Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
vagace... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
nekonečný příběh mohu vždy...a ta tančící veverka Armit je lepší dokonce než Falko :-))
15.12.2015 19:18:33 | střelkyně1reagovat
vagace... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
frrr, já chci taky uletět !!
vagace... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
...mě by stačilo kdyby mě dal pokoj ischias...
v modravém elektrizujícím rozbřesku… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
.....šššššš,ani nedutám.....Ji./úsměv/
když je mléčný den voňavý jako naškrobené povlečení... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
ST drahý enigmane...z toho vpravdě není východisko, pouhé tady a teď snad může srdcím býti blízko
s tím smíchem máš jistě pravdu...jen se do něj donutit
14.12.2015 16:09:48 | Malá mořská vílareagovat
když je mléčný den voňavý jako naškrobené povlečení... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
pěkný dotek :-)
14.12.2015 12:22:21 | střelkyně1reagovat
dřív než se dá cokoli zahlédnout… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...úsměv.z.
když je mléčný den voňavý jako naškrobené povlečení... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Próza (a cokoliv v próze) by znamenalo od kraje ke kraji, tohle je poezie. Otázka jaká už je jiná věc.
když je mléčný den voňavý jako naškrobené povlečení... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
"smích radil Rebelais
na všechny nemoci smích"
V krajním případě je nutností umět se sám sobě vysmát. Ne se snad dorazit, nýbrž nebýt sám svým vězněm a sobě trýznitelem díky zachování si nadhledu a odstupu, se špetkou humoru, byť třeba skoro jen šibeničního.
13.12.2015 14:09:10 | Juan Francesco de Faroreagovat
žijeme v prostoru?... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
nedávno jsem byla na vánočním večírku jednoho oddělení... seděla jsem v rohu a pozorovala, je to úžasný to pozorovat.., tu bezelstnost a pak i přiopilost lidí... bláznili jsme, tančili jsme... pak jsem tam potkala známého z loňska... a šla ho pozdravit... a říkám no čau, ty se ani nezastavíš... no víš, ty působíš tak strašně nedostupně... rozesmál mě ... :-) pojali jsme na konci večírku se jít ještě bavit, šla jsem taky... taxík zastavil a tam vidíme krvácející ženu z hlavy ležící na zemi, vyskočili jsme z taxíku dát jí první pomoc a volat záchranku... kolegové ji odvezli... a my se toužili jít někam umýt a vydezinfikovat ruce... hlídač diskotéky to celé pozoroval my tam došli a nechtěli nás tam pustit, tak jsme jim to vysvětlili, umyli si ruce a já si žádala dezinfekci, páč jsem byla celá od krve a i když umytá, tak jsem chtěla dezinfekci... nikdy v životě jsem nezažila arogantnější chování... a já pak si taky neberu servítky... takže nás vyhostili... stála jsem před tím domem a přišel k nám policista, co se znal s kolegou , tak mu to říkáme, vyndal dezinfekci z kapsy a my se očistili... šli to tam ještě řešit, ale my neměli nejmenší zájem posedět v tomhle podniku, kde arogance nebrala meze... a jeli jsme si jinam dát panáka... a i tam jsme z toho byli vykulení... někdo nedává nic... ten jeden z ochranky mi říkal, jsem tu byl před vámi..a já jak byla nasupěná, tak tomu vymakanýmu muži říkám, Jo?? a že jste nedal první pomoc a nezavolal záchranku, ale to je pod vaši úroveň, vy se takového člověka dotýkat nebudete ,že? a tomu, kdo to udělá, neposkytnete dezinfekci ... kamarádka mi druhý den říká, proč jsi na to sahala? riskuješ... no a kdo by nepomohl, když někdo leží a má pod sebou kaluž krvez hlavy?? já to neumím...
s důvěrou se opírám
o skalní stěnu
a vím
že za mnou nikdo nestojí
co je být spokojený??
podívat se sám sobě do očí... :-)
12.12.2015 03:41:22 | zelená vílareagovat
parabolidsky... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
rozhodně přirozeně... :-)
12.12.2015 03:25:40 | zelená vílareagovat
za noci jasné a mrazivé... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
to je ta dotknutelnost... napadá nový a my ho jdeme zametat... ale on je v té své jemnosti a průzračnosti tak krásnej... ale musí se... ale ta duše, tak krása toho zůstává...
