Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Hádanka Publikoval(a): Pelican | Miniatura, hříčka » Akční, detektivní, dobrodružné, válečné
Má hlava bystrá není, přesto však ti drobnou radu dám:
Střez se síly větrné, věz, ta i hůlku poláme. Kouzlo souše pomine a ty jen zvoláš - jémine. :-)
replikační... Publikoval(a): enigman | Úvahy » Ze života
Dovolím si přidat svou malou repliku:
K reálné představě takového přístroje a světa oním zázrakem proměněným v ráj logicky musí patřit i iluze dokonalého blba, tedy člověka tisknoucího tlačítko a přejícím si zmizení všech červených tlačítek včetně svého… :-)
Neoprávněný vstup Publikoval(a): Lady L | Ostatní » Filozofické
Pokus o vloupání do osobní zásuvky jest hodně nevšedním důvodem k návratu. Lump v démantech důvěrnosti prohrabat se asi chtěl, zřejmě nechtěl brát, jen vědět - znát. Však poznání dosažené bez ptaní, jest zločinem, pro nějž útrpného práva máme. Jazyka zbav ho, ať na věky nabudeš jistoty a tajemství tvá zůstanou - nevyřčena.
Rodák z Kolína Publikoval(a): Cizí neštěstí | Básně » Ze života
Kéž by na lafetě vezen byl…
Rouhání?
Kdepak, spíš jen prosté přání
našemu národu,
co zasloužil by úlevu.
"Divní pánové" Publikoval(a): Disordine | Úvahy » Ze života
Víš ono je to docela logický a všeobecně výhodný, aby pár zůstával párem. Dá to dost práce, ale ta je vyvážena spoustou benefitů, které člověk vnímá jako samozřejmost a uvědomí si jejich nepostradatelnost až v okamžiku, kdy se mu jich nedostává. To, že si víc jak polovina naší populace myslí něco jiného, je její problém. Bohužel však do toho jejich problému neustále zatahuje i ten zbytek a ten se tomu ve jménu tolerance, liberalismu a sociální solidarity nijak nebrání. Nechápu to, vadí mi to, ale těžko s tím něco zmůžu.
Možná by něco takového stálo za úvahu, já teď nečtu prakticky nic. Nemůžu, protože když začnu číst, tak nedělám nic jinýho, dokud tu knížku nepřečtu celou… Což rodina těžko snáší a já to chápu. Správnej fotr se má starat a ne být někde zašitej s knihou v ruce. Jediný co čtu, tak to jsou pohádky dětem a pár zdejších autorů :-)
Je, protože s tím nejsem spokojený. Nejde mi o to, jestli budu mít pod povídkou x tipů, ale o to, že ten kdo si mé dílko přečte, ho musí pochopit sám bez googlu a přitom nemít pocit, že je na přednášce. No prostě s tím ještě zkusím něco udělat. Mám jasno v tom, kam ten děj má dospět a jak to zařídit, aby se v poslední kapitole všech pět postav protlo v jediném okamžiku, ale ještě na tom chci zapracovat. Nebude to asi nic světobornýho, já se v žádném případě nepovažuju za někoho, kdo by psát uměl, nicméně proč si něco takového nevyzkoušet že? Jelikož je to docela dlouhé, tak to tady stejně asi ani moc lidí číst nebude… Ještě k tomu úspěchu neúspěchu, já nemám rád samoúčelné věci, které jsou napsány pro nějaký úspěch. Podle mého názoru je takovým typickým samoúčelným dílem film Kolja. Viděl jsem ho, je fajn, řemeslně výbornej, ale nikdo mi nevymluví, že nebyl psán s Oskarovou ambicí. Na mě tak působí a odhalení téhle vtíravosti ho u mne dost shazuje. Mnohem bližší, hlubší a vydařenější je dle mého názoru třeba Obecná škola. No, ale zpět k líbí/nelíbí. Když je něco opravdu dobré, tak to podle mého názoru tu většinu lidí stejně vezme. Nejde o nějakou stádovost versus nepochopený geniální unikát, kterému rozumí jen vybraní intelektuálové. Naopak, když se něco skutečně podaří, tak tomu rozumí každý a obvykle nedokáže přesně říct proč. Prostě se mu to líbí, je jedno zda jde o fotografii, muziku, film, povídku nebo plesové šaty. Ve všech lidech je zakódován nějaký cit, vkus, nebo senzitivita pro krásné věci a někteří z nás tu senzitivitu dokáží popadnout a použít ve své tvorbě. Vezmi si takového Kryla, psal naprosto jednoduché věci, ale geniální dokonale výstižné s kolena podlamující lyričností. Líbilo a líbí se to každému, kupodivu i dnes kdy je ta doba dávno fuč. Je to poctivej kus umění.
