Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
děravý/í... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Freeeeeeeedoooom, pardon nechal jsem se unést .
17.10.2016 20:10:37 | reagovat
děravý/í... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Včera jsem viděla mušku jenom zlatou a pak se ukázalo, že to byla proradná vosa.
měla v sobě cosi z umělce... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
I ty máš v sobě cosi... :)
měla v sobě cosi z umělce... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
velmi pěkná poezie
15.10.2016 22:55:55 | reagovat
iluminační na iluminační... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
hmmm....každá by si přála abys o ní napsal třeba jen pár vět...
ježiš já si tak dnes hlavně díky tvým slovům odfrkla... :-))
díky...
nejen, že by si každá holka přála abys o ní napsal pár vět, každá by si přála, abys jí věnoval kus sebe -)
o až budeš mít čas, si na mě vzpomeň :-))))
rozesmál jsi mi, díky... rozevnímal,.. díky..
https://www.youtube.com/watch?v=0ooDZ14XqAs&index=41&list=RDH3pRyn-Vawc
15.10.2016 04:03:24 | zelená vílareagovat
iluminační... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
tohle rezonuje závratně...
rychle...
urputně...
snažím se zachytit cokoli, ale pak mi to dochází, proč? třeštění je rychlé...
slavili jsme kamarádovi narozeniny... jdeme do bazénu na Evu... jooooooooooo... a nikdo nešel... Evy to mají povinně, tak jo...a skočila jsem tam...
kamarád plaval proti mně, jojo ty to dáš... no když to mám povinný...
víš co??? jdi pryč, Evy tu zůstanou samy, odešel a já si plula nadnášející...
rezonuje
rozšiřuje smysly
stupňuje rozechvění
prostupuje
omamuje
dráždivé
třpytivé tajemství
co krouživě klouže
jako polibky
zlehka se dotýkající rtů
voda... ticho,klid...
https://www.youtube.com/watch?v=pUINUEQc85w&index=9&list=RDjdyy23YHz8g
15.10.2016 03:25:58 | zelená vílareagovat
jak se dostat z ohrazených dimenzí... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
mám jablka ráda :-)))
když zvednu ruku s otázkou zvedni ruku, co mám odpovědět jiného než, zvedla jsem ruku?
kde je psáno, že budou jiná? jiná těla?
lidé vidí to, co vidět chtějí.. učil je to někdo? ukázal tak tohle vidíš, tohle vnímej tohle ciť...??
ostatně pokud chcete
můžete se to tak naučit
mě se ale líbí
když se dívám na věci ze všech stran
své tělo jsem si také vyrostl sám
nikdo jiný to za mě neudělal
prostě tu znalost mám
a nenaučil mě to někdo
kdo snědl jablko
...
ostatně pokud chcete, to je důležité... a někdo nechce...
https://www.youtube.com/watch?v=IJrILgKcaIk&index=8&list=RDjdyy23YHz8g
jsi plný a moudrý, dáváš, ne každý tohle má... ale i respekt těm, co ne tohle je pro ně dávající.,,
15.10.2016 03:16:48 | zelená vílareagovat
lehativum... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
a proč také odolávat, že :-)
15.10.2016 02:41:20 | zelená vílareagovat
černé světlo... Publikoval(a): enigman | Úvahy » Ze života
:-)
proč řešit proč a jak a mohlo by a bylo a bude?
k těm otázkám tě žene teď...
:-)
a když se teď zeptáš, tak se odpovědí teď dočkáš, na cokoli..
ale je to smršť, to ti upřít nelze... :-)
15.10.2016 02:34:15 | zelená vílareagovat
za okem... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
myslím jen, že jsi tu chyběl... a to sem jen tak zavítám...
i mně přiznávám...
15.10.2016 02:24:12 | zelená vílareagovat
románti/c/ky... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
:-)
15.10.2016 02:20:52 | zelená vílareagovat
když se zatáhne... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
seděla jsem na terase se švagrovou, byla noc... popíjely jsme víno a kecaly ... zadívala jsem se na nebe a zakřičela dívej, vidíš to? něco padalo a svítilo a na konec se roztříštilo... to byla kometa, vidělas to?? stihla sis něco přát ptala jsem se jí naprosto bez dechu, viděla...
to byl okamžik...
nikdy ti to přání neřeknu, podotkla...
usmála jsem se, to bys taky nikdy neměla, aby se splnilo...
a ty? přála sis něco?
ani nevím, bylo to tak kouzelný a nečekaný, ale jo, asi přála
a řekneš? uculovala se
neřeknu.,,
urazila se:-) co ty si můžeš vlastně přát, procedila, ty máš všechno
objala jsem jí...
podezíravě na mě koukla
usmála jsem se ...
