Komentáře odeslané

BÁSEŇ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní

když jsem byla malá, tak mi shořel v průvodu lampión, ježiš já brečela... a táta si ke mně sednul na bobek a povídá, víš Eví, jsi jediná kdo tu udělal pořádnej oheň ... a tak ohním celoživotně... i třeba vrboidně :-)

16.12.2015 21:25:23 | zelená vílareagovat

žijeme v prostoru?... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

nedávno jsem byla na vánočním večírku jednoho oddělení... seděla jsem v rohu a pozorovala, je to úžasný to pozorovat.., tu bezelstnost a pak i přiopilost lidí... bláznili jsme, tančili jsme... pak jsem tam potkala známého z loňska... a šla ho pozdravit... a říkám no čau, ty se ani nezastavíš... no víš, ty působíš tak strašně nedostupně... rozesmál mě ... :-) pojali jsme na konci večírku se jít ještě bavit, šla jsem taky... taxík zastavil a tam vidíme krvácející ženu z hlavy ležící na zemi, vyskočili jsme z taxíku dát jí první pomoc a volat záchranku... kolegové ji odvezli... a my se toužili jít někam umýt a vydezinfikovat ruce... hlídač diskotéky to celé pozoroval my tam došli a nechtěli nás tam pustit, tak jsme jim to vysvětlili, umyli si ruce a já si žádala dezinfekci, páč jsem byla celá od krve a i když umytá, tak jsem chtěla dezinfekci... nikdy v životě jsem nezažila arogantnější chování... a já pak si taky neberu servítky... takže nás vyhostili... stála jsem před tím domem a přišel k nám policista, co se znal s kolegou , tak mu to říkáme, vyndal dezinfekci z kapsy a my se očistili... šli to tam ještě řešit, ale my neměli nejmenší zájem posedět v tomhle podniku, kde arogance nebrala meze... a jeli jsme si jinam dát panáka... a i tam jsme z toho byli vykulení... někdo nedává nic... ten jeden z ochranky mi říkal, jsem tu byl před vámi..a já jak byla nasupěná, tak tomu vymakanýmu muži říkám, Jo?? a že jste nedal první pomoc a nezavolal záchranku, ale to je pod vaši úroveň, vy se takového člověka dotýkat nebudete ,že? a tomu, kdo to udělá, neposkytnete dezinfekci ... kamarádka mi druhý den říká, proč jsi na to sahala? riskuješ... no a kdo by nepomohl, když někdo leží a má pod sebou kaluž krvez hlavy?? já to neumím...

s důvěrou se opírám
o skalní stěnu
a vím
že za mnou nikdo nestojí
co je být spokojený??
podívat se sám sobě do očí... :-)

12.12.2015 03:41:22 | zelená vílareagovat

parabolidsky... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života

rozhodně přirozeně... :-)

12.12.2015 03:25:40 | zelená vílareagovat

za noci jasné a mrazivé... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

to je ta dotknutelnost... napadá nový a my ho jdeme zametat... ale on je v té své jemnosti a průzračnosti tak krásnej... ale musí se... ale ta duše, tak krása toho zůstává...

12.12.2015 03:22:17 | zelená vílareagovat

SOLITÉR Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní

mám dvě psí úžasný holky... ta starší je dáma odjakživa a ta mladá je cvok, asi taky odjakživa... :-) učí se od sebe a hlavně ta mladší přejímá tu dámu, kterou není, ale je, nenechá se... a mně se to líbí... když to vezmu na lidi, nejsem smečkovej typ a nikdy jsem nebyla... žiju v něčem a vnímám cokoli, ale mám svůj svět a tam si přijímám, jen to co chci... je snadný žít s psí dámou, ale je úžasný žít s tím druhým cvokem, kterej je tak milující, že mám závratě... a tak to je... jsem kapkou v moři, ale i kapka založila moře... a i svůj soukromý rybník :-)

12.12.2015 03:16:28 | zelená vílareagovat

Pilíř Publikoval(a): bogen | Básně » Filozofické

tak hlavně že ta energie je...

12.12.2015 03:08:55 | zelená vílareagovat

Štěkot mrtvýho psa Publikoval(a): Elisa K. | Básně » Ostatní

síla smutku... ale chce to otevřít oči a dívat se... není všude jen zimno...

12.12.2015 03:07:22 | zelená vílareagovat

Prostě jen fotka Publikoval(a): Luky-33 | Ostatní » Ostatní

miluju černobílé fotky... netřeba komentářů ani ničeho k nim, mluví...

12.12.2015 03:02:00 | zelená vílareagovat

OBČAN KTERÝ CINKAL Publikoval(a): Amonasr | Miniatura, hříčka » Ostatní

měňme jako jednotlivci... jako dav to jde rychleji, ale kde je kvalita? ,ale to kecám... taky je, ale nejsme schopni táhnout za jeden provaz...
v těch malých dimenzích to lze v malých dávkách... ty třeba já vnímám a snažím se dělat... pak ten pocit vnímám třeba jen já a ten daný, ale i to je asi třeba... tohle dílo má velkej odkaz... ale upřimně teď nevím, za koho bych si měla odhryznout nohu... s ní dovedu v těch menších dávkách víc...

