Všechny nejsou povrchní
Všechny nejsou povrchní
Anotace: Inspirováno vzkazy dvou z ...náctiletých, abych něco napsal...Týká se i kluků...
Po těžké nemoci jsem se přestěhoval z 3+1 ( kdo by to
uklízel ) do vedlejšího věžáku do 1+kk.
V původním domě jsem viděl vyrůstat malé děti od capartů
do krásného mládí.
Hovoříval jsem s nimi o všem možném, dělali jsme žerty.
Dnes, když mě potkají, z daleka mi volají v ústrety na
pozdrav a chtějí se zastavit na kus řeči a plácají, že
jsem je vychovával. Jak dojemné pro staříka.
Když mám čas, rád s nimi pokecám...
V "novém" domě, který do světa září jásavě žlutou
fasádou jsem se k lidem choval trochu s odstupem.
Některé jsem znal, je tam opět 77 bytů, čert aby se
v tom vyznal. A já ani moc nechtěl, měl jsem problémů
svých až, až...
Zdravil jsem, rád jsem pomáhal starým babičkám s nákupy,
vyslechl jsem trpělivě jejich historky po xsté. Jsou to
moudré ženy ( 80 až 95 let ), některé už odešly a už se
nevrátí. Jejich životní moudra pro mne byly
k nezaplacení.
Jsou věci, které se ani nedají koupit, i když dnes nevím.
Tolik zlata nemám a ani jsem neviděl...
Ve výtahu potkávám i mladé dívky, velká část je slušná,
ale některé namyšlené, ve značkovém oblečení nezdraví,
tak je pozdravím já, huba mi neupadne, alespoň se mohu
nadechnout drahých parfémů / DIOR... / , neodpoví, a na
mě se dívají s výrazem, který přímo křičí: Spěchej do
žehu, v krematoriu mají volnou kapacitu. On ještě je
tady, proč nechcípl! Však se za několik měsíců budeme
stěhovat do výstavné vily na kopci...
V jedné krásné básni na Literu jsem četl, že ti co třeba
zchudnou a zbankrotují, prozřou a poznají. V komentáři
jsem odpověděl, ne ne! Budou ještě horší, zlejší, nebude
jim pomoci, protože ztratili srdce...
Asi před dvěma roky se o poschodí níž přistěhovaly
matka s dcerou do 1+1. Dceru jsem potkal ve výtahu, nesa
dvě těžké nákupní tašky. Pozdravila a hned se zeptala,
kam až jedu, že mi pomůže to odnést až ke dveřím bytu.
Řekl jsem, že do desítky, ale s hrdostí starce, ač ne-
mocen a těžce dýchaje, jsem odmítl a poděkoval...
Později jsme se několikrát potkali znovu. Trochu jsem si
ji prohlédl, podíval se ji do jejich jiskřivých, avšak
smutných očí. Viděl jsem krásnou dívku s oduševnělou
bledou tváří, bez make-upu a s malým stříbrným prstýnkem
na drobné ručce. Její oblečení bylo nažehlené, čisté,
z konfekce a velice ji slušelo i bez světových značek!
Přes svůj půvab působila na mne, jako plachá myška.
Na nic jsem se neptal...
Asi po měsíci jsem viděl, že má slzy na krajíčku.
Chytil ji za ruku a zeptal se, " Copak princezničko?"
Rozplakala se, že se ji na gymplu smějí, hlavně holky,
že chodí v cárech, beze značky...Utěšoval jsem ji...
Řekla, že rodiče se rozvedli, matka je sama, otec se
s ní nestýká. Větší byt vyměnili za dva menší, on že si
našel mladou ženu a má s ní dvě malé děti. Maminka má
malý plat, náklady na život jsou vysoké, proto si nemůže
dovolit drahé věci, že jí to nevadí, až na ten výsměch.
Drahé věci by ani nechtěla, raději si koupí pěknou
knihu a ráda si ji přečte.
Tak začalo naše přátelství.
Nosila mi nahlížet do svých výborných vysvědčení a také
chodila pro radu k úkolům např. z dějepisu, zeměpisu
a literatury. Radil jsem ji a předával své nepatrné
a skromné poznatky ze života, dějin a umění. Půjčoval
své milované knihy a doporučoval další moudré knížky,
které přímo hltala a když je nemohla sehnat ani
v antikvariátech, kde se najdou přímo skvosty a perly,
nepřečtené, to poznám, asi sloužily jako dekorace snobů
a poloanalfabetů, kteří za život přečetli 35 deka knih!
Nosil jsem jí také publikace z Moravské zemské knihovny.
