující přípravu ještě den předem? Ustupují rychlým salátům... :-)
Iluze Publikoval(a): k.romankka | Úvahy » Filozofické
Zvláštní uvědomění - jako bys nahlédla na duši světa (indie používá pojem "májá"). No jen tak dál.
Vize Publikoval(a): LadyElis | Básně » Filozofické
jojo stává se, že čtenář vidí něco jiného než sám autor :-)
Duše Publikoval(a): LadyElis | Úvahy » Filozofické
Hezká úvaha. Když nefunguje ani bůh ani ďábel, tak potom co zbývá? Individuální ty :-)
Když umírá básník... Publikoval(a): Kozoroh 1 | Básně » Filozofické
Vnímat svět v plné kráse... k tomu snad není ani potřeba psát básně. Takoví básníci beze slov.