Díla autora Lada 3
Nalezeno 30 záznamů. Zobrazuji 21-30.
Nikdy není pozdě napravit svou chybu? Špatným činem zaplatit cenu menšího zla? Ublížit někomu? Dokážu to? Pomůže to? Mám právo? Je to omluvitelné? Vím, není. A možná to popře vše, o co se snažím… Ale když…
Nezvaní hosté si podávají dveře a holčičí i neholčičí tajemství putují od ucha k uchu. Ovšem, jen některá mohou být sdílena. Ještě méně by sdíleno být mělo. Hlupák, který nevidí, co je zjevné, líčí past a zubatá kořist už se směje. A zaměstnanci kradou...
Po nebi stéká tma, jako krev po popravčím špalku. Většina normálních lidí už šla spát. Jen několik šťastnějších sousedů se, s ještě nerozžatými lucernami, vydává vstříc podvečernímu ovínění. A stokilový šnek, jediný na kontinentě, roztouženě volá druha...
„Nejsem nebezpečná, jsem v bezpečí!“ říká si můra letící do ohně. Bez naděje krouží po spirále stále hloub a hloub. Možná proto, že na dně zahlédla něco, co nemá odvahu přiznat si, že by chtěla.
Padlo jen pár slov, možná víc. Ne pro každé uši. Pro ty vyzváněl zvon. Chvíli po setmění tahal muže z postelí. A ti koně ze stájí. Všude pobíhali lidé. Málokdo měl prázdné ruce, a málokdo věděl, co se děje. Jen pár mužů. Co doopravdy, nikdo v Turákle.
Na jihu mrzne, v Turakle prší. Tři staří vojáci sedí nad místním řídkým pivem a po každém loku, podle zvyku, odplivnou na podlahu. Baví se o Siveku, Meraše, Kalirbaku a Nazptaru, spojeneckých městech. Až dopijí,půjdou se konečně vyspat.
Tak, a teď se dozvíte něco o domácích mazlíčcích a k čemu je dobré modlení. Tedy teď ještě ne, ale nakonec. Pokud se ke konci někdy dostanu.
Když na pomoc nepřispěchají přátelé, nezbývá, než se spolehnout na sebe, nebo nepřátele. Pak není těžké dostat se z malých potíží do větších. Zvláště,když na jejich počátku stojí jedno hloupé ráno. Ráno, jako každé jiné.
Osamělá žena. Zachumlaná v zabláceném potrhaném plášti. Opírá se o starou hradební zeď. Na jediném místě, z něhož je v téhle části města vidět nebe. Na někoho čeká.Možná se dočká, možná ne. No co, poradí si sama. snad...
Co vidíte, když se po dobře odvedené práci ohlédnete přes rameno. Co vidíte, když je to ohlédnutí poslední, když nemáte odvahu se stydět.