Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Žena s patinou Publikoval(a): šerý | Básně » Romantické
Trochu mě vyprovokovalo (v dobrém) Amoneho nedávné dílo o následcích ženského stárnutí a v reakci jsem vyhrožoval, že o tom tématu něco napíši. Ženy mají od přírody v rukách knihu kouzel s účinnými formulemi. Mohou nás ovládat, když mají vůli o sebe dbát. Chlapi, jsou vlastně vaši diváci. Chtějí se z Vás těšit... stačí nám tak málo.
Ten tebou zmiňovaný "klub uvadlosti" beru jako recesi. Ale jóó, stárneme a legrace i úsměv musí být. Ale jen do doby, než se objeví občasný, hrdý dámský vichr, a domněnku vyvrátí.
Děkuji Dreamy za komentáře. Těšíš mně, těšíš.
Žena s patinou Publikoval(a): šerý | Básně » Romantické
Vřelý dík za nahlédnutí a koment, barde. Považuji si!!
Ona "patina" u dam opravdu může být elegantně krásná. Když dbá o tělo a duše zkušeně dokáže čarovat... měl jsem tu možnost poznat. Je to takové vzácné koření života. Není jej všude...
křídla motýlí Publikoval(a): zdenka | Básně » Příroda
Psaná Tvoji lehkou rukou okamžiku... sentimentálně zní.
Chtěl bych mít
v nicku M
býti tvým
motýlem.
Příjemný čas s poezií.
Všeho do času Publikoval(a): Štírečka | Básně » Ze života
Pěkně se četla.
sváteční čtenáři Publikoval(a): Frr | Poezie v próze » Romantické
Hóódně nápaditý* Pobavils a moudře.
To já jednou taky a chtěl jsem jí vykostit písmenka. A nějak jsem se do nich začetl... a k večeři si zakoupil sardinky.
NA PÍSKOVIŠTI Publikoval(a): Amonasr | Básně » Humor
Infantilnost dětské hravosti v dospělosti je milou záležitostí. Tedy, pokud s ní zároveň "nezařízneme" odpovědnost (zejména) k rodině. Na pískovišti se můžeš seznámit, zamilovat i pohádat. Tvé podobenství pískoviště se mi líbí, protože na nich obrazně prožíváme od mala až do skonu. Tedy i na Literu si pižláme, a na odiv dáváme svá dílka. Někdo s obdivem vnímá, někdo kvituje, někdo v indicii kritiky mlčí, někdo boří. I komentářů je třeba. Budou se jednou číst na epitafech literárních skonů, na hřbitovech úžasné lidské kreativity. Ano, chci mít své formičky, ječet, když zbořené mám dílo.Chci si hrát! Na našem pískovišti: "Zdejší infantilní blázni se pitvoří. Jen člověk bez fantazie "ten normální" si myslí, že našel svůj svět?!
Příjemný čas strávený u tvé tvorby*
o stavbách z písku Publikoval(a): Frr | Básně » Ze života
Je tam vše, co mě baví. Je to Poezie* je to hraví.*
Až od Publikoval(a): Kett | Básně » Láska
Můžu si o významu tématu myslet co chci. Stejně to nejpodstatnější ví jen žena.
MALÝ DŮM Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Jedno z Tvých nej* Líbí se mi.
Trochu načichlá nostalgií. Z požitků min.časů mám utkvělý pocit, že jsem si ty mála opravdu zasloužil! Dnes si s přítomnou hojností už tak jistý nejsem. Vlastně o zasloužilosti to dnes zase tak není - spíše o schopnosti (mnohdy všeho) hromadit, být v pohodlíčku.
Je u mně s podivením, že osmdesát procent všech mých "bydlišt života" jsou zbořena. Je mi to trochu líto. Rád bych se chtěl do objektů mládí autenticky vracet. Ale na průmyslovém severu v tom nejsem jen já sám. Je zde "vykořeněných" obyvatel spousty.
Dost Publikoval(a): Now | Básně » Ostatní
Alespoň ten příslib konce. Jsme zde jedinými zcela neužitečnými tvory, kteří od planety jen berou a nevrací jí službou. Jaksi "netržní a iracionální."
Nezklamals*
Stará jizva Publikoval(a): vlnka | Básně » Ze života
Odpustit ano, ale jsou věci, na které se nedá zapomenout. Zbyde jizvička, která jen ve vzpomínce zabolí.
Neveselá douška Publikoval(a): Fany | Básně » Ze života
Nápaditá až do koutku úst... usmívám se. Jasná správa jak na ni, potvoru. Hezká báseň a v akurátním rytmu*
Pár smutných vět Publikoval(a): Dreamy | Básně » Ze života
Nádherná cesta do empatické duše !!
Třeba srnky jsou jak to štěstí, které houby ví kam a komu vlastně patří. Kdo si zaslouží a nezaslouží je mu lhostejné. Nevím. Jsem jen člověk. Ale co jen zbývá, než jíti štěstímu na proti... z toho přeci nohy nebolí.
Náš Život je jen šmodrcha času, které dokola zmateně rozmotáváme. Je také ale "jen naším unikátním odbíjením srdce." Zdali někomu dáme naslouchat je jen na nás. Třeba jen minutové emoce ovlivní celý náš život. Měli bychom mít na paměti, že kráčíme s božskou závratí lásky po laně... a pod námi je hloubka bolesti ze zklamání. Každá vteřina života patří jen nám.
A mít také rádi i sami sebe! Abychom byly pro život silní a jako ta kometa prolétli... než zhasneme.
Uzel v hlavě Publikoval(a): šerý | Povídky » Ze života
Děkuji, Vážený barde, za otevřený komentář. Věřím, že si postřehl že nesdílím skepsi Mošeho C. Svět je natolik složitým (a provázaný místem života kde kdo právě žije) a není proto jednoduché určit množství zla a nenávisti. Jinak množství bude určovat Skandinávec, domorodec na Mauriciu nebo v Indii... oproti lidem Středního východu, Libérii, Haiti. Jsou však zla páchané na psychice bezbranných a to bez rozdílu po celém světě.
Mám velmi rád laskavé lidi a usměvavé tváře. Jsem optimista a věřím v sílu lidského dobra a solidarity, která na naši planetě převládá! Myslím ale, že mementa jako je "Uzel v hlavě, Den kdy anděl zabil anděla" je třeba psát. Duševní bolest a jizvy jsou stejným utrpením, jak tělesné. Jen snad s tím rozdílem, že ty prvé jen tak nepřebolí a nejsou jizvy tolik vidět.
Jsem rád za Tvůj sdílený pohled na život. Lidé jako Ty, jsou střípky štěstí. Je velké potěšení si je k sobě poskládat.
Když jen tuší Publikoval(a): jitoush | Poezie v próze » Ze života
Ponoru a usebraného je třeba. Poté vynořit se a nadechnout. Prima a povedené, Jitoush.