Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
pod převisem... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
mám ten dům ráda, ten dům, co je moje doma...
nabídli mi ho a já přijala... jsem přeci dcera...
ve dvou pokojích je původní podlaha, děda na každý kus dřeva sahal, zemřel pár měsíců, kdy jsem se stala jeho vnučkou...
dům postavil... dveře jsou původní, nikdy je nechci vyměnit, okna jsem musela... ne nejsou dokonalý dveře, nejsou ani výstřelkem módy, ale jsou krásný!!! mám je ráda...
byly dělaný dědovou láskou... není víc než tesaná minulost v čemkoli... a těm novým věcem dáme minulost my...
07.01.2017 03:08:55 | zelená vílareagovat
jiné noci... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
dnes jsem měla holčičí večer, odjela jsem za holkama a byla řidičem... holky bláznily a já se smála neskutečně, vypila nealko pivo a smála se jako cvok... bylo minus 17 stupnů a já se kochala, když jsem je rozvážela, pak napsal kamarád, Evičko, na chvilku, na chvilku přijeď... umím říkat ne, ale byla jsem tak vysmátá a tak jsem se vydala na samotu u lesa... ten sníh se tak třpytil, stromy se prohýbaly tíhou sněhu a já byla první, kdo po té zasněžené cestě jel, musela jsem na chvíli zastavit, vyběhnout z vozu, zatočit se, udělat rukama kouli a vyhodit ji do vzduchu... když jsem dorazila říkám, pojď ven, razantně odmítnul, že je zmrzlej...škoda, plácla jsem sebou na postel, hřála se o teplej hrnek a usmívala jsem se... podívala jsem se do okna a říkám, ty máš ještě pořád tuhle fotku? mám, vždyť jsi mi ji dala... vzala jsem ji do ruky, usmála jsem se, pohladila ji, to už je let, pamatuješ? pamatuju...to jsem fotila u těch rybníků, jojo... co já se tam potom nachodil vzpomínat... :-) usmála jsem se a pohladila ho po tváři...
https://www.youtube.com/watch?v=QYOum2rhTbA
zahleděl jsem se do noci
bílé větrné
lahodné a vlahé
jemný chládek
nespoutané svěžesti
proniká
do hloubi nitra
v pozdní jeseni
07.01.2017 03:00:53 | zelená vílareagovat
v neznatelném světě... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
hebké zacelení... kouzla nás člověků, co to umí... třeba jen úsměv někoho, jak umí hojit, vzpomínka, myšlenka na někoho milého... jak nás zahojí...máš štěstí umíš to také... :-) hojit...
dnes jsem byla u dětí, mám štěstí, mají mě rády, seskáčou se na mě,... lehla jsem si na záda a seděly na mě... chvilku jsem si zavřela oči a usmívala se, dala jim ruce, chytly je a smály se... hebkej okamžik... malý Kuba mě tak rád šimrá, ručičky mu běhají po mé tváři, ruce, břiše a on zaklání hlavu a usmívá se... říkám si, copak skrýváš, nemluví, ale hřeje úsměvem... zvednu se a zatočím se dokola, Kuba okamžitě také a pak všichni... ty děti nemluví, ale láska nemusí mluvit... a myslím, že právě láska je jednou rozmluví... a já děkuju, že kus té lásky si předáváme společně... :-)
07.01.2017 02:46:29 | zelená vílareagovat
nedotknutelná?... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
.....zatajil se mi dech......Ji.Za to děkuji.....úplně tomu rozumím...
špehýrkou... Publikoval(a): enigman | Básně » Ze života
https://youtu.be/vvlnIAQ4C4U
nedotknutelná?... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Ale houbes pubertální, takhle to je a má štěstí, kdo to takhle cítí. 13 let je ještě dost málo na logické pokračování, ale o tři roky později by už vývoj vašeho vztahu šel po jiné pěšince. To kouzlo je ovšem v tom, že to bylo jen platonické. Já mám dodnes v paměti podobný vztah - od pěti let (1942) ještě v Kladně, jmenovala se Marcelka a tehdy chodila do první třídy - od sedmi let jsem ji už neviděl...
nedotknutelná?... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Skláním se, autore...
Až to jednou půjde, připíšu do kalendáře světa jeden den, který bude patřit Tobě, a s Tebou všem platonickým láskám, které nedošly naplnění.
nedotknutelná?... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
raz napíšem niečo podobné o mužovi... :)
06.01.2017 12:15:06 | reagovat
nedotknutelná?... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Já měl kdysi dávno s jednou takovou více štěstí. Nevím, proč si tehdy vybrala zrovna mě. Stejně jako nemám nejmenší tušení, co tu neuchopitelnou nitku nakonec přetrhlo… u takových člověk s rozumem nepochodí. Asi nějaká chyba… Mám pocit, že některé chyby člověk nemůže pohřbít, dokud jim nedá jméno. Takže až to někdy zase půjde, tak připište do kalendáře světa jeden den a říkejte mu: Já…
nedotknutelná?... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Pěkné :-)!
nedotknutelná?... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Ten konec se mi líbí nejvíc a celá...
06.01.2017 07:13:15 | Philogyny1reagovat
špehýrkou... Publikoval(a): enigman | Básně » Ze života
krásná špehýrka... kde se dá sehnat ?
05.01.2017 19:20:54 | reagovat
špehýrkou... Publikoval(a): enigman | Básně » Ze života
možná ani ta ne...komu...co...na mysl?...tane...Úsměv.z.
špehýrkou... Publikoval(a): enigman | Básně » Ze života
Jsou chvíle,kdy se nevyplácí vnímání takového krásna "kazit" přítomností kohokoliv. :-)
mluvnická... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...a co JIndřich z Lipé a královna Eliška Rejčka...