Vidím, jak Andrea úžasně duševně roste a dělá starému
muži velikou radost...
Komentáře (62)
Komentujících (50)
Doporučit
Tisk
Přeji té holčině atˇ najde svoji sebeůctu a chodí po světě s hlavou vztyčenou třeba i v odrbaných hadrech.Značky nejsou důležité.
22.05.2010 16:54:00 | Iv
Já bych si ho zas tak neidealizoval ale tentokráte máte pravdu.
11.12.2009 18:45:00 | Corsica
Život píše příběhy a ty tvoje jsou krásné. Dostalo mě to a teď tady bulím. Chmurné (zdravení,nevšímavost), vřelé, všímavé, dojemné, laskavé, oduševnělé, radostné, prostě skvělé.... a ještě by se dalo pokračovat.
19.10.2009 21:40:00 | strawbery
hurááááááááááá, tak to je teda motivační kousek, oduševnělý a přírodní, obyčejný a životní...dnes jsem vybírala s dcerou plavky. Z těch cenovek už mi nebylo ani na breč...spíš smích..nakonec jsem tu tisícovku dala..ale užila jsem si asponˇ v každém krámě své chytrosti, protože já letos exceluji v horním dílu za 10kč..fakt..ze sekáče..trošku si ho upravila a cítím se skvěle..aj prsa mám konečně pěkné..:-)))...dcera se natrápila s výběrem..ještě těch mých řečí nebyla ušetřena, a řeknu vám ve svých plavkách vypadám líp, než ona ve svých drahých...pardon dcerko, ale je to tak..
25.07.2009 00:54:00 | trenérka
Nádhera!!! Vy jste vážně skvělý člověk, to jsem o vás ovšem již zjistila. Já se také snažím lidem pomáhat, někdy jen pouhými slovy, ale vy jste vážně seslaný anděl. Jinak doufám, že Andrejka se má lépe, také jsem zažila dívky, které urážely jiné kvůli značkovému oblečení a vždy jsem to vůbec nechápala. Dávám supertip, bylo to překrásně lidské.
03.02.2009 19:18:00 | Lilly Lightová
.. jsi moc hodnej člověk ... přislo mi to jako pohadka. holky jsou pitomé.. mě je uplne fuk, co kdo nosi na sobe, pokud to není extremne spinave a nesmrdi to... je mi fuk jestli to ma z trznice nebo ze znackoveho obchodu, ja osobne mam neco z trznice a neco znackove a je mi uprimne jedno jestli me kvuli tomu nekdo pomluvi.. jenže to je taky o povaze daneho človeka.. bud si to libit necha a nebo ne. Ja jsem z tech, co ne. a Andrea je asi ta druha sorta...
Nemám ráda, když se nekdo do nekoho navaží, většinou se stavím na stranu oběti - pokud to povazuji za spravne ..
Vyrid A. at ty nany pošle za mnou , já jim ukazu :))
08.12.2008 16:02:00 | saddova
Kdybych měla použít jediné slovo, nejspíš bych zvolila "laskavá/ý". Celý ten text na mě působí úžasně mile, nejen obsahem, ale i tempem vyprávění a jazykovou a stylistickou stránkou.
K obsahu samotnému nejspíš není co dodat, zase jednou mi připomněl, že (ač se to datem mého narození možná nezdá:-)) pomalu patřím do té "starší generace", protože u dnešních dětí/puberťáků/... je stále obtížnější najít právě ty vlastnosti, kterými zjevně ona dívka z výtahu oplývá... mnohem častější jsou bohužel právě ty rádoby dámy, pro které je ve čtrnácti důležité přidávat si aspoň čtyři roky.
Vážně díky za tuhle povídku.
30.04.2008 00:55:00 | Gina Rocca
Vy musíte mít ohromě velikou hruď... Až uvidím nějakého pána který má kolem hrudi pár metrů, poznám Vás:)
Jinak si totiž nedokáži vysvětlit, jak může být člověk se stejnou velikosti srdce na hony vzdálen lidem ostatním...
22.04.2008 17:14:00 | Dreamer.Z
Postupně a pozorně čtu všechna Vaše slova... Představuji si Vás jako pohádkovou bytost, která byla záhadným způsobem vtělena do člověka, aby mohla lidem rozdávat radost, být oporou, rádcem, silou do dalších dnů...
Je krásné, že jsou krásní lidé, rozdávajíc krásu a radost a krásu... :)
Tiše závidím lidem, kteří Vás potkávají...
A mě může těšit, že Vás alespoň podle slov poznávám...
Na závěr slovo... Krása...
22.04.2008 16:39:00 | Dreamer.Z
Postupně a pozorně čtu všechna Vaše slova...