průchod zasvěcením do tajemství
ztráta a nalezení orientace
nejlepší zážitek co lze prožít
pokud by do Země narazila kometa
a vyvrátila všechno z pantů
postavila všechno vzhůru nohama
obrátila naruby
uměl bych se zorientovat
v hlubinách labyrintu
protože čím hlouběji se nořím
tím lépe znám směr
objala jsem jí ještě jednou, tak já si třeba přála pro tebe
usmála se...
dáš si ještě trochu vína? zeptala se
to víš, že jo...
a splní se to Eví, splní se mi to, co chci,?
já přeci nevím, co sis přála,
ale když tomu budeš věřit...
a dolila to víno
15.10.2016 02:15:57 | zelená vílareagovat
každý den... Publikoval(a): enigman | Prozaická miniatura » Ze života
každý den... ono to tak jednoduše zní a přitom to obsáhne tak moc
už jen den natož každý...
poslední dny snad týdny zjišťuji, že jsem důvěřovala či věřila někomu a když pak bylo třeba, tak ten člověk řekl ne... nebylo to u věcí týkajících se mé bytosti, ale u akcí pro lidi, děti a ti, kdo nejvíc říkali, že pomůžou a to jen tím, že přijdou se vytratili... a já s tímhle neumím dost dobře zacházet, já už nemám to, co jsem měla, snad důvěru...
mé chování se mění...
člověk, kamarád, dnes měl pomoci s něčím a seknul s tím, nečekala jsem to...a já pak v afektu bývám nekompromisní...
vím proč, očekávání bylo jiné a já očekávání která necítím neumím naplnit, ale věřila jsem, že to proč, je silnější než to,co nenaplňuji v jiné sféře...
tahle zjištění bolí...
někdy bolí srdce... ale ti, kdo od světa nic neočekávají jsou nejšťastnějšími lidmi na zemi - a je to tak...
nikdy jsem nebyla týmovej hráč a vím proč, protože moje naivita a důvěra později bolela mě... a ty věci a situace a chvíle neměli být pro mě... ale já věřila... před nedávnem mi jedna ředitelka jedné organizace skoro vyčetla, že netýmuju a jak ten tým a ta dynamika týmu jak je podstatná a já v ní nejsem.. ne nejsem... píšeš o tom, o pohnutkách, myšlenkách vlastních... těch druhých a když tohle je vazba na něco či někoho, tak první je to, že zdrhnou a na to já se spoléhat nechci... :-)
nebo vlastně ani nemůžu...
ufufufuf... díky za uvědomění tím, co jsi napsal, je to geniální... a já tu lamentuju, co.. :-)
15.10.2016 01:54:44 | zelená vílareagovat
o t/o/uze... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
dokonalé štěstí...
prožila jsem dokonalé štěstí, když se mi narodila Kateřina... po osmnácti hodinách vykoukla na svět, tichá, ospalá šedesáticentimetrová a a tři šedesát vážící bytost ocucávající si palec polehávající na mě a tvářící se, co mě vlastněvšichniotravujeteaočumujetenechtěměspát... a já prožila okamžik dokonalého štěstí i když tomu mému štěstí to bylo jak jinak než u zadku... myslím, že tomu už se nikdy nic nevyrovná... na porodnici děti plakaly, když jim něco dělaly, já ustrašená, že tohle moje budou píchat do hlavy jsem běžela ji zachránit a doktorka mě strčila do ruky a říká, tak zrovna vy můžete být v klidu, tenhle váš flegmouš se ani neprobudil... :-)moje dokonalý štěstí, uvědomuju si, že ne zas tak moje, je prostě svoje a vždy bude, flegmatický pohodář ve svém světě...milující zvířata víc než lidi... :-)
dokonalé štěstí... proč ne... i teď je mi dokonale a šťastně... :-)
15.10.2016 01:31:19 | zelená vílareagovat
mezi pahorky... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
říkám partnerovi, víš, jak miluju hřbitovy, mohl bys... mohl
stála jsem na dlážděném místě, nejvyšším místě téhle vesnice, moře vidět nebylo nebe neskutečně... stál a pozoroval mě... s nádechem jsem vplula do téhle krajiny, hladila andílky, četla jména v cizím jazyku, natáčela hlavu do mraků a uvnitř sebe cítila vděčnost a pokoru... sedla si na schody a vnímala člověčenství co dýchalo z těch kamenů...
nikde ani stopa po člověku
po jeho marnivém snažení
v bříšku prázdnoty
se prudce zachvívá tep krve
tlustými póry země
vybuchují sny
dávno mrtvých lidí
a jejich průsvitná vlákna
jsou unášena k nebi
hejny vyplašených ptáků
děkuju, ještě teď a znovu mám husí kůži
15.10.2016 01:16:09 | zelená vílareagovat