Básně autora Amonasr
Nalezeno 1550 záznamů. Zobrazuji 1361-1380.
Tentokrát jsem nechal múzu, ať si píše sama, co chce. Takto to dopadlo…
Dnes mě inspirovalo téma přímo na Literu, tak ho zkusím rozšířit o něco odlehčeného…
Dá se utrpení sčítat...? O kolik větší je utrpení sta matek, než jedné...?
Vše má dva póly – i báseň se na jednom píše a na tom druhém čte, teprve pak je celá... P.S. Klobouk dolů před každým, kdo čtením textu neublíží, naopak do něj umí vložit i to nejlepší ze sebe sama... ;-)
I to se může stát...
Napsáno odpoledne při zpáteční cestě autobusem, ubíhala rychleji... :-)
Inspiroval mě rozhovor s Milanem Kohoutem, performerem a spisovatelem, signatářem Charty 77 a účastníkem aktivit českého undergroundu, v květnovém čísle Literárních novin. Časem snad bude k nalezení i na www.literarky.cz – stojí za to...
A: Téměř autentický zážitek ze včerejší zámecké prohlídky... :-D
Nevím, proč mě to právě teď napadlo - asi že se blíží Den matek...
Kdekdo touží zanechat stopy v nebi a pro svůj zdvižený nos si ani nevšimne, že šlape denně po zemi...
Inspiroval mě pocit doznívajícího ticha po přečtení Pamíniny básně „Co zbylo od loňska“ a následná asociace, která tu mou ozvěnu už poposunula alegoricky poněkud jinam...
Umění není pro každého... Nebo snad ano...? :-D
Myslel jsem si, že ve vaně se nedá psát, ale chtěl jsem si to zkusit. Tak jsem se vykoupal i zevnitř... :-D
Osud není jen to, co nás potká, ale i to, co nás vlastní vinou mine... ;-)
Radost z nalézání dokáže vyvážit i bolest ze ztrát. Hravá variace na zvolené téma ;-) Věnováno mému učiteli desetislabičného verše :-D
Každý má svou originální knihu a každý ji čte i píše po svém. Tady mi múza sama přihrála jeden z mnoha možných způsobů...
Tak to je největší rychlovka, jakou jsem kdy napsal. Teprve před chvílí jsem si všiml, kolikátého dnes je. To je snad kromě prvního září jediný den z mé první třídy, na který nikdy nezapomenu – takové události se v tomto věku pamatují na celý život... ;-)
Nemusíme k ní až do Jeruzaléma... ;-)
Tam, kde si nikdo hrůzy zabíjení neumí ani trošku představit, vcítit se do nich, je tak snadné jen tak pro zábavu stříkat krví a žonglovat utrhanými údy. V propojeném světě to ale leckde není hra a skutečné hrůzy jsou nám blíž, než si možná myslíme.