Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
jak ne projít zdí... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ostatní
Souhlas, početí včetně toho co mu předchází je prostě pouhá vzájemná difuze dvou osob s nestejnou hustotou molekul, nebo zázrak, nebo tak něco :-)
Proboha ať vás ani nenapadne nějaký jev vypínat! Případně když už se k něčemu tak neuváženému rozhodnete, tak o tom alespoň dejte vědět pár dní předem, musím ještě shrabat listí a zrýt a vůbec… mám toho ještě hodně.
Stane se z Literu ráj pro úchyly a patologické egocentriky? Publikoval(a): Aťan | Úvahy » Smutné
Však já jsem jen vyjádřil svůj názor na věc. Snažil jsem se otevřít téma k diskusi. Podle mého má být liter otevřený všem, v tom se moje myšlenka v ničem nerozchází s tvým názorem. Kdokoliv může přijít a napsat úplně cokoliv, stejně tak i obdržet spokojené hlasy, pokud dílo kohokoliv zaujme. Dotyčný by měl i právo hlasovat. Jediné co by se dočasně omezilo, by byla možnost komentářů přímo pod jeho dílem a nováčkova možnost veřejné komentáře udělovat. Pokud by někdo cítil potřebu se k jeho výtvoru neveřejně vyjádřit a nového autora povzbudit, upozornit na chyby atd. tak by tu možnost měl ve formě vzkazu. Mnou navržený nápad, je jen jakýsi pokus o obranný mechanismus. Dobré věci je třeba aktivně bránit a ne jen bezmocně přihlížet jak je likviduje jedinec (i), zneužívající základní principy, na nichž stojí celá západní civilizace. Právě tohle zneužívání nebo nadužívání práv a svobod užírá nejen liter, ale demokracii jako takovou napříč západem. Mnoho lidí si myslí, že demokracie znamená, že mohou všechno a hned, ale tak to přeci není. S všeobecným úpadkem etiky a morálky v nejryzejším smyslu těchto slov, dochází k jevům, vůči kterým je liter a de facto celý západní svět bezmocný, protože s takto zvráceným, sebezničujícím jednáním přicházejícím zevnitř jednoduše nepočítá. Není na něj zařízen, nemá proti němu žádné obrané látky, protože za celou historii se s něčím takovým nesetkal v takové míře, v jaké se setkává dnes. Důvodů proč se tak děje je mnoho, nelze ukázat prstem a říct proto. Je to soubor dějů a příčin, jichž je spousta a slévají se. Kdybych pokračoval, sklouzl bych někam, kde by souvislost s původním tématem byla jen velmi obecná :-). Prostě chápu skutečnou svobodu trochu jinak. Skutečná svoboda je pro mne důvod k tomu se nějaké malé svobody třeba i dobrovolně dočasně vzdát, pokud by to bylo smysluplné.
Stane se z Literu ráj pro úchyly a patologické egocentriky? Publikoval(a): Aťan | Úvahy » Smutné
Myslím, že by stála za úvahu jiná věc, a sice nováčkům odpojit komentáře dokud nezískají nějaký počet vstupních tipů od uživatelů registrovaných relativně delší čas majících na kontě určitý „kredit“. Mám na mysli vůbec nepřipustit diskusi pod jejich vlastním výtvorem a současně nepřidělit možnost se vyjadřovat k ostatním. Většina z nich si tenhle text přečte, protože jejich podstata baží po tom, aby si jich už konečně někdo všiml. Představ si to zklamání, když něco tvoří takovou dobu a pak nic. I šokovat totiž dá práci, a když po práci nepřijdou koláče, v jejich pohledu bouřlivá diskuse o normálnosti, mají hračky v kanálu. Ty neschopné vyprodukovat něco smysluplného by tohle opatření vyřešilo okamžitě, ty ostatní včetně něčího alterega, by to také po čase přestalo bavit. Nikoho včetně majitele serveru snad nezajímá kvantita autorů, ale spíše jejich úroveň. Nemyslím, že by tu někdo čekal dokonalá díla, ale minimální laťka by možná celému Literu prospěla. Jsem tu jen pár dní, ale začínám nečíst vše, protože se to prostě nedá. Ti začínající, mezi které se dovoluji započítat, by alespoň měli motivaci ke zlepšení. Celá věc by se nesla v duchu: nejdřív si splň povinnosti (vytvoř cokoliv, co alespoň někoho oslovuje) a až poté získej práva, jichž si logicky budeš vážit. Nikdo nemusí nic hlídat, vše by fungovalo samo od sebe. Možná by hra podle nových pravidel začala bavit i jiné hráče a třeba by se vrátil i někdo dávno už nepublikující. Neber prosím mou myšlenku jako konečný návrh, ale spíše jako téma k diskusi, ti kdo jsou tu déle, budou celou problematiku vidět jistě mnohem komplexněji než já. Je však otázka, jestli je vůbec nějaká změna možná… Záleží na tom, zdali server jede spíše ze setrvačnosti, nebo skutečně žije.
