Výběr autora kvaj

  přiletět z dalekého vesmíru
má lepší rytmus a tajemství víc
než jenom v kosmu temném prostě žít však udělat do něj černou díru
j

  poušť není tak pustá
jak o ní kdekdo říká
pusté je pouze srdce
co vidí všude pustinu budeme se radovat
ze žluté žíznivé pout

O jednom podcastu a brouzdání po internetu v covidové době na pozadí příběhu z předrevolučních časů.

      Současná podoba jakéhosi náměstíčka,
kde ústí Václavkova ulice do Dejvické.
     Starej Kejmal si honem oblíkl bundu a vyšel před d

tož tyhle hnusné párky
tak nevábné už z dálky
se zápachem a bez chuti
jíst mě nikdo nepřinutí z kožového extraktu
nejdu s nimi

Přerovan Karel Hauke byl významnou osobností, ale dnes není příliš v povědomí veřejnosti. Snad jako otec známé básnířky Jiřiny Haukové. Je to ale škoda, neboť si podle mého názoru zaslouží pozornost.

Současná podoba přerovského objektu, kde 
sídlila tiskárna a redakce novin Obzor Dějiny žurnalistiky Moravy první poloviny 20. století významn

Črta

     Ležel jsem na gauči a četl si Sobecký gen od Richarda Dawkinse. Kocour Čibík seskočil z prolézačky s drápadly, kterou jsem mu vyrobil a umístil

Črta

     Potkal jsem ji a chtěl s ní odejít tam, kde bychom byli jen spolu a nechat za sebou životy, jež jsme dosud oba každý zvlášť žili. Odmítla, nebo

  taková krása a paráda
když od rána už vím
že do Berouna bude jezdit vlak z Prahy
tunelem pouhých dvanáct minut až se to v roce 20

Vedl jsem nedávno debatu s jedním bohemistou, zda je například i nákupní seznam poezií, avšak k jednoznačnému závěru jsme nedošli. Snažil jsem se proto zjistit praktickým pokusem, jak to tedy je. Následující text je výsledkem onoho pokusu.

koupím v mžiku
šest rohlíků
litr mléka
jedna veka
kostka másla
ta by pásla
salám k tomu
a jdu domů  

krev stéká do stříbrné mísy
žena v černém svírá bílý šátek
ramena větrného mlýnu se točí
pěnivý příboj naráží na útesy krásné je rá

Kdo pozná, kde je havran.   havran sedí na věži
vždyť mu o nic neběží
takže co by neseděl možná o potravu jen
než však zčernal bíl

čtvrtá se blíží
a na nic nezbývá čas
pokud už bylo
před sedmi minutami
za sedm minut čtyři

bylo tak deset nad nulou
když jsem potkal ženu
zachumlanou v šále
a zeptal se jí
jak je na Sibiři koukala na mě
no jako vr

sedmnáctého listopadu
stranou všech oslav a demonstrací
hrála a zpívala skupinka Romů
před Obecním domem
čerta se starali
c

     Co ta tu dělá? pomyslel si, když kouřil a pil kávu před oddělením spolu s několika dalšími pacienty a pozoroval dívku na lavičce naproti sobě.

Dnes (1. 10. 2024) je to už rok, co zemřela v pouhých 25 letech úžasná operní pěvkyně, sopranistka Patricie Janečková. Byla zjevením nejen v hudbě a je stále oplakávaná svými fanoušky po celém světě.

nebi blíž nás přivedla
andělská dívka
když jsme ji poslouchali
okouzleni jejím zpěvem
byly to nejkrásnější zvuky
jaké kdy l

     Na oběd bylo uzené maso s bramborovou kaší a okurkou a vyhlíželo i chutnalo to celkem dobře. Seděl u stolu s Jiřinou, ženou středního věku, a n

v dávných dobách
kdy svět byl ještě v pořádku
a za tři sta milionů dolarů
bylo dvacet tun zlata
se ptali jistého miliardáře

Sonet anglického typu vznikl už před pár lety pod dojmem ze surrealistického obrazu Píseň za soumraku rakouského malíře Franze Sedlacka, který je vystavený ve vídeňské galerii Albertina, a nyní se ho pokouším resuscitovat.

Jak soumrak do pokoje oknem vchází,
list fíkusu chce před ním vypučet
a spinet píseň tklivou doprovází,
tak nekonečně prázdný je můj

proč se rodí lidé
filosofická otázka
se snadnou odpovědí
aby obdivovali krásy světa
a aby je měl někdo rád na srazu sedmdesátil