Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Pan Čas Publikoval(a): Aiury | Prozaická miniatura » Fantasy
Nic. Prostě jsem si na ní vzpomněl.
Pan Čas Publikoval(a): Aiury | Prozaická miniatura » Fantasy
http://youtu.be/FnLOV2Wh5uU
Pan Čas Publikoval(a): Aiury | Prozaická miniatura » Fantasy
Já vím. Já vím. Všichni jsou bestiálně šťastní.
Pan Čas Publikoval(a): Aiury | Prozaická miniatura » Fantasy
Lhal jsem.
Pan Čas Publikoval(a): Aiury | Prozaická miniatura » Fantasy
Ty ty ty. Lhát se nemá.
Pan Čas Publikoval(a): Aiury | Prozaická miniatura » Fantasy
Nelži.
Pan Čas Publikoval(a): Aiury | Prozaická miniatura » Fantasy
Chceš snad lhát, že lžu, když nelžu, že lžu?
Pan Čas Publikoval(a): Aiury | Prozaická miniatura » Fantasy
Lhal jsem. Neocení to nikdy nikdo. :P
Pan Čas Publikoval(a): Aiury | Prozaická miniatura » Fantasy
Má to filozofickou hloubku 2. stupně základní školy, ale je z toho cítit snaha o invenci. To se cení.
Jsem ostrov pustý Publikoval(a): Frr | Básně » Ostatní
Proč myslíš?
Jsem ostrov pustý Publikoval(a): Frr | Básně » Ostatní
Největší setření pro začátečníka neni, když mu někdo napíše, že ten text je špatnej, největší setření je, když mu nikdo nenapíše nic a nikdo nedá nic moc tipů... A úplně nejhorší potom je někomu něco chválit z kamarádství nebo ze soucitu. Člověk musí bejt trochu stíranej, aby se hejbal dopředu. Není-li prvotní impulz, kterej dává věci do pohybu tim správným vysněným směrem, strach, pak to většinou bývá nasranost... Nejdřív na okolí a záhy i na vlastní osobu...
Jak pramínek vlasů Publikoval(a): Aiury | Básně » Ze života
Trochu dětinský, ale beru to tak, že to už k optimismu patří :D.
Vyprávění starého klavíru Publikoval(a): aravara | Balady, romance » Filozofické
Klavír je nejhezčí nástroj.
Svět není tak zlej, Lily Publikoval(a): Kaitlynn | Povídky » Ze života
Škoda že to není delší o nějakou epickou rovinu. Našlápnuto to má dobře. Sem tam dokonce jako bych čet Topola. A Topol je nejlepší na světě.
Odjezd Publikoval(a): Nikotin | Básně » Ostatní
Text a nic než text, tohle neni psychologická poradna ani klub soucitu :D. A i kdyby byl, tak u tohohle textu stejně není na místě.
Ale možná právě proto, že je ti teprv patnáct, necejtíš tu nechutnou samozřejmost, s jakou se lidi opouštěj a rozcházej a míjej, a že na tom neni vůbec nic divnýho. A že to tak máme všichni a všichni víme, jak nám je, ale že se s tim nedá dělat nic moc jinýho, než prostě občas dělat, že nám tak neni... Nebo že nikdy nebylo. Nebo už nikdy nebude. To v tom nejlepším případě.