Díla autora Vena
Nalezeno 12 záznamů. Zobrazuji 1-12.
V nezkrotném hladu utíkám a hledám. Jen drobky dostala jsem ke snídani a k večeři slzu hořké vody. Ještě chvíli a začnu výt hlasem vlčím... vrčet příště a popříště rvát tesáky... neboť kde je hladu, je i zoufalství. A já hladovím ...
a pro spoustu vzpomínek
vzdávám se, takhle to zřejmě muselo být. Jen mi dej Bože chvíli, abych se zase sebrala.
Kdo to stojí před mým zrcadlem?
Ta postel není moje a neumím pěstovat rostliny. Já že jsem někdy pila víno? A z fotek na zdi se mi zvedá žaludek, tohle individuum, co tady stojí nenávidí lidi. A ty sluneční paprsky, co dopadají oknem taky nejsou moje. Moje tady není nic.
Ani s dlouhým copem se necítím nijak jinak, pánové (a dámy).
k básnění potřebuje člověk často silné emoce. Ty přicházejí nejčastěji s láskou a nebo bolestí. Tak proč tyto dva prvky nespojit?!
aneb panu Sekaninovi :)
Patří mezi starší, ale stále ji ještěš dokážu prožít. A stále pro jednoho člověka.
omylem smazané dílko - Bobi děkuji ti za vše!
Tenkrát, když jsem nic nevěděla, mi bylo líp
jen troška pocitů, které prostě jednou za čas musejí vyplavat na povrch, spíš psané pro sebe, než pro kritiky
jak netradičně vyjádřit vše nejlepší :)