Představuji si Vás jako pohádkovou bytost, která byla záhadným způsobem vtělena do člověka, aby mohla lidem rozdávat radost, být oporou, rádcem, silou do dalších dnů...
Je krásné, že jsou krásní lidé, rozdávajíc krásu a radost a krásu... :)
Tiše závidím lidem, kteří Vás potkávají...
A mě může těšit, že Vás alespoň podle slov poznávám...
Na závěr slovo... Krása...
22.04.2008 16:39:00 | Dreamer.Z
Jen jedna otázka k jinak nádherné povídce. Proč nebydlíte u nás v domě?
02.04.2008 14:21:00 | Čarokrásná dívka od vedle
Asi není gympl jako gympl... U nás je každému jedno, jak se kdo oblíká (hlavně, když je to čisté), je vidět, že si každý nachází svůj styl (dredy a prastarý ošuntělý batůžek; punk s černými víčky; elegantní boty na podpatku a dlouhé sukně...) a nikoho nezajímá, kolik to stálo. Spíš si tu každá holka najde vlastní nezaměnitelný půvab. Možná je to také tím, že Ostrov je malé město, takové domácké, slyšela jsem, že ve Varech je to horší.
Ale podobné situace znám, kdysi jsem se přestěhovala z malého města, kde pro každý ročník ve škole stačila jedna třída a všichni se navzájem znali, do Varů, kde jsem se ze začátku ztrácela - ve škole nepříjemná a hloupá učitelka (můj dodnes nejméně oblíbený člověk vůbec) a povrchní děcka, šok. Ale víš co? Vlastně mi to pomohlo, vzato kolem a kolem, naučila jsem se tím spoustu věcí, třeba že kdo se nebojí, nebývá napadán, že uhnou se nesmí ani jednou, že všechno nějak dopadne, že za odlišnost se platí... A že nesmím spoléhat, že se mě někdo zastane, když sama nemám vnitřní rovnováhu.
Letos maturuji - a tak si říkám, jaké to bude na vysoké. Jedno vím jistě - byla to báječná průprava k mému budoucímu povolání, chci být učitelkou. Takže - všechno zlé je k něčemu dobré, ne?
Víš, co bych chtěla, až mi bude tolik, co tobě? Vidět, že z dětí okolo nevyrůstají fracci, ale mladí lidé, kteří mají charakter, a možná se tiše v duchu ješitně kojit nadějí, že jsem k tomu aspoň trochu přispěla. Protože co po nás zbyde?
04.02.2008 15:00:00 | Alea - kometa kdovíco přinese
No to je krásné,ale to už víš :)) Napíšeš tedy ještě nějakou další ze života?Co dělá Andrea teď?
18.11.2007 18:00:00 | Comparare
Takovým těm zmalovaným pipinám,co člověku foukaj bubliny ze žvýkaček téměř do ksichtu a nosí se v oblacích přesládlých parfémů, bych nejradši něco hezky od plich řekla, hnusí se mi, ale naštěstí ještě existujou sympatické, skromné a slušné bytosti jako třeba popisovaná Andrea
31.10.2007 19:48:00 | Grafomanická MIA
Jo, hodná zamyšlení... Však mladí to asi nepochopí, zvlášť ti, co nechtějí mít se životem "starců" nic společného (však jednou to přijde, nemějte strach). Já jsi starých lidí i jejich rad vážím, dyť můj otec je starší než tady Bíša... Tedy jestli jsou uvedené informace o autoři pravdivé ;))
13.10.2007 14:23:00 | lennerka
pěkný....nad touhle povídkou se člověk musí zamyslet :) opravdu hrozně hezká...
29.09.2007 14:18:00 | sweet.dotey
Nějak jsem se u tebe začetla, snad nevadí, že celou dobu tykám, jsem prostě sobecky zvyklá..všem z Literu, Postřehu tykat..ať je znám osobně či ne.
Ale chtěla jsem ještě říct, že mě tahle povídka prostě dojala..a nedovedu říct proč. V takových situacích povětšinou říkávám, že jsem prostě asi přecitlivělá, ale tady nechci... to říct.
25.08.2007 23:22:00 | BlackTangerine
Krása......nemám slov....Vás bych chtěla poznat...aspoň očkem vidět Vaši tvář..
Je to krásná povídka...možná mě o to víc fascinovala,že se ta holčina jmenovala jako já.
