Komentáře odeslané

Díra v hlavě Publikoval(a): Danger | Básně » Ze života

beznaděj... co víc říci... je krutá, nemá mantinely, nemá nic... jen smutný oči...

08.07.2022 23:14:25 | zelená vílareagovat

krutá jsou rána Publikoval(a): Danger | Básně » Smutné

ani já nevím, co je lepší... někdy čučím na východ nedobrovolně a jsem na sebe naštvaná, že nespím a západ je pro mě krásou, očekávanou, proto tam jdu.. na ten kopec, ufuněná v šatičkách :-) a pak si uvědomím ten zázrak toho vycházení, přirozenost... a jelikož je vždy vše tak jak má, neměla jsem spát, měla jsem to vidět... v osobním životě jsem se vzdala očekávání... užívám.. všechno i to blbý... :-) rozkouskovat se někdy není špatný... nehodnotím, tak bych ráda, aby to někdo nedělal o mně, ale to už je jeho příběh, ne můj...
co je pozlátko? ani nevím...
vím jediný, za sebe tedy, že cokoli nás potká, je fajn... je skvělý... i když se to někdy nezná na první dobrou...

08.07.2022 23:11:27 | zelená vílareagovat

Zlatovláska 2 Publikoval(a): Danger | Básně » Příroda

taky nemám ráda neuzavřený konce... jenže někdy zjistím uzavření bez vět, bez slova, bez řečí.... bez příběhu... jsem už velká, jsem jen vděčná, tomu, co těm koncům předcházelo... vlastně každý vztah, někdy má svůj konec a já tou vděčností dneska už začínám.. vteřiny toho dokonalého, co s někým prožiješ asi někdy skončí, asi třeba věkem, náležitostmi, .... ale už na začátku vím, že to je super.. že je realita, skvělá, a jestli zítra či ještě dnes nebude, pořád je to super, ten okamžik...asi je to padlý na hlavu, ale je to super, bez těch chvil, bych to nevěděla, bez těch chvil byl nic z toho nevěděla, nezažila, nemohla prožít... ale já to vím, prožila jsem... a to je co? no kouzlo, zázrak... život je fajn, někdy bloudíš, někdy váháš... ale je skvělý... pro tohle všechno... :-)

08.07.2022 23:00:13 | zelená vílareagovat

bezdeky... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

tuláku, máš štěstí,,,

26.06.2022 02:03:35 | zelená vílareagovat

přelévání.. Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

hezká nabídka...
díky... vše chci zažít...
vše chci protínat...
klid chci rozbourat...¨
chci váhání protřepat...

a rozpadlé chci postavit... byť jen v myšlenkách...

26.06.2022 01:45:22 | zelená vílareagovat

přitažlivost... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

přitažlivost pouští vzhůru... kam jen dovolíš...

víš, níž... kdo ví...

i pouští dolů.. někdy i když nedovolíš...
a pak co? tápeš..
ale vždycky najde, sebe..

sebe...

26.06.2022 01:38:59 | zelená vílareagovat

odleh lost... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

všechno má smysl... maličkost, úsměv, dojem... či jen způsob...
možná jen to nemá smysl, snít o slávě... :-)
když mi bylo 17 milovala jsem Vladimíra... moc... byl jen menší než já.. moc si to bral... milovala jsem ho pořád, nemám vypínač... psal básně,... o mně básně.... bylo mi sedmnáct a milovala jsem ho do devatenácti... platonicky... moc...
byla jsem naivní a zamilovaná...
dala jsem přednost jemu před čímkoli... platonicky..
a dnes budu jiná... stejně bláznivě zamilovaná... jen víc svá...

26.06.2022 01:31:53 | zelená vílareagovat

wakuná... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

a co když mírumilovnost je žánr... jooo, zahrajeme si na ukulele... mírumilovně...
a co když se neděje nic.. jen potichu...
seděla jsem s kámošem u piva a zpívali jsme...hlasitě... bylo nám víc než fajn a taky o tom všichni věděli... :-) myslím že na tuhle etapu nikdy nezapomenu... :-)
ale někdy být slyšet je fajn... bylo to na tátovi 80, stála jsem na stole a fakt mu to do nebe poslala, no na vesnici i po roce na to vzpomínají.... :-)))
no a zahrabat se nepůjdu... :-)

26.06.2022 00:56:23 | zelená vílareagovat

hle dá se... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

skvělý...
rozesmál jsi mě...
patrně se svět skládá z malých penisů,,, :-)))
směju se...
a dnes se čeká na člověka, na jeho deprese ... byznys...
směju se pořád...
laťka je vysoko.. skoč...
neznevažuju tím problémy jen mi to přijde vtipný...

26.06.2022 00:45:02 | zelená vílareagovat

o slepené mu... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

vlídnost ve světě agrese? ooo
pohlazení ve světě potutelného shození dolů? Ooo
bolest v očích je viditelná... snad se násobí viděním, uvědoměním... ale i naopak...
někdy prostě potkáme duši, co jde s námi kousek... a máme dojem, že je to tak fajn, že napořád.. a ona se najednou odpojí a jde si po svém... ale proč ne... vzali jsme si ten dojem? tu fajn atmosféru, ten fajn pocit... a ahoj...

