Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
KDO S KOHO Publikoval(a): Monica. | Úvahy » Bůh, víra
Odbožtěný bůh a oddémonizovaný ďábel - samozřejmě v křesťanství (ostatní náboženství rozporuplnost svých bohů uznávají) - a lidksy spolu komunikují - to je představa sjednocování protikladů.
Snad jde jen o to, jestli máš odpověď na otázku: Je účelem života dojít k dokonalosti nebo k úplnosti ?
Mystická úvaha Publikoval(a): Mapaf | Úvahy » Bůh, víra
Chytrá úvaha. Stav lásky je zde výborně popsán. Trochu ty city rozvedu (doufám) do širšího kontextu.
Ono uvolnit city je nějaké téma, které ženy z nějakého důvodu pořád omílají a pokud s tím problémy mají, tak o tom mluví víc a víc (koneckonců tak i muži). Žel není to dáno u jedince rozvinutím právě emociálního myšlení (tj. rozhodování se na základě dojmu z emoce)? V tomto světle popisuješ jednu z cest…
Například rozpuštění ega symbolizuje i sám Ježíš - tím, že odpovídá 100% svatosti - neboli je oddělen od svého stínu, kterým je Satan - ale za cenu, že člověk obětuje své tělo (s city, instinkty apod.). To je cesta vědomí - racionality a i víry.
Nebo třeba rozpuštění ega pomocí symbolické smrti, nebo rovnou přiblížením se reálné smrti. Pokud nepočítám intoxikaci třeba meskalinem, tak to jsou nejrychlejší postupy k vtyčenému cíli.
Nicméně rozpuštění ega je docela obtížná věc, která může končit schizofrenií (nebo nějakou lehčí diagnózou). Přece jen já-ego slouží jako ochrana před útoky z nevědomí/instinktů, kterými jsou třeba opakované noční můry, invaze afektů, falešné dojmy ze situací apod. To je třeba i důvod, proč se lidé nechtějí ega vzdát a na tak dlouhou cestu, jakou popisuješ, nemají dostatek vůle.
Co myslíš?
Musím si tě vzít? Publikoval(a): saxjirka | Úvahy » Ostatní
Ono brát si někoho ve významu vlastnit je už z principu hovadina - nicméně všiml jsem si, že existují ženy, které to ale vyhledávají - svobodné ve věku cca 30 - chuděry, klidně podepíší smlouvu s ďáblem,aby se provdaly.
Nicméně je zajímavé, jak narážíš na zaběhlý výklad termínů tolerance a žárlivosti - ano, bez nového výkladu zaběhlých termínů k popisu věcí nemůže něco tak dynamického,jako je život nebo vztah, vůbec fungovat. Blbý je,že čas hraje vždycky proti, protože kde je je jistota,že nový výklad je ten správný a navíc akceptovatelný.
Myšlenky exkřesťana 5. Publikoval(a): dead-head | Úvahy » Bůh, víra
Nojo, to jsem se mohl na pár tvých básní podívat, v jaké osobě píšeš. Promiň.
Ještě tě doplním.
"Útěkem se řítíme doprostřed soudu" - měl by to být Titus Livius. Zvláštní je,že něco podobného vypráví i příběh o Jonášovi - jeho pohlcení velrybou. Ten proces pozření verybou je něco jako ta temná noc duše, jehož výsledkem je poslechnutí (nebo respektování či přiznání božství)toho hlasu, který ho nutil jít jinam,než Jonáš chtěl.
Myšlenky exkřesťana 5. Publikoval(a): dead-head | Úvahy » Bůh, víra
-> danny
Jojo, trefils to, v podstatě jeden z odkazů mé práce je to,že prožitek té temné noci duše - když ji tak chceme nazývat - má zájem o člověka. Neboli přirozená tendence člověka je jej prožít.
Všiml jsem si, že když člověk ať už odchází z církve nebo se rozchází/rozvádí (vše s jistou mírou bolesti) je tomu prožitku velmi blízko. Na mém příkladu jsem chtěl ukázat, jak to může vypadat, aby se nestalo to, že to člověk v půlce toho "procesu" přeruší, a tím bude puzen k tomu si to prožít jindy. Proto mi je tak trochu líto těch lidí, kteří z církve odešli a ten potenciál, co z toho rozhodnutí mohli vytěžit, prostě nevědomky zahodili.
Myšlenky exkřesťana 5. Publikoval(a): dead-head | Úvahy » Bůh, víra
-> Misantrop
:) Asi mi tam nesedí to slovo hřích, které používáš. Klidně tomu říkej hřích, jen to nesrovnávej s biblickým významem (třeba to neděláš, ale neznáš lepší synonymum). Protože co je to za hřích, který uvede chod života do pohybu - to se ti podle biblického významu hříchu nestane. Celý ten proces mě stál dost bolesti a ta je v textu otisklá. Ono za poklady života se holt platí bolestí.