12.12.2015 03:22:17 | zelená vílareagovat
pohybová... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
čas v přítomnosti má jednu výhodu oproti jiným časům - patří nám...
moji přátelé, díky kterým mám Stellu, mají vnouče... malého tříletého klučíka... oni nedávno nechali svoji zlatou holku připustit... a malý klučík si k ní lehl, dal ucho na její břicho a říká, já ty štěňátka slyším, štěkají tam... :-) to tepelné tření těch dětí... občas ho mám doma, s Kateřinkou mají třecí plochy, protože ona mu nechce nic půjčit a jemu se to nelíbí... je sranda je pozorovat... jak ona by mu nejraději ukousla hlavu a jak on se nedá... a jak provokuje, moje teta, a já tu š ní budu na věky věků... kam na to chodí netuším... :-)))
evokuješ těmi básněmi tolik věcí, myšlenek, vzpomínek...
12.12.2015 02:28:18 | zelená vílareagovat
v tříčtvrtečním rytmu... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
čtu si ji nahlas... už potřetí...dívám se na vánoční strom... dívám se z okna, jak prší... dneska za mnou přišla magistra nemocnice přes léky, děsná bedna, s pfkem ... dívala jsem se na ní a děkovala, stála tam a tak se ptám, děje se něco? našla si mě u mojí kamarádky se kterou jsem pracovně číslovala :-), a ona prstem poklepala na to pfko se slovy, tohle je skupina ve které zpívám, usmála jsem se a říkám, nevěděla jsem, že zpíváš... a ona, neříkám to náhodou, a zase poklepala na to logo, kdyby jsi chtěla, tak zazpíváme, kde budeš potřebovat...překvapila mě... letos?? letos už to nestihneme, je nás devět, zpíváme pravidelně tam a tam, taky v domově důchodců, u postižených,... dám na tebe číslo vedoucí a ona ti zavolá... seděla jsem a dívala se na ní a uvnitř se cítila krásně zaskočeně... děkuju, řekla jsem a určitě bych chtěla aby jste byli na jednotkách intenzivní péče, bylo by to krásný... moje kamarádka do toho vkročila se svou zkušeností, protože jednou za rok mi s jednou akcí zpívající pomáhá a říká...no loni na tý jipce byl chlap, hadičky měl snad ze všeho a navždy si budu pamatovat jak za ním Evka přišla s muzikantem a on tam začal v leže s těma hadičkama tancovat a smát se, děsný...podívala jsem se na zpěvačku a odvětila, bylo to úžasný, měl strašnou radost... nečekejte velký publikum, ale asi čekejte třeba tohle... může vás to vyděsit, ale mně to přišlo úžasný...kamarádka dodala, Pavel tu s námi loni byl, Evě pomoci, ale letos už to vidět nechce, já jo, ale počítej s takovouhle hrůzou, Evu tohle nerozhodí, Eva tohle obdivuje, ale je to strašný... Eva v tu chvíli neřekla nic, poté , rozmyslete si to, tady máte zkušenost... jak píšeš bouřící vzpomínka, která pro někoho je strašná a pro někoho silně úžasná... poté jsem vzpomínala na toho pána, přišli jsme k němu s kytarama, on i s když nemohl mluvit si o písničku řekl a pak v leže a s hadičkama odkudkoli tančil v leže na posteli... a já v tu chvíli si vždy říkám, jak je to úžasný a děkuju všem, kteří něco, tady hrát a zpívat umí, a předají dál... nevnímám to jako strašný, vnímám to jako úžasný...
jak píšeš:
co znamená být člověkem?
nejspíš žít mezi nebezpečím a možnostmi
12.12.2015 02:02:41 | zelená vílareagovat
když se viditelnost blíží nule... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
první co mi napadá je Pohyblivý svátek... :-)Pravda... zvláštní to slovo... tolik pravd, kolik lidí... mně jedna pravda obrátila svět vzhůru nohama a když se to ustálilo, naučila mě objevovat... a jednu pravdivou větu si budu pamatovat navždy... pamatuju si ten den, bylo mi tak devatenáct a šla jsem za školu s kamarádkou... byl to super den, ale také jsem si stihla v ten den vzít od lékařky svou zdravotní kartu... a tam si tuhle větu přečetla... a svět byl vzhůru nohama... bolela tři lidi a já tehdy poprvé viděla tátu plakat... a taky od té doby mám ráda ptáky, protože ten den byl papoušek jediný živý tvor, kterému jsem věřila... v té pravdě :-)
12.12.2015 01:38:51 | zelená vílareagovat