Básně autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 221-240.
Láska končí přátelstvím, neříkej nic já vím, jak se trápíš pro lásku minulou, jsi mé slunce jsi můj stín a vzpomínkou mou strnulou.
Stesku jsem plná a lásky taky, Ty daleko si ode mně, ze srdce zbývaj jen prázdné vraky a myšlenky pouhé nadějné. Jsem s Tebou i když jsi v dálce, jsem v myšlenkách Ti na dosah, však čekám jak se rozhodneme a nebo zas bude každý sám.
Dej pastelky mi do ruky, já nakreslím Tě na stěnu, dej pastelky mi do ruky, ať smutky z hlavy vyženu.
Kreslím si lásko potají, barvami co vše říkají, na zeď a na zem, na papír, že do Tebe jsem blázen a že se v Tobě utápím.
Srovnej si v hlavičce co vlastně hledáš, zda vůbec něco, nebo chceš být sám, ať rozhodneš se pro cokoliv, zůstaneš u mě v srdci dál.
Ráno ve spěchu polibek posílám, čas běží a autobus stojí na zastávce a venku sněží, zvuk hodin nevnímám, do ticha křičím: "lásko vrať se".
Chtěla bych Ti toho tolik říct, probrat ten naší lásky kříž, tu bolístku, co jsem si i trochu sama udělala, tím, že jsem naší lásku uspěchala.
Nechoď a jdi už pryč, nemám sílu poslouchat Tvá slova, nechoď a jdi už pryč a nevracej se znova, věřila jsem Ti a upíjela z poháru lásky s Tebou, teď prázné vzpomínky jen na Tebe mě zebou, přijď až vyřešíš si minulost, mám toho lásko právě dost.
Mísí se ve mě všechny pocity a zmatek ve mně způsobil si Ty, včera mě líbáš, včera mě hladíš a dneska v sobě těžký boj svádíš, nemiluj dál mě už, nemá to cenu, neměj mě ani trochu rád, nechci už lásku Tvou, já hledám něhu, s citem co trvá napořád.
Měla jsem Tě, docela blízko a plnou hlavu, nenapadlo mě, že mi tak brzy řekneš sbohem, jedno tělo, jedna duše, Ty povahou bohém, teď mi zbývá jen pár smutků, jen pár hezkých vzpomínek, Ty za chvíli odejdeš mi, zbyde další kamínek.
Chci býti silná, utři mi slzy, to Tys mi způsobil trápení, ptám se proč tak brzy a z čeho pramení to Tvoje vzpomínání na bývalou lásku, teď když jsem v Tobě našla touhy svoje a z duše zmizel stín, ptám se proč odcházíš a zbývá zas jen splín.
Šly spolu ulicí, šly spolu městem, s veselou tváří i smutným gestem, kráčely nebo běžely, včera se smály a dneska brečely. Jednou to měly lehčí, jednou stížený, však jistě dojdou na konec cesty a touhy budou splněny.
Hádaly se holky spolu, já chci vzhůru, já zas dolu, já chci lítat vysoko, já chci padat ke dnu, až nad nimi na oko, život zavřel bednu.
Jednou máme vše a příště nic, cosi přichází a zároveň mizí, včera jsme pospolu dneska si cizí, však srdíčko by zas milovati chtělo se vší tou krásou, radostí, něhou, být zase pro někoho hlavní tah, jen překonat strach z lásky a znovu milovat.
Čekám tu na Tebe lásko, ty stále nepřicházíš, snad jenom potají do snů mi vcházíš a ráno po Tobě zbývá prázno jen, tak prosím brzy přijď a splň mi lásky sen, ať srdce jiné přijde zas ke mě blíž, ať se zas někdo ptá: Lásko spíš?
Touha po lásce sžírá srdce moje, váhám a potají přeju si být Tvoje, aby si na mě myslel večer, v poledne i ráno, aby mé srdíčko už nebylo samo, třeba by spolu nám mohlo být fajn, topím se v nejistotě, ráda Tě mám a nevím co Ty, kdo okupuje Tvé sny...
Potají odcházíš i vcházíš, potají ztrácíš se ve mě, udržet city nejde mi pevně a utíkají za Tebou, občas vzpomínky zahřejou, když daleko jsi a zbývá hodin pár do shledání a těžko říct, co přijde se svítáním.
Scházíš mi najednou a já nevím, kde se to vzalo, odkud to přišlo a co se stalo, že mezi námi náhle je cosi, něco se klube, možná rodí, nechci to zahnat, jen chci být Tvojí kapičkou rosy.
Pár doteků na mém těle, jak to, že to může být najednou zas tak hezký a že ty hezký pocity, co vyvolaly chvění, mi chybí stejně jako Ty a já zas toužím po sblížení.
Snad nezůstanem jen u jedné vzpomínky, snad nebudem žít jen pro ten jeden večer touhou i vášní naplněný, možná, že přála bych si býti Tvou a snům svým najít naplnění, teď jen myslím na Tebe, doufajíc, že brzy se to změní.