No ona ta povídka je víc než erotická, ostatně původní text také… sem rozhodně ne.
"Divní pánové" Publikoval(a): Disordine | Úvahy » Ze života
No jo právě, že to k ničemu nevede, ale líbilo se mi to místo a okolnosti. Třeba to nějak zakončím, nechám to odležet, uvidíme.
Jo stylisticky to bylo dobrý. Vůbec tomu nebylo co vytknout, teď když jsi mi vysvětlila důvod vzniku, pak asi ano, splnilo to svůj účel a zmínilo co zajímavého se tam dělo. Docela mě překvapilo, o co se zajímáš ve svém věku a pokud nejsi sama, což zjevně nejsi, pak to s budoucností národa českého až tak černě nevidím :-) Nic nemaž, jednou budeš mít vlastní děcka a ty takovéto střípky z minulosti a dětství jejich rodičů milují. Navozuje to takovou hlubší vzájemnost a uvědomění si, že jsme stejní a že i nám dokonalým rodičům, také něco nešlo a zase v něčem jiném jsme byli kupodivu mnohem zdatnější než oni. Někdy člověk po takových střípcích doslova dychtí. Vidíš, zrovna tahle touha po oživení vzpomínek a nejen jich, hraje v té mé povídce také svou roli.
Teď když jsem si to po sobě přečetl, tak je jasné, že si ji nebudeš moci nepřečíst. Spíš než vzkaz to moje blábolení připomíná trajler.. V příštím životě se asi budu živit reklamou a ne tím co dnes.
Chtěla bych být...?? Publikoval(a): Marlene Berousková | Úvahy » Filozofické
Rádo se stalo :-)
Chtěla bych být...?? Publikoval(a): Marlene Berousková | Úvahy » Filozofické
Rada: příště nezveřejňuj hned, ale piš, druhý den si svůj výtvor v klidu přečti, oprav, a teprve poté ukaž světu. Nic ti neuteče, neboj se :-) Obrazy tam máš dobré, hlavně mě zaujal ten nápad s lepením pomocí interpunkčního hada. Jen je dle mého názoru potřeba to celé pořádně dopilovat.
Jdu sama půlnoční krajinou, vše živé i neživé už dávno spí. V tento čas se i pouliční lampy ukládají k spánku.
Chtěla bych být pouliční lampou? Celý život prostát na místě a nemoci ani trochu poznat bdící svět. Na samém počátku dne usínat, a když Slunce odplouvá do říše snů strážit noc v jejím počátku.
Chtěla bych být Sluncem? Vstávat v útlém věku dne, být matkou všeho živého, magicky krásnou a nebezpečnou nesmírně. Vládnout všemu v širém a tajemném vesmíru. (ten vesmír si zde nesmírně koleduje o verš, ale nic smysluplného mě nenapadá…) Působit radost v letních měsících na jedné straně Země a na straně druhé v ten samý čas scházet zas. Celý den se jen tak po obloze procházet a shlížet na svět pod sebou.
Chtěla bych být světem? Nést tu obrovskou tíhu na bedrech svých - sténat. Mé slzy aby byly obrovské, ale lidé by na ně braly ohled teprve až když by je zasáhly. Být domovem lidstva, které je neohleduplné, zlé a falše plné.