Myšlenky exkřesťana 5. Publikoval(a): dead-head | Úvahy » Bůh, víra
to Misantrop:
Inu prožil jsem ten stav toho odpouštění, co nabízí Ježíš a v rámci církve to bylo v pořádku. Nicméně jsem prožil opět něco podobného, což mělo za následek ještě další posun, ale už mimo autoritu církve. Co k tomu říct? Jsou ty dva zážitky ekvivalentní?
Zatím vím,že ti, kteří prožili to,co já, se pak sdružovali do mystických větví různých náboženství (v Evropě třeba gnóze nebo alchymie atd.).
Co se týče toho sebeobhájení - ono vždy,když děláš něco nového, tak to potřebuješ obhájit - to už tak prostě je.
Motivací textu nicméně bylo ukázat exkřesťanům, nebo budoucím exkřesťanům, co se může tím odchodem stát. A podpořit to svojí zkušeností. Asi tak.
Myšlenky exkřesťana 3. Publikoval(a): dead-head | Úvahy » Bůh, víra
Taky jsem slyšel o takových sborech - ale nemám s nimi přímou zkušenost. Mimochodem jsem dokonce jsem slyšel i o 2 sborech, kde nabírají zejména ex-křesťany, z toho ten jeden si drží status nedenominačního sboru. Je to zvláštní,že něco takového tady vzniklo... kolik takových lidí teda tady musí chodit,že vznikají takovéhle instituce.
Jinak téma zneužití té síly kolektivu jsem se pokoušel sepsat v úvaze Společnost a individualita.
Myšlenky exkřesťana 4. Publikoval(a): dead-head | Úvahy » Bůh, víra
Je to tak,jak píšeš.
Já jsem ten proces poznávání nechtěl omezit jen na racionální rovinu. Protože zkušenost je podle mě další forma (na tom stojí třeba indická náboženství - které je souhrn postupů, jak dosáhnout stavu, kdy je možné tu zkušenost získat). Kombinace obojího racio+zkušenost je z mého pohledu ta nejvyšší forma poznání.
Typický příklad jsem uváděl, jak třeba popsat lásku. Můžu pozorovat ostatní, kteří ji prožívají. Můžu zkusit popsat chemické procesy, které ten stav navozují. Můžu si přečíst výpovědi lidí, nicméně slovní popis je dost těžkopádný, protože musím v podstatě použít extrémy, mezi kterými se ten pojem láska nachází. A nebo - to prožiju.
Jenže v té fázi prožívání, kde rozum je na tenkém ledě, pomáhají instinkty (tělo) - což vede speciálně v lásce k řadě v podstatě komických situací:-)
Já jsem v té úvaze nechtěl téma instinktů moc rozvíjet, protože to je téma samo o sobě - kde a jak se projevují, jak pomáhají a jak škodí. Cítím to tak, že vědomí s rozumem není samo, kdo rozhoduje o mém životě - ale je to o zkušenosti.
Myšlenky exkřesťana 2. Publikoval(a): dead-head | Úvahy » Bůh, víra
info o kauzální víře:
http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=7408
Mlčeti zlato Publikoval(a): Bejby | Úvahy » Ze života
Říká se,že nejlépe se dá věcem pomoci tak, že je svým usilím (i dobře míněným) nekazím. Ty to posunuješ i na myšlenky - to je správný postup, který hlásal třeba Buddha, Jiddu Krishnamurti, no a i ty.
, Publikoval(a): Bejby | Úvahy » Ze života
To není zas tak pravda, protože sice teď a tady chtíč (=posedlost - doufám,že chtíč není chápán pouze v sexuálním kontextu - je to prostě forma síly) vylučuje alternativy, ale zase urychluje běh věcí - což je zase dobře. Protože kdybychom měli začínat tehdy, až budeme skutečně připraveni,tak nezačneme nikdy.
Strach k ní nepatří Publikoval(a): Bejby | Úvahy » Láska
Jo taky znam. Nicmene jsem tu hranici jiz presel. Rika se, ze v lasce neni strach, takze pokud je laska smichana se strachem (odbracenou tvari strachu), pak to neni a nebude laska - je to jen nejaka lasce velmi podobna ego-posedlost. Takze plne chapu smysl te uvahy. Jenze ceste je nekolik - poucit se a nebo se na pouceni se vykaslat a vlitnout do toho a nastoupit do kolobehu sklamani a sezehnuti, dokud neumres nebo se nepoucis.
Úhel pohledu? Publikoval(a): ZUMKA | Úvahy » Ostatní
Konečně úvaha!!!
Papírové kapesníčky, krabičky od cigaret a krabičky od léků Publikoval(a): Neustále přemýšlející | Úvahy » Ze života
Nevím,co člověka vede k tomu,že na sebe pohlíží z pohledu 3. osoby, něco jako na tělo bez duše. Nebo snad zpěv duše dívající se na své tělo? Prostě duše není v těle a diagnózy určují pomyslnou vzdálenost duše od těla. Je to zvláštní, protože duše je celou dobu v těle, ale jako by tam nebyla. Celá ta úvaha mi zní jako blues housenky, která se vylíhne v motýla. Ale ví housenka o tom, že se z ní stane motýl ?