Básně autora Cryoman
Nalezeno 37 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Nejde jen tak zapomenout!
Pro všechny ty co jsou zklamáni.
Nové obzory jsou ducha hodny jen tehdy, zapomeneme li na vše co tvoří celek sudby.
Malum memoriale obduco. Někdy ty nejobyčejnější věci, mají tu největší sílu hýbat světem.
Kde nejsou sny, není víra, kde není víra začíná smrt.
Za sny, za víru, za lásku. Za život který bych chtěl žít.
Pod mohutným dubem, staletí kříž z kamene vytesán je, dvě ramena vítají tě říkajíc: "Pojď blíže, vyprávěj mě svůj příběh".
Jen jsem to potřeboval někomu říct.
Toho chmurného rána, co večerem se nazývá, jsem umíral, jak v noci denní květina.
Hledáme smutek a bolest, jen aby jsme mohli okusit radost a štěstí. A když najdeme tohle šílenství, nevíme co s ním.
Když svět je peklem, smrt je pouhým vykoupením a peklo rájem. Pak první polibek může být i poslední!
Jen to je ztraceno, co sami vzdáme.
Největší překážkou lidského štěstí je, že chceme být šťastní příliš.
Ten dokonalý okamžik, kdy čas se zastavil a dalo se v něm žít. Ten okamžik byl celým vesmírem.
Jestliže není nic,k čemu se dá víra připsat,pak čemu máme odevzdávat naši mysl?
Kdybyste chtěli stvořit bytost, která by měla všechny nejlepší lidské vlastnosti, věřte, že by to nebyl člověk, ale obluda neschopná normálního života.
Když život jde pozpátku.