Výběr autora Seegr

Kde je Ti konec, když do prázdna se probouzím, místností bloudím a nemám chuť vstát, ztišená hudba a pár veršů v hlavě zní, v blízkosti tak daleké

Horký pláč na jaře zavoní,
plný svěžesti a rozpuku,
poslední zrnko prachu,
z právě vyhaslé novy,
zakončení poslední věty,

Na dně jezera smutek netíží,
hlubina uspává, nešeptá - vstaň,
bezradný jelen k útesu se blíží,
napospas lesu zanechal svou laň. <

Ztracen ve vlastním vesmíru,
místo cest hledajíc snadné zkratky,
rozloučit se ve věčném smíru,
hlavu vsunout do oprátky.

Jsem od přírody poeta,
a vkládám slova do básní,
zuby skřípou, když právě ta,
vrývá se mi až do dásní.

Utíkám z ce

Vidíš ten úplněk?
Z okna se podívej,
vystoupal nad mraky,
nadechni se a nehýbej.

Vidíš ten úplněk?
Září nad

Musím jít spát - tak dobrou noc,
však modrá obloha k spánu neláká,
němý, křičící o pomoc,
když v nitru jeho se právě smráká.
<

Věnováno všem samozvaným obětem Borovinského mostu v Třebíči.

Seegr - Most music video link Tvé vlastní výkřiky ze sna tě budí,
a v hlavě šeptá ten neznámý hlas,
čepel je z ocele, ostrá a studí,

Dnes to bylo asi naposledy,
kdy zkoušel jsem Tě neminout,
mířil jsem na přesné terčů středy,
toho nedalo se nevšimnout.
<

Básníkem proti své vůli,
přece plný nápadů,
uzamčen vně vlastní mysli,
na několik západů.

Básníkem proti své vůli,

Zmizel jsi mi za rozbřesku,
zavřené dveře dělí nás,
prozatím, neutápím se ve stesku,
ten žár ve mně ještě nevyhas.

Promarněná šance,
pozdě nastal ten čas,
krása spontánních chvílí,
podivná dálka dělí nás.

Promarněná šance,

Probuzení do nového jitra,
procitnutí, otevření očí.
Zachraň mi život, stejně, jak před tím,
potom bezhlavě zas do všeho skočí