Díla autora Descardea
Nalezeno 190 záznamů. Zobrazuji 161-180.
Napsáno kvůli bolesti, která nepatří mně, a přesto ji znám tak dobře, že mě jenom myšlenka na ni bolí.
Jeden jediný letní den...
Někdy se prostě "daří", zvláště když dva si nevěří. To potom pozdě láteří, kdo svoji šanci zmaří.
K tomu není co napsat.. Jen snad, že první dva verše jsou z Hamleta, i když tady trochu vytržené z kontextu.
Člověku, který mě opustil už před mnoha lety, přesto, nebo snad právě proto, pro mě zůstává oním dokonalým vzorem. Dědo, děkuju za všechno. Někdy se večer dívám na nebe a přemýšlím, jestli bys na mě byl hrdý... Tohle ber jako malou splátku. Za všechno.
Individuálně v davu aneb egocentrický komunismus...
Malý, nepříliš optimistický sonetek.
Jak to je... Jak to bude...
Tak trochu zoufale nepotřebná.
Školní slohová práce na téma: Rovnost je stále mýtus...
V pár slovech o končících láskách...
Začátek černého dne... Začátek života pro všechno, co ožívá až s umírajícím světlem...
Jak lehce lze zabít lásku.
Doba velkých umělců, doba intrik... Nesnadná doba pro život... Zvláště pro ženu.
Jsi láskou rozerván na tisíc kousků, vržen do proudu nenávistí. Jak může někdo tak nekonečně nenávidět něco, co tak bezmezně miluje? Tohle je jenom pro mě, z touhy honem to někam vykřičet.
Stoikové tvrdili, že utrpení netřeba se bát, neboť pokud je dlouhé, nemůže být intenzivní a pokud je intenzivní, nemůže trvat dlouho. Asi neznali zklamání v lásce...
Všechno se mění... Jenom ta Změna je pořád stejná...