Chtěla bych být lidem? Ostatní soudit a přitom být jednou z nich. Pomlouvat a zároveň předstírat přátelství ba dokonce i lásku. Zabíjet, ničit, krást, ubližovat druhým, nenávidět a být plná dalších špatností. Skrývat v sobě vše dobré jen aby mě ostatní brali - mezi sebe.
…
Chtěla bych být parou? Napůl mléčným, napůl beztvarým oblakem. V kuchyni nést vůni jídla, jehož chuť rozplývá se po jazyku. Parou, která tajně tančí vstříc obloze, aby zjevila se v mracích – náhle.
…
Takhle nějak bych srážel hrany já a nejspíš bych stejně ještě nebyl spokojen. :-)
Nemám kliku Publikoval(a): Aťan | Povídky » Humor
Já tam nelezu jen tak z plezíru, ale protože čas od času prostě musím :-). Vlastně jsem jich dohromady ani moc nezdolal. Jo hory mám moc rád, ale jen jako baťůžkář, žádné mačky, fixy ani bivakování s nohama v baťohu na místo spacáku mě nebere. Jednou bych se rád podíval na Elbrus, protože to je pořádnej kopec, kam se dá vyjít v pohodě po svých, ale myslím, že zůstane jen u snu. :-)
Nemám kliku Publikoval(a): Aťan | Povídky » Humor
Vůbec, pravda někdy dělaj trochu důležitější, než ve skutečnosti jsou, páč se asi čas od času najde nějakej sebevrah, nebo zelenej mozek, nebo sázkař, nebo nevím kdo ještě… Já tam lezu zásadně oficiálně s blembákem na hlavě.
"Divní pánové" Publikoval(a): Disordine | Úvahy » Ze života
No právě v tom je jádro odvěkého sváru mezi mužem a ženou. Pro muže je skoro každá ta pravá, navíc s věkem se okruh neodolatelných žen a dívek ještě zvětšuje. Důvodem je prostý fakt, že starší chlap obvykle snižuje své nároky na potenciální partnerky :-) Je dobrý si to připustit, protože potom se s tím dá něco vědomě dělat. Myslím tím postavit se tomu a nepodlehnout pokušení :-) Ostatně, proč si myslíš, že se ve všech kulturách dělají takové cavyky kolem svatby? To je všechno jenom proto, aby bylo všem, včetně čerstvého ženáče jasný, ke komu kdo patří.
Ani náhodou jen mě baví číst v lidech, je to totiž děsně zajímavý. Jediný co jsem si kdy trochu přečetl, byla řeč těla. To ostatní jsem odkoukal odrazem ve skle a vyslechl, když jsem si povídal s někým skutečně otevřeným. Myslím, že když člověk chce psát, musí být především dobrým pozorovatelem, fantazie a výrazové prostředky už vše jen doladí a uspořádají do logického sledu. Základem je spatřené, alespoň já to tak mám. Nedokážu si vymyslet fantaskní příběh, naopak mám rád, když psaný text voní skutečností, na níž se dá skoro sáhnout. Čtenář by tam měl být se mnou – pokud to tak je, pak je vše v nejlepším pořádku.
Mám tu rozepsaných pár věcí, které časem zveřejním, ale mám problém je dokončit. Ta jedna povídka už je skoro hotová, ale finále asi budu muset ještě předělat do všeobecně stravitelné podoby. Je to asi moc protkané fyzikou, musím to trochu odlehčit… Je to první taková větší věc, a tak mám přirozeně trochu obavu, jak bude přijata, či rozstřílena zdejší věcnou kritikou.
Dále tu mám hotovou dokonce i jednu povídku inspirovanou právě tématem neodolatelnosti. Napsal jsem jí jako pokračování jiného textu, jehož autorkou byla evidentně velmi otevřená žena, pokoušel jsem se o pohled na totéž, ale z opačného břehu řeky, nicméně povídka je v závěru taková… no prostě na tento server asi nepatří, proto zůstane dál v šuplíku. :-)Pak tady mám jeden příběh, bez pointy. Jen mne zaujalo místo doba a okolnosti, jenže to v nic nevyústí, což je problém. Čekám, že třeba nějaký nápad na závěr přijde, ale zatím to moc nevypadá. Tak nějak nevím co s tím, zahodit to nechci, protože ta „výprava“ je dle mého názoru dobrá.