12.12.2015 03:00:17 | zelená vílareagovat

kéž hoří popel můj Publikoval(a): Frr | Balady, romance » Ostatní

nenechat ho uhasnout...

12.12.2015 02:54:26 | zelená vílareagovat

můj křest Publikoval(a): Frr | Básně » Bůh, víra

nono... no.. :-)

12.12.2015 02:51:12 | zelená vílareagovat

PŘÍSLOVNÍK XIV. Publikoval(a): Amonasr | Miniatura, hříčka » Ostatní

to je tolik věcí najednou... ale tahle přiblíživost je super... pro mě je to moc najednou...a také vše v jednom... :-)
jsme lidé... a tak bychom se k sobě měli chovat, neděláme to... to je možná ten nejvyšší princip...

12.12.2015 02:49:29 | zelená vílareagovat

pohybová... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

čas v přítomnosti má jednu výhodu oproti jiným časům - patří nám...

moji přátelé, díky kterým mám Stellu, mají vnouče... malého tříletého klučíka... oni nedávno nechali svoji zlatou holku připustit... a malý klučík si k ní lehl, dal ucho na její břicho a říká, já ty štěňátka slyším, štěkají tam... :-) to tepelné tření těch dětí... občas ho mám doma, s Kateřinkou mají třecí plochy, protože ona mu nechce nic půjčit a jemu se to nelíbí... je sranda je pozorovat... jak ona by mu nejraději ukousla hlavu a jak on se nedá... a jak provokuje, moje teta, a já tu š ní budu na věky věků... kam na to chodí netuším... :-)))

evokuješ těmi básněmi tolik věcí, myšlenek, vzpomínek...

12.12.2015 02:28:18 | zelená vílareagovat

v tříčtvrtečním rytmu... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

čtu si ji nahlas... už potřetí...dívám se na vánoční strom... dívám se z okna, jak prší... dneska za mnou přišla magistra nemocnice přes léky, děsná bedna, s pfkem ... dívala jsem se na ní a děkovala, stála tam a tak se ptám, děje se něco? našla si mě u mojí kamarádky se kterou jsem pracovně číslovala :-), a ona prstem poklepala na to pfko se slovy, tohle je skupina ve které zpívám, usmála jsem se a říkám, nevěděla jsem, že zpíváš... a ona, neříkám to náhodou, a zase poklepala na to logo, kdyby jsi chtěla, tak zazpíváme, kde budeš potřebovat...překvapila mě... letos?? letos už to nestihneme, je nás devět, zpíváme pravidelně tam a tam, taky v domově důchodců, u postižených,... dám na tebe číslo vedoucí a ona ti zavolá... seděla jsem a dívala se na ní a uvnitř se cítila krásně zaskočeně... děkuju, řekla jsem a určitě bych chtěla aby jste byli na jednotkách intenzivní péče, bylo by to krásný... moje kamarádka do toho vkročila se svou zkušeností, protože jednou za rok mi s jednou akcí zpívající pomáhá a říká...no loni na tý jipce byl chlap, hadičky měl snad ze všeho a navždy si budu pamatovat jak za ním Evka přišla s muzikantem a on tam začal v leže s těma hadičkama tancovat a smát se, děsný...podívala jsem se na zpěvačku a odvětila, bylo to úžasný, měl strašnou radost... nečekejte velký publikum, ale asi čekejte třeba tohle... může vás to vyděsit, ale mně to přišlo úžasný...kamarádka dodala, Pavel tu s námi loni byl, Evě pomoci, ale letos už to vidět nechce, já jo, ale počítej s takovouhle hrůzou, Evu tohle nerozhodí, Eva tohle obdivuje, ale je to strašný... Eva v tu chvíli neřekla nic, poté , rozmyslete si to, tady máte zkušenost... jak píšeš bouřící vzpomínka, která pro někoho je strašná a pro někoho silně úžasná... poté jsem vzpomínala na toho pána, přišli jsme k němu s kytarama, on i s když nemohl mluvit si o písničku řekl a pak v leže a s hadičkama odkudkoli tančil v leže na posteli... a já v tu chvíli si vždy říkám, jak je to úžasný a děkuju všem, kteří něco, tady hrát a zpívat umí, a předají dál... nevnímám to jako strašný, vnímám to jako úžasný...
jak píšeš:
co znamená být člověkem?
nejspíš žít mezi nebezpečím a možnostmi

12.12.2015 02:02:41 | zelená vílareagovat

když se viditelnost blíží nule... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

první co mi napadá je Pohyblivý svátek... :-)Pravda... zvláštní to slovo... tolik pravd, kolik lidí... mně jedna pravda obrátila svět vzhůru nohama a když se to ustálilo, naučila mě objevovat... a jednu pravdivou větu si budu pamatovat navždy... pamatuju si ten den, bylo mi tak devatenáct a šla jsem za školu s kamarádkou... byl to super den, ale také jsem si stihla v ten den vzít od lékařky svou zdravotní kartu... a tam si tuhle větu přečetla... a svět byl vzhůru nohama... bolela tři lidi a já tehdy poprvé viděla tátu plakat... a taky od té doby mám ráda ptáky, protože ten den byl papoušek jediný živý tvor, kterému jsem věřila... v té pravdě :-)

12.12.2015 01:38:51 | zelená vílareagovat