20.08.2007 22:33:00 | Haydée
Krásný četla jsem to se zatajeným dechem. Je to Krásně čtiví a má to myšlenku... Vážně je to strašně pěkné... ráda se se vrátím a znovu si něco přečtu... Ta dívka... ta bude mít v životě určitě mnohem více věcí a radosti než ta ,, značková" nemyslím ani tak věci jako předměty... myslím tím že víc bude vědt co chce a co jakou má cenu... jako třeba obyčejný úsměv nebo tak... vážně krásně napsané... NA literu se mi hrozně líbí, že tady najdu to co jsem na blozích o celebritách nikdy nenašla... Krásu a sílu myšlenky... Vážně je to pěkný, nemám slov..
12.08.2007 21:18:00 | TerA
Tohle je prostě skvělý...už jenom proto, že mi přijde, jako by se každý chtěl v tý holce vidět, apoň mě to tak připadá...každý takový, kdo odsuzuje ten typický příklad...a jelikož já přesně jednu z takových typicky povrchních o kterých se tam píše znám, nejde mi, než se s tímhle příběhem ztotožnit...fakt se mi líbí
05.08.2007 15:09:00 | pennywise
Kéž bych vás znal! Značka je neživá a pouze zkrášlená (a mnohdy ani to ne) normálnost...Naprosto s vámi souhlasím a mnohdy se nemůžu dívat na tenhle "střední proud"...
04.08.2007 17:57:00 | Kávový Poutník
myslím, že nejlepší by bylo zůstat sám, v tichu a přemýšlet o Vašich slovech...jenže Vám musím říct, že je to nádhera..Děkuji.
29.07.2007 01:50:00 | Actafool
Je to opravdu krásný příběh.
Já sama tolik zkušeností nemám, a za tuto povídku tě moc obdivuji.
Děkuji, že jsem si něco takového mohla přečíst.:-)
18.07.2007 13:34:00 | Gabcaaa
Je to opravdu dobře napsané. Líbí se mi tvůj příběh, který je upřímný ze života.
10.07.2007 12:47:00 | Marlene
Je to moc hezké a pravdivé.Děti dokážou být kruté,ještě že ne všechny.Bohužel je trend že kdo nemá značku je socka a na duši se jaksi nehledí.Dítě je obraz rodičů,děsí mne že je těch duševních mrzáků stále víc.mobo :)
06.07.2007 12:22:00 | mobo
Ty jsi velmi moudrý a milý člověk. Povídka, se Ti moc povedla a myslím si, že bys měl jít všem mladým, ale i starým lidem příkladem. To co jsi napsal v té povídce je fakt moc hezký a upřímně s Tebou souhlasím.
S pozdravem Astrid ( Majda :o)) )
28.06.2007 13:35:00 | boruvka175
jezis,to je tak neskutecne mila vec..nemyslim mila ale tak jako povznasejici pro citatele..nevim,jak to rict..napsat lip..je fakt,ze kdyz si nebudu vsimat lidi kolem me,budu chuda..o spoustu usmevu a pratelskych slov..jezdim z konecny na konecnou a posloucham rozhovory..nejlepsi sou mezi detmi..je jasny proc..dik za tuhle vec,nejak mi pomohla v tom dnesnim shitu..a vlastne..mozna i vic..vzpomenu si na ni az zas budu "smirovat"..
31.05.2007 17:50:00 | veronika
Připadá mi ta povídka, že je o mně.
Taky jsem byla takovou Andreou a měla
štěstí na lidi jako jsi Ty. A to jsme se
ještě na gymplu nedělili podle značkového
oblečení.Vzpomínám si, že na jeden krásný výlet
na Malou Fatru nám jedna hodná maminka ušila
všem stejné trampské košile. Teď by to byla
uniforma fuj. A ta škola (SVVŠ) byla tak dobrá,
že nám to nezakázali.
22.05.2007 11:05:00 | Beáta
Připadneš mi hrozně hodný a moudrý.. takovéhle dílko je fakt hezké a ještě.. když si představím, že je to životní zkušenost. Fakt stojíš za velký obdiv.. :)
Měl by si být inspirací pro nás všechny.. mladé.. i starší..
16.05.2007 10:52:00 | -Jojo-
zajímavé, někdy se to vyplatí číst, vlastně pokaždé, když t+ to tak inspiruje:-)
05.05.2007 22:50:00 | Gabrielle Taroka
Bíšo, co ten závěr?! Stařec? Můj má 65, pravda je celkem zdravý a ten by mě hnal se starcem! Hezké zamyšlení, i když né úplně povídka.
04.05.2007 21:52:00 | Liv
stryc - Děkuji Ti za krásná slova, která mi dávají sílu
a naději, že snad napíší další povídku...
29.04.2007 17:43:00 | Bíša
Přišel jsem až sem, dlouhém řádky po jednom jsem četl, ze života co tak běží, a dělí se tak, jak si sami lidé přejí.
