Básně autora Kozoroh 1
Nalezeno 364 záznamů. Zobrazuji 161-180.
Smutek se střídá s úsměvem, naděje s beznadějí, jak voli na porážku jdem a ptáci sladce pějí...
Takový malý úlet ranní, /ještě víčka mi lepil sen!/, do mobilu hned naťukaný, než múzu mou vyplašil den...
Bože! Jak nekonečně jednotvárné a neměnné jsou výrazy Lásky... A jak bohatě a tvořivě se člověk vyjadřuje, když nadává! A přesto se toho tolik píše o Lásce a tak málo o Hněvu a jeho projevech...
K svítaní Naděje nelze dojít jinak než po stezkách Noci...
Inspirován krásnou básní na písmáku jsem hned spáchal do komentu tohle. A teď, po malé úpravě dávám své rouhačské verše sem...
Já na básničku téhož jména, již Ivkaja na psancích má, v komentu též co mladá žena do veršů srovnal slůvka svá... Ješitnost, jež mou sestrou rodnou, velí mi do placu ji dát, dopadne na zemi úrodnou, či spatřím rajče přilétat?
Jiří Suchý kdysi zpíval "Život je pro mne obnošená vesta". Já na tutéž melodii spáchal tenhle písňový text...
Přiznávám bez mučení, že název jsem zaslechl ve vysílání country radia, byl krásný vlahý podvečer a hned se vynořilo spoustu asociací i libých představ. A tak je tu dílko, které možná pobaví či potěší ty, kteří jsou naladěni na stejnou romantickou vlnu.
Dým z táboráku stoupá zas křivkou ocásku...
V rádiu country hrají, já v šeru sedím sám, myšlenky utíkají vstříc něžným vzpomínkám...
Mraky trochu roztrhly se, hvězdička vykoukla ven, já na chvilku zamyslil se, tuhle báseň složil jsem.;o)
Znáte písničku "Bylo léto, horké léto?" Právě ji hráli v rádiu a mne napadly tyhle verše oslavující touhu zrozenou v čase, který je básníkům tak nějak bližší. Melodie zůstává stejná...Zkoušel jsem i varianty pro podzim a zimu, ale ty zas někdy jindy.;o)
Na světě jen radost není, častokrát nás sklátí splín, a z pocitu vyhoření do života vstoupí stín...
Vrátil jsem se kousek nazpátek, do časů, kdy byl jsem mlád, do světa půvabných pohádek, které jsem slýchával rád. Jen děj jsem poněkud upravil, tak jak už zvykem je dnes, aby i vlk se tu poučil, že život může být pes...
Snad bourec Touhy utkal Tvoje chvění...
Jaro vzkaz píše na okénku, že zima snít půjde svůj sen, poupata rašit začnou venku, splínům zahrajem rekviem! Nastanou chvíle něžné Lásky, rozkvetou kvítky, úsměv žen, z čela se ztratí smutku vrásky, život se změmí v krásný sen!
Na pomezí reality aneb jak to dneska chodí...
Malá satira na dnešní způsob života...
Další smuténková, inspirovaná sérií písní podobného ražení na radiu Samson i vlastními neveselými myšlenkami. Kolik asi klaunů se tu skrývá mezi námi a jen nemnozí dokážou prohlédnout jejich masku...
Není vždycky posvícení a když, tak jen pohřební, když člověk veselý není i jeho báseň tím zní...
Po dlouhém čase píšu tu zase, v duši mé sídlí splín, v básni pár zdrobnělin...
Když zvíře mé se divě vzpíná...
Po dlouhém čase opět trochu pozlobím čtenáře lehce erotickou básní....;o)
Ač podzimní splín duši jal, srdce si sní, miluje dál...