Dopis Publikoval(a): C.alwen | Básně » Láska
Ani mne nemůžeš brát moc vážně, natož snad zkoušet doslovně ohřívat papír nadějí… jen se mi automaticky vybavila tahle asociace. Spatřím-li navíc otazník, mám pak nutkavou potřebu odpovídat, časem si na tuhle mou úchylku snad zvyknete. :-)
Dopis Publikoval(a): C.alwen | Básně » Láska
Zkus ten „prázdnej“ papír nepatrně zahřát plamínkem naděje, třeba pak prozradí ještě drobátko víc. Je-li skutečně popsán, pak se písmo kouzlem zjeví.
Ruka Publikoval(a): JaJarda | Povídky » Humor
Myslím, že by Fanyn mohl být klidně i Podpantoflákem, ale ten zní poněkud rozplácle a nemá ani špetku Fanynova šmrncu :-)
Ruka Publikoval(a): JaJarda | Povídky » Humor
Kdepak není nad praktické Maruny a jejich fanoušky obdivující pleskající pantofel natolik, že ochotně poskakují v rytmu jeho mlasknutí.
Jardo, stejně mám tak trochu podezření, že Tvůj Fanyn není ve skutečnosti Františkem, ale spíše mužskou odvozeninou od slova fanynka. Nejsem specialista přes jazyk Český, což je ostatně na první pohled zřejmé, ale mám vtíravý pocit, že fanynka je v podstatě zkrácená zdrobnělina od fanatické uctívačky idolu.
na vřesovitých slatinách Publikoval(a): enigman | Experiment » Akční, detektivní, dobrodružné, válečné
Já jsem doslova zhmotnělá opatrnost a nedůvěřivost, prostě řečeno typický plachý muž. Nemusíš se tedy o mne nijak obávat. :-)
Anti - Pavoučí Publikoval(a): Elisa K. | Básně » Ostatní
Od té doby jsem se stal typickým Arachnogynofobem, tedy člověkem bojícím se žen bojících se pavouků :-)
Anti - Pavoučí Publikoval(a): Elisa K. | Básně » Ostatní
Není to tak dávno, co jsem si tu přečetl velice vydařený návod, jak se panické hrůzy z pavouků jednou pro vždy zbavit. http://www.liter.cz/povidky-ostatni-780873-cist Doporučuji minimálně přečíst, raději však aplikovat, protože strach z pavouků je velice nebezpečná fobie. Málem mě stála život.
Řídil jsem auto a vedle mě tehdy seděla žena trpící nezvladatelným strachem z pavouků všech velikostí. Vše vypadalo velmi prostě, cesta ubíhala a my si ji krátili hovorem o něčem nedůležitém. Najednou se však jeden ze zástupců tohoto druhu, cestující tajně s námi, rozhodl, že slaní mé spolujezdkyni přímo před oči. I když byl jen nepatrně titěrný a někdo by ho trefně nazval pavoučkem štěstíčkem, tak ze vzdálenosti pouhých pěti centimetrů nejspíš nebyl k přehlédnutí,protože odstartoval něco, co bych si nevymyslel ani já, a to se považuji za chorobného fantastu. Ačkoliv nebyl začátek měsíce, ani středa a už vůbec ne poledne, tak žena provedla zkoušku sirén, jejíž úspěšnost se projevila okamžitě. Podvědomě jsem zareagoval a trhnutím volantu se snažil vyhnout srážce s neviditelnou překážkou. Bleskově jsem se podíval do zrcátka a marně hledal kočárek s přejetým dítětem, maminkou a dalšími rodinnými příslušníky. Žádné tratoliště krve se však nekonalo, nás dva stále sledovala jen prázdná silnice. Jekot ženy neustával, a kdyby zůstalo jen u něj, byl bych snad i rád. Jenže náš černý pasažér dál pokračoval ve své elegantní jízdě směrem dolů, tedy do klína půvabné sirény, s čímž se ona rozhodně nehodlala smířit a jala se svou bezvýchodnou situaci řešit útěkem. Vzhledem k naší rychlosti a zavřeným dveřím si logicky vybrala jedinou možnou únikovou cestu a tou bylo sedadlo řidiče. Zřejmě si v tom kvaltu nestihla povšimnout, že je již obsazené - mnou. Nijak jí to nevadilo a tak se najednou ocitla na mém klíně, což bylo velice vzrušující, protože jsem v tom okamžiku měl oči jen pro ni, ačkoliv jsem dychtivě vyhlížel tu starou všedně šedou silnici. Nicméně jsem zachoval chladnou hlavu a nějakým zázrakem poslepu zastavil, aniž bychom se stačili zabít. Nejspíš nám tu malou špetku štěstí pavouček skutečně přinesl a bylo mu to jistě úplně fuk, protože štěstí a pavouci jak známo neslyší. :-)