Přišel jsem až sem. Někdo jen bohatstvím se měří, jednou snad úspěch je, někdy je víc štěstí. Moudrost kde je, nic nepřeskočí, ani nepřemůže.
S pokorou, ať se každý dělí, narazit může každý ani neví jak.
Díky Bíšo, ze žívota čtu si rád.
29.04.2007 15:34:00 | stryc
Teda.. dlouho jsem něco tak hezkého nečetla. Děkuji.. a teď už opravdu dobrou noc..
28.04.2007 01:07:00 | Najlin
Jsem na rozpacích, protože nevím...nápad se mi líbí, ale podáváš to tak nějak divně, právě proto, že vím z vlastní zkušenosti, o čem chceš mluvit, nemůžu ti to věřit. Mrzí mě to, ale tak to prostě je. Působí to na mě jako slohovka, velká slova, malé city. Promiň.:-((
27.04.2007 16:37:00 | derrry
...bylo včera pozdě v noci, když jsem si tuhle moudrou a krásnou povídku, vlastně pravdu, četla...ráno moudřejší večera, vzduch s čerstvým větříkem mi mozek okysličil a já si vzpomněla, že jsem zapomněla přidat komentář...tak to dnes napravuji..naprosto chápu tvoje pocity...už jsem dávno pochopila, že je krásné, i kdyby člověk málo dobrého v sobě měl, to rozdávat... mohutnou silou se to rozrůstá...zapšklost jen ubíjí...ale proč to píši?...vždyť se to všeobecně ví...asi jsem si to chtěla zopakovat písemně...a tys mě v tom opět utvrdil... :-)
27.04.2007 10:15:00 | Lota
Hodně moudrého je ve Tvém vyprávění.Název dobře vystihuje obsah.Líbí se mi působivé podání příběhu z Tvého okolí bydliště.
Ráda Tě poznávám i v rouše povídkářském,prosím pokračuj.
26.04.2007 06:29:00 | s.e.n
Moc pěkné Bíšo! Vzbudil si ve mně naději, že se na nás nedívají všichni stejně, jen bych podotkla, že i dívky, které chodí v oblečení od DIORA mohou být podobné Andree. Nicméně na první pohled jistě vzbuzují větší důvěru ty "šedé milé myšky". Pozdravuj ji a vyřiď, že má skvělého souseda!
25.04.2007 17:43:00 | Irene Forsyte
Juditě: Díky, ráno jsem přemýšlel, že to smažu rozhodl
jsem! Tak to tam nechám. Myslel jsem velké peníze,
z tunelů a nekalého podnikaní. A ne skromné částky
krásných lidiček, jako jsi Ty...
25.04.2007 10:34:00 | Bíša
PS - A s tím bohatstvím a schudnutím bych to neviděla tak přímočaře.
Ikdyž - možná je to dané tím, že já si své peníze vydělala a pak do mínusu prošustrovala sama.
A tak si tu teď spokojeně dřepím na holém zadku a čtu si Bíšova moudra a je mi fajn!!! :-D
25.04.2007 08:59:00 | Judita
Bíšo děkuji!
Připomněls´ mi mé dětství a mládí.
Bydlela jsem v jednom vinohradském činžáku a od nepaměti rušila klid svých sousedů vrzáním na skřipky. Přesto mě měli rádi.
A měla jsem v tom, mně navěky tolik milém domě, také takové dva "Bíši".
Pana Bradáče - k němu jsem utíkávala svěřit se se svou zraněnou duší a bolavým pozadím, po nespravedlivém výprasku - uměl krásně "pofoukat" a rozesmát a vysvětlit jednání rodičů ... A v neposlední řadě pomoci s tolik nenáviděnou zatracepenou matikou!!!
A pak - pan profesor Štěpka. Učil skladbu na pražské konzervatoři i na AMU, měl krásné vlnité stříbrné vlasy, zlaté srdce a průzračnou duši ...
Sháněl mi noty, které já sehnat nedovedla, poutavě vyprávěl životopisy skladatelů a doprovázel mé housle na klavír ...
Navždy zůstanou oba mí nejmilejší sousedé se mnou v mém srdci i v mé mysli - tak jako Tebe si navždy v srdíčku uvězní Andrea. A to je krásné.
Tvoje Judita :-)
25.04.2007 08:54:00 | Judita
Tvá duše přijde mi neskonale čistá
a v Tvém srdci je tolik, tolik místa.
Proč jen není kolem více lidí,
kteří stejně jako ty svět vidí...
25.04.2007 07:25:00 | Lorraine