Já myslím, že s úvodem je to naprosto jasný a funguje to úplně stejně jako setkání dvou cizích lidí. Máš asi tak čtyři řádky na to čtenáře zaujmout a vtáhnout ho do tématu, nebo děje. Pokud něco zásadně pokazíš, je to v háji a už nechce číst dál. Je to stejný, jako když někoho cizího potkáš, máš jen velmi krátkou příležitost na to, ovlivnit co si o tobě pomyslí a do jaké škatulky tě zařadí. Já mám úvody rád a klidně mohou být mnohem rozšafnější než původní důvod psaní.
Četl jsem i tvou akademii, neoslovilo mě to, i když si myslím, že je to slohově bezchybné. Nenašel jsem v tom nic zajímavého, přišlo mi to, jako kdybych listoval tvým deníkem, nebo poznámkami do kterých mi nic není. Nic dalšího jsem nečetl.
Nemám kliku Publikoval(a): Aťan | Povídky » Humor
Ale jo, občas se na nějakej mrknu, ale na tom Chvaletickým jsem v životě nebyl, třeba na něj jednou taky dojde, to ukáže čas. Nedávno tu někdo psal o cestě na komín, tak jsem se trochu usmíval, protože bylo zřejmé, že autor na žádném komíně v životě nebyl. Nicméně, proč si takovou cestu nahoru nevysnít na papíře. Plánuju, že až se zase někdy budu drápat někam, kde to bude něčím zajímavé, zkusím si vzít s sebou do baťůžku sešit a nahoře něco autentického sesmolit. Otázka je, jestli na to bude stačit blok a tužka, když se třeba můza šprajcne a jako na potvoru zůstane trčet dole. :-)
Svět je asi docela malej, páč jsem se kdysi párkrát cachtal dokonce aj v tom Senickým kačáku s písčitým břehem nekonečně rozvrtávaným dětskýma lopatičkama… Nicméně komínům nerozumím, takže se musíš obrátit na někoho jiného :-)
Nemám kliku Publikoval(a): Aťan | Povídky » Humor
Aťane o jakej komín vlastně jde? O ten vysokej hubenej co už nehulí, nebo o jeden z těch čtyřech prohnutejch tlusťochů? Na ty tlustý se totiž blbě leze, páč se na žebříku musíš od půlky furt trochu zaklánět, někomu ten mírnej záklon nedělá moc dobře… Na druhou stranu je nahoře furt krásně teplo, vůbec bych se nedivil, kdyby si to případnej životní finalista nakonec přece jen rozmyslel. Když se totiž koukáš za provozu dovnitř, tak to běžného smrtelníka může i kapánek učarovat. Skutečně to totiž vypadá, jakoby ses koukal Sv. Petru pod ruce. Kdybych to měl nějak přiblížit, tak je to podobný takovýmu velikánskýmu kastrólu, ve kterým se právě dovářej mraky a dost fest z nich při tom leje, přičemž není vidět ani kapka, protože mlha, ale vědomí lijáku uvnitř je nezpochybnitelné, protože slyšitelné. Kupodivu je ta pára nahoře tak akorát, tipuju to kolem 40°C. Těžko se to popisuje, to se prostě musí prožít. Ale Chvaletickej komín bych někdy dal s chutí páč tam je koš a neleze se po kramlích, na rozdíl třeba od Brněnský Špitálky.
Doba Publikoval(a): prouteny kosik | Básně » Ostatní
Život a zvláště ten zdejší nijak vážně neberu, s vtipkováním tedy problém nemám, zvláště když jsem s ním sám začal... :-)
Prosím velectěný košík o pochopení, že tu vedeme tuto prostoduchou debatu, naprosto nesouvisející s jeho dílem. Slibuji, že tento komentář byl z mé strany tím posledním, co zde zazní, ať už bude reakce na něj jakákoliv. :-)