Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
v mihotavém oparu... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
a kola pod vlakem pořád to své - dodeskaden dodeskaden dodeskaden..
v mihotavém oparu... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
tak to je nádhera...ST :-)
s dovolením si uložím :-)
19.11.2016 04:12:31 | Malá mořská vílareagovat
mezi nami hybridi/y... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
někdy má člověk takový pocit, že žít už za to nestojí a pak příjde nějaký malý pavián a zatahá Tě za rukáv a musíš žít dál :-)
hezky experimentuješ ;-)
19.11.2016 04:08:11 | Malá mořská vílareagovat
v mihotavém oparu... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Nádherný pocit. Cítím je všechny, jejich přítomnost, úsměvy, bolesti, vůni, činnost.......Chtěla bych být zpátky tisíc lidí, místo toho jsem součástí tisíce, ze kterého bude někdo jiný a pořád JÁ ABORIGIN. :O)
19.11.2016 00:16:02 | reagovat
jak se dostat z ohrazených dimenzí... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
aha...asi jsem našla sobotní vydání Enigmana:-))
18.11.2016 18:07:04 | střelkyně1reagovat
kodex mravní... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Není nad mravní poučení. :-))
ústní... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
přesně tak jsi to napsal
18.11.2016 07:47:10 | Malá mořská vílareagovat
kodex mravní... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
No vidíš, a mě v tom zaskotačily Velikonoce. A nebo Jan Sladký Kozina? :oD Hyn sa každému hukáže. :O)
17.11.2016 23:52:55 | reagovat
kodex mravní... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...ehm. :-)
kodex mravní... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
:))
17.11.2016 20:04:23 | reagovat
zrovna jsem chtěl... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
objednala jsem si andělku...
když jsem ji vybalila pozorovala mě máma... Eví, ??
ano?
proč?
???
stojí ti ty peníze za tohle?
nechápala jsem,,, jak to mamí myslíš?
.....
.....
usmála jsem se, stojí mami, podívej... dívej...
myslím, že můžeš být ráda, že tvůj partner tohle akceptuje, měla by ses zamyslet..
usmála jsem se...
pohladila ji, tu její krásnost...
baví tě to? zeptala se máma
co myslíš?
třeba bys měla šetřit na ... třeba bys měla koupit záclony...
rozesmála jsem se...
ne, ne , mami, já ...
https://www.youtube.com/watch?v=-_yArjdx3X4
mám...
mám...
p.s. ...
17.11.2016 03:04:07 | zelená vílareagovat
takové malé rendez-vous… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
v tom místě u moře jsme měli loď, ale také převozníka... po těch letech jiného, tenhle se jmenoval Daniel, takový lehký muž s očima kluka s úsměvem chlapce, ale s vráskami u očí, byl starší... leč mně voněl mládím...
neuměl anglicky...
ale usmíval se srozumitelně...
občas nás vozil na jídlo..
občas jsme se potkávali jen tak.. na lodích na moři... mával a smál se, ty jeho dětské oči mám v sobě...
když jsem lehávala u moře s knihou smál se Eva aaaaahoooj... :-) mávala jsem mu...
tichý návštěvník
z dob renesance
na samém konci
zborceného světa
v kompozici která svádí
ke studii perspektivy
a mé tělo
olepené vlhkým pískem
v ní působí
jako čerstvě nalepená tapeta
s rozpustilým detailem
jednou tak velký švagr značil díky
jednou tak velký švagr chtěl řídit jeho loď
jednou tak velký švagr dostal šanci a řekl ne
tak s námi houpal
křičela jsem smíchy
švagr říkal, dělá to kvůli tobě přestaň
švagrová se držela
usmívala jsem se
jen houšť
vlňme se
víc víc víc
Daniel mi přidržel šaty...
a usmál se tím jeho úsměvem...
díky
sežvýkán lisem
svět nalevo
vypadal zapečetěný
jako ty kabinky na pláži
které se na konci sezóny složí do sebe
a zmizí
17.11.2016 02:35:56 | zelená vílareagovat
nahaladí... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
mám doma tátovy fotky...
partner mi řekl, proč zrovna tyhle fotky tu máš?
táta, zašeptala jsem
vím, proč tahle, kdyby to věděl nebyl by rád
přemýšlela jsem o tom...
no není to jeho nej fotka, ale...
ten pocit se po mě plazil, rezonoval, sílil...
nechala jsem je tady, je to on... táta...i tak se chci na něj dívat...
ok, vadí to moc?
ne, ale on by....
pak mi to došlo...
to hladké klouzání
podivné mlčení
to kdysi byl člověk
a teď v dnešní podobě
je stále tady
nic se nezměnilo
rozhlédl jsem se
všude panoval klid
jako z dob na počátku
takřka biblické ticho
až jsem se viděl
v té hadí podobě
tak hmotné přede mnou
přesto mimo mou bytost
na povrchu země
položenou
rozesmálo mě to
tak vida
tady jsem tedy
po všech těch letech
na stejné zemi
se stejnými vášněmi
chtěl jsem ho chytit
ale není to snadné
užasl jsem sám nad sebou
chtěl jsem se jej dotknout
porozumět tomu doteku
ale nebylo to tak jednoduché
a tak jsem se usmála...
hranice... ne ne... tady je přeci doma, tady nemusíme...
partner pronesl já jsem jen myslel, že by lepší obraz mohl ...
ne, tohle je on...
a tak se na mě usmívá...
17.11.2016 02:19:00 | zelená vílareagovat
noclehárna... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
v tom místě v tom zálivu... sedíš a je ticho, tma... ráj... sedíš u moře, jsi k němu z balkónu pár metrů, cítíš tu vůni, vdechuješ ten vzduch, vidíš to nebe, vidíš, rozeznáváš, cítíš...
sedávám sama na molu, vlnky pleskají o loď, co tam parkujeme, dávám nohy dolů, ale jen vlny je pohladí... je tma, hvězdy mi dávají světlo, žiju, vnímám... všechno, vrací mi to do světa, do mého světa... přemýšlím...
chvíle, kdy tančí srdce, chvíle, kdy na vše znám to ... co se má cítit...
neodolatelné... zrcadlení...
17.11.2016 02:05:40 | zelená vílareagovat
když udeří hodina podvečerní... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
bezva nápad... proplouvání s párou čeří a o tom to je :-)
17.11.2016 01:58:35 | zelená vílareagovat