26.06.2022 00:35:14 | zelená vílareagovat

k posouzení... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

tohle je přesný!! očekávání... hodnocení...krabičky... krabičkový svět do kterého jsem nikdy nezapadala a nikdy nebudu, v zásadě asi naštěstí... :-)
kdysi mi jeden člověk řekl, že jsem odvážná, že se vymykám... vím proč, chci... nechci krabičkový svět, takhle nechci v něm být a přeci ano... :-) něčemu neutečeš... jen ho nežiju já konkrétně... nekrabičkuju... i když krabičková dieta by někdy bodla :-)
vzhled? je tak důležitý asi jo.. pod prahem krásy a nadkrásy... měla jsem pocit, že dlouho mi nic nevehnalo slzy do očí.. tohle jo... i když ten způsob bych brala jiný, děkuju...
je strašně fajn, že to objektivní oko máme každý sám v nás... a jestli naši krásu, inteligenci či šanci zařazení, ovlivňuje okolí, my máme to svoje oko, kterým k sobě pouštíme tu nedokonalost, krásu, milost, svobodu, přátelskost, milost... mám tolik chyb, tolik nedokonalosti a tolik vřelosti k sobě pustit kohokoli, kdo nebude mít nos ze žurnálu a nebude moudřejší než sova... i když moudré lidi mám ráda, jsou dávající... a jsou i ti se kterými na sklence sedět nebudu... ale to je můj výběr, tak jako naopak...
dokonalost existuje, ale není o lidech, myslím, je o okamžicích... a my lidé vždy budeme chybovat a někdy se omlouvat a někdy budeme pochopeni a někdy ne...
včera mi pan Alfréd řekl, víš mami, já nemám rád ženy ale muže... zalykala jsem se v duchu smíchy, jsou mu čtyři, říká mi mami a po téhle větě mi vletěl do náruče a dal pusu... seš chlap? říkám mu, nejsem... máš pinďu? nemám Alfréde, jsem holka... zamyslel se, stoupnul si přede mne a prones, ale stejně tě mám rád :-)svět dětí je strašně jednoduché... a mně je v něm dobře... někdy ten dospělé nechápu, nerozumím, je nečitelné pro mě.. a to už jsem velká holka... ale pořád ještě poznám tu jiskru v očích a poznám ji i tehdy, kdy bych ji tam momentálně nehledala... síla okamžiku i síla lidská... a nejsme v tu chvíli nejkrásnější ani nejchytřejší... jsme obyčejní a někdo i třeba nemocný, tak vážně až se staví dech... a přesto dokáže tolik.dát... a já mám velký štěstí, že tohle mohu, mohu u toho být, naslouchat a učit se...

25.06.2022 22:58:19 | zelená vílareagovat

o slepo to vání... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života

jako krátký film by to bylo jedinečné...

25.06.2022 22:36:10 | zelená vílareagovat

aromamysli... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

krásná mystika... vůně čehosi zůstává... ano..ten časosběr prožitků, náhod, pocitů, smíchu, dojmů... nedávno jsme s kamarádem popíjeli bubliny s jahodami, obdivovali jsme jeho zahradu, jeho louku zasazenou, smáli se jako blázni, vzpomínali zpět - známe se dlouho - a i když něco dávno odnesl čas, tak my dva jsme pořád, najednou jsme se poznali jinak, říká mi, víš Eví, ty jsi mi tak čitelná, přesně poznám, když krčíš nosík a trochu se mračíš, přemýšlíš, vím kdy tě naštvu, jak se změní tvůj výraz a jak mi řekneš... znám ty tvoje momenty psychologického pitvání situace a znám pak to, jak se rozchechtáš... jsi dešťová víla, když mi pomáháš zalévat a proplétáš se v těch šatičkách kolem kytek... mám rád pozorovat, jak dloubeš ze skleničky jahodu a pak ji sníš, jak přivíráš oči, protože je to fajn... a já si uvědomila, že tyhle chvíle jsou zázrak, nikdy nebudou stejný, a jak mi řekl, s tebou není žádný den stejný... je to tak, není to mnou, prostě je to tak... známe se tolik let, prožili jsme toho tolik, a poznáváme se dál, jinak... jsem vděčná a jestli zítra tahle vůně odejde, vděčná být nepřestanu... nikdy...

25.06.2022 21:37:50 | zelená vílareagovat

Zlatovláska 2 Publikoval(a): Danger | Básně » Příroda

deset let, kdy jsi tohle psal... přemýšlím o těch deseti letech... :-).. ještě tu byla Ája , ještě jsem neznala to , když odešla.... byla jsem mladší :-), pracovala jinde než teď, byla jsem asi naivnější... neměla šedivé vlasy...ale jinak jsem asi byla stejná... a to zase příště, je vlastně to nejhezčí , ta naděje,... někdy si myslíme, že něco skončilo, uzavíráme ten svět, třeba po jediné hloupé větě a najednou vysvitne slunce, protože my jsme to ukončili, ale konec se nekoná... i hloupý věty a situace vyprchají, přejdou, přebolí...

25.06.2022 21:15:05 | zelená vílareagovat

krutá jsou rána Publikoval(a): Danger | Básně » Smutné

moje rána jsou příšerný... hlavně ta brzy... probouzím se za dvacet minut poté :-)
a ta vzpomínková, ta jsou mnohdy těžká, ale já jsem najednou se proměnila, nepláču, jsem strašně vděčná za tu příležitost toho, co bylo... najednou jako bych neuměla plakat a to já brečím i u reklamy, ale najednou se to zastavilo... najednou se objevila vděčnost... vděčnost toho, že jsem toho člověka mohla poznat, být s ním, zažít to, co bylo... zažít s někým jakoukoli intimitu je velkej dar, poznat ho ve chvílích a pocitech, být u toho, vnímat ho a naslouchat mu je velký... a jestli to někdy skončí, je to tak a mělo to tak být... naučila jsem se žít bez očekávání, bez velkejch gest... bez velkých potlesků... tiše si hřeju to prožité a usmívám se, protože tahle skutečnost těch chvil je nevratná... v obou dvou...

25.06.2022 21:07:55 | zelená vílareagovat