Výběr autora vrbák

.

    Nikdo vás nevidí, beránci bolesti, kdopak vám roucho ostříhá? Do krve vybělí, k srdci se proklestí, kdo vám to udělá zaživa?    Kdo si k vá

...Jirouse

  Snad prý se staráš o chudé, a o všechno, co dolů jde… O mřenky v řece zamrzlé, i o mé srdce stále zlé.   Snad i mně dlaně prosvítíš… Jen o to

Vzpomínám na Tebe, Magore....

  Kolik je třeba vraních per, aby čerň skryla jeden list, který už nikdo nechce číst… Snad sebevrah či dezertér.   Kolika svatým ještě dne

.

    To dítě přinesli dva černí ptáci, odkud a kam se zas po čase vracím.   Bratrem jsem, dcerou, i otcem jeho, dítěte nocí stvořeného.  

... něco knarozeninám

  Snad kdyby bolest bolela méně, chtěl bych ji denně prosévat dlaněmi, chleba z ní napéci, nabídnout hostím, tančícím andělům pohřebních hostin…

Rozhodl jsem se, že po pěti letech práce u Paměti národa napíšu vlastní příběh inspirovaný Příběhy, které natáčím. A protože mám rád underground, disent a magický realismus, bude v něm všechno z toho.

„Narodila se v blbý době.“ „To my všechny.“ „Třeba ho pustěj dřív za dobrý chování.“ „Jelena? To Režim nikdy neudělá stejně tak jako on nikdy nepod

.

Byl v horách. Byl mžik. Byl stín. Ona byla noc. Šla rovnou k němu. Našla ho. Byla tvář, která mu chyběla: „Vypadáš jako nějakej zkurvenej vlkodlak.

.

  Když zbylo jenom rvát si vlasy a další den se prohryz dnem... Jak bílý motýl usedla jsi na mojí duši ohyzdné.   Nad mořem krve vzlétl ra

věnováno...

    Zázrak se stane, to je celé.   Když celý svět se zastaví,   ať v lukách vyjde z krávy tele.   Bylo už pozdě, osaměle,   v tom srdci, k

.

  Pospíchám okolo vlastního těla na schůzku s dívenkou, která mě chtěla. Přespříliš průsvitná... Zážitek mezní! (Varhany jindy tak jímavě nezní.)

.

  Mlha se plazí a pytlák skolil lišku, do vlasů břízek vyje listopad. Jediný život - v tobě na podbřišku. Proto jsem do své vlastní pasti spad,  

    Vešla jak nějaká kastilská světice, nahá kost, která uvízne v krku... Vešla, že vedle ní vybledla denice  a když se přiblížil čas psů a vlků,

...věnováno

  Když duše odletí s posledním havranem, někdo jen zmizí a jiný zůstane...   Tvé paže vtělí se do černé moruše, duše tvá labutí slétne mi do duše

...mému vnitřnímu dítěti...

    Déšť se spustil až po soumraku, který teď přichází brzy. Silueta chlapce tlačícího starý kočár naplněný špinavým prádlem do průmyslové prádel

věnováno

  Město. Krajina všednosti. Obydlená pustina, kde muž venčí psa. Zvedá packu při sv. Janu Sarkandrovi, umočeným vlažností starousedlíků.   Ulic

...věnováno

    někdy i sestra milosrdenství od krve mívá rty a cizí kůži za nehty to každé malé dítě ví že vlkodlak i něhou trne když samet černý, černý d

.

  Oblaka visela nízko a temněla, nad dívkou tančící s měsíčním stínem, krom něhož na sobě vůbec nic neměla, možná jen kol boků sléz se jí vine.