na vřesovitých slatinách Publikoval(a): enigman | Experiment » Akční, detektivní, dobrodružné, válečné
Člověče, vůbec tomu nerozumím, ale něco - něco na tom tvém způsobu je. Těžko popsat co, snad to nekonečno co začíná na palci, snad tvoje přiznání se k hrátkám s čtenářem, čert ví. Dá se vůbec roztrhat svět imaginace na kousky a přinést pár trofejí vyrvaných z kontexu? Nedá. Natož abych to zkoušel já - Neználek, pro něhož je poezie cizí řeč, které nerozumí, ale lahodí jeho uším. Snad ze zvědavosti, sám nevím, ochutnávám, jsem jak batole co nedůvěřivě ochutnává něco nového. Šklíbím se, ale ochotně znovu a znovu otvírám ústa, vždyť je tu tolik napřažených lžiček. Pravda často prázdných, jindy neslaně nemastných, občas však sladkých i opravdově hořkých. Bingo, už vím čím to je, mám prostě jen hladovou duši.
Nepokoj Publikoval(a): vkl | Miniatura, hříčka » Ze života
Předvolební menu: Paskov na třitisíce způsobů.
ježka v kleci nic nebolí Publikoval(a): Sarah | Básně » Ostatní
Pěkně rafinovaná záležitost. Anotace s všeobecným věnováno, ovšem zcela záměrně chybí komu a dle mého názoru bude spousta mužů, kteří v textu „náhodou“ objeví právě tu svou adresu.
O muži, který leštil mince Publikoval(a): Týna | Povídky » Ze života
Zajímavé téma, týkající se možná většího množství lidí, než by se mohlo na první pohled zdát. Podle mého máme každý nějaké ty své mince, jen si to nechceme sami sobě přiznat, natož aby o něčem takovém vědělo naše okolí… Nemyslím si, že by námět byl až tak úplně na okraji, například Zelenka se svými Knoflíkáři úspěšně oslovil masové publikum už před lety a já se při jejich sledování také velice pobavil.
Spíše než téma mě však zaujala forma, kterou jsi celou věc podala, na několika místech (můra, obrázek) jsem úspěšně zarezonoval. Jen je škoda té vynucené stručnosti, nebýt ji, bylo by rezonancí více a celý počin by celkově vyzněl mnohem kompaktněji, škrtání jde poznat, alespoň já mám ten pocit. Když je dobrý nápad, je dobré mu dát tolik prostoru, kolik si v naší fantazii vyžádá, někdy se dá i z maličkosti vyždímat nečekaně mnoho stran. Mimo jiné je to díky tomu, že autor prožívá při zpracování něčeho o čem si myslí, že je to dobré obdobné pocity jako tvůj leštič :-) Kdybych si potřeboval občas trochu zaleštit já, asi bych popadl spíše sitol alias cídidlo a ne saponát, ale to je jen má profesionální deformace, takže tuhle poznámku neber nijak moc vážně. :-) No a už skutečně polední myšlenka: nemyslím, že dny leštičů jsou mrzuté. Podtrženo sečteno u mě tip.
Hledání v Atlasu o všem Publikoval(a): Elisa K. | Básně » Ostatní
Já bych přechodníky, archaismy a jiné lingvistické libůstky nezatracoval, naopak podle mého mají potenciál živé vody, která dokáže dát textu jiskru nevšednosti. Jen je třeba být opatrný, dávkovat je skutečně po špetkách a s pečlivým rozmyslem, protože spolehlivě fungují jako exotické koření, s jehož pomocí se dá výsledná chuť zvýraznit, ale taky úplně pokazit.