Díla autora Levandule
Nalezeno 616 záznamů. Zobrazuji 381-400.
Chtěla jsem napsat báseň o své pracovní přetíženosti, a nakonec to vypadá, jako bych byla přetížená z těch několika minut, které si z celého dne ukradnu pro své snění… ;-)
Někdy se smísí bolest jiných s tou mojí…
Čtyřicet let mi trvalo, než jsem začala vidět ve svých bolestech požehnání (když budu žít, uslyšíte o mě… když odejdu, sejměte pel z mého popelu konečky prstů… třeba z řádků mých básní)
I vztek je zdrojem básnění…
Někdy bych rána měnila za začátky nocí…
Máme je kolem sebe… lidi s jedovatými váčky v ústech… vždy nečekaně stříknou jed…
Kdo nezná depresi, není člověkem…
... příběh z metra
Muž, který lže, není hoden lásky... Věnováno částečce mého vesmíru, která pohnula planetou mého srdce tak, že se k ní naklonila...
Báseň vznikla ve fázi usínání… zvedla jsem moře nad hlavu…
Věnováno G.P. a Malíčkovi. Na toto téma jsem dnes vložila i úvahu.
Věnováno G.P. a Malíčkovi
Příběh z křižovatky na Pankráci… zamyšlení nad povrchem a nitrem (proč si lidé myslí, že nikdo netuší, na co si hrají?)
Každá bažina emocí má své nové ráno…
Stále dokola… vztek… odpuštění… lidský kolotoč, který neumíme zastavit…
Jistě to znáte… měření podobných lidí, situací… dvěma metry (a nespravedlnost tak dusí) /vložila jsem další úvahu/
Byla jsem součástí náboženství. Už jsem si odpustila...
Tu a tam se stane, že někdo někomu ublíží slovem, pohledem… a když mu to řeknete, cítí se nepochopen, dotčen…
Společno lidí… kdy si vzájemně přesahujeme z nitra do nitra… kdy se slza druhého člověka stává společnou… (Věnováno Marcelle, Petrovi Miroslavovi… a vůbec… všem zúčastněným) ;-)