Komentáře odeslané

Kapka Publikoval(a): malé srdce | Miniatura, hříčka » Příroda

Ďakujem veľmi pekne. Som rád, že sa Vám to páči.

12.02.2025 21:26:27 | malé srdcereagovat

Lidi o lidi přichází Publikoval(a): Alii | Básně » Ze života

Zajímavá báseň. Líbí se mi a oceňuji grafickou úpravu básně.

12.02.2025 18:52:07 | malé srdcereagovat

Mít versus Být Publikoval(a): malé srdce | Úvahy » Filozofické

To je pravda co píšeš a na to jsem já úplně zapomněl a neuvědomil si to. Vždyť Bytí je živé a neustále se proměňující. Je tedy v pohybu. A právě v tom pohybu se projevuje jeho podstata, z čehož tedy vyplývá, že klid v jeho absolutním vyjádření, by znamenal stagnaci.

A teď, jak velmi správně poznamenáváš,
když se s něčím ztotožníme, ztrácíme kontakt s tím, kdo jsme.

Když však chceme něco změnit, na co nemáme vliv,
uvrhne nás to do stavu neustálého boje.

Možná nedělám dobře, pokud chci vyloučit Ego.
Ego je nástroj - součást mé existence zde na Zemi.
Když se ho snažím vynulovat, či vymazat,
tak asi způsobuji tření a odpor, čímž vzniká nekonečný kruh...

Ty jóóó... a proto jsem se za ty roky nikam neposunul!
(překvapený tím náhlým uvědoměním)

Celá ta cesta, kterou procházím, není o tom, abych něco zastavil!
Je to součást mne samého!

Už vím, co je klíčem!!!

Je to PŘIJETÍ!

Přijetí toho, co je, takové, jaké to je.

Ó, Sonador, děkuji Ti za toto uvědomění!

Ó můj Bože... Má Absolutní Lásko...

Děkuji Ti...

12.02.2025 18:38:36 | malé srdcereagovat

Labyrint duše Publikoval(a): malé srdce | Básně » Láska

Děkuji mkinko...

12.02.2025 17:52:37 | malé srdcereagovat

Mít versus Být Publikoval(a): malé srdce | Úvahy » Filozofické

Děkuji Ti Sonador za Tvá slova a za ten odkaz na video.

Velmi se mi líbí jak paní Tomášová vysvětluje tak hluboké téma
s takovou úžasnou jednoduchostí a přirozeností.

Je vidět, že to měla prožité.

12.02.2025 17:42:53 | malé srdcereagovat

Labyrint duše Publikoval(a): malé srdce | Básně » Láska

:-)) ... no, ten Minótaurus mi dělá trochu starosti. :-)

12.02.2025 17:11:01 | malé srdcereagovat

Okamžik před sebevraždou Publikoval(a): malé srdce | Básně » Smutné

Děkuji a přeji pěkný den.

12.02.2025 17:09:26 | malé srdcereagovat

Mít versus Být Publikoval(a): malé srdce | Úvahy » Filozofické

Od malička jsme vedeni k tomu, abychom se přizpůsobovali určitým normám, pravidlům a očekáváním. Rodiče nás učí, co je správné a co špatné, co se sluší a co ne, co bychom měli dělat a čemu bychom se měli vyhýbat. Tyto vzorce chování, které nám předávají, jsou často výsledkem jejich vlastních zkušeností, přesvědčení a hodnot, které si sami osvojili během svého života.

Jenže v tomto procesu výchovy se často ztrácí něco velmi důležitého – naše vlastní jedinečnost.

Místo toho, abychom byli vedeni k tomu, abychom objevovali, kdo jsme, co nás naplňuje a co je naší pravdou, jsme často tlačeni do šablon, které nám ne vždy odpovídají.

Žít Pravdu – to je něco, co se zdá být jednoduché, ale ve skutečnosti je to jedna z nejtěžších věcí, které můžeme v životě dosáhnout.

Pravda není něco, co nám může někdo jiný předat. Pravda je něco, co musíme objevit sami v sobě. Je to hluboké poznání toho, kdo jsme, co chceme a co je pro nás skutečně důležité.

Ale abychom mohli žít svou pravdu, musíme se nejprve osvobodit od všech těch vzorců, které nám byly vštěpovány. Musíme se naučit naslouchat svému vnitřnímu hlasu a důvěřovat mu. Musíme mít odvahu být sami sebou, i když to znamená jít proti očekáváním ostatních.

Souhlasím s tím, že pokud se necháme oklamat různými idejemi, můžeme se stát nástrojem manipulace jiných lidí. Zažil jsem to několikrát. Proto už nikomu nevěřím. Jen sám sobě.

Souhlasím s tím, o čem píše Osho, že když se necháme ovlivnit okolím, potlačíme přirozenou touhu a přestaneme hledat.

Je to klíčová myšlenka, která nám říká, aby se člověk nenechal svést tlakem okolí a zůstal věrný své přirozené touze a autenticitě.

Autenticita a věrnost sobě samému jsou cestou ke skutečné svobodě a naplnění.

Na rozdíl od Osha však věřím, že v určité chvíli se hledání stane překážkou. Ale vyplyne to právě z té přirozenosti hledání. Věřím, že jednoho dne v nekonečném Bytí se touha rozplyne a zůstane jen čistá esence Poznání. Tehdy hledající nalezne a stane se samotnou existencí.

Děkuji Šuměnko za Tvůj přínosný komentář a za moudrá Oshova slova a myšlenky.
A děkuji také za to, že jsem se mohl hlouběji zamyslet... :-)

Ale já jsem i