Nalezeno 10 záznamů. Zobrazuji 1-10.
Když se ocitám ve chvílích, kdy musím odvrátit tvář, ráda bych odpustila. Ale pokaždé, když to zkusím, zjistím, že to byla marná snaha zachránit něco, co již dávno neexistuje.
Nevím, jestli je to dostatečně srozumitelné, je to spíše na způsob Romeo a Julie, co se týče veršů...Jinak báseň má vypovídat o tom, jak svět dokáže lidi klamat a oni ten klam přijmají a využívají proti sobě.
Jako popelka se pronouzím, jako popelka zas usínám...
Lidé jsou tak sobečtí...
Škoda, že s odchodem milovaného nezmizí i v zpomínky...
A já pořád čekám na tebe a ty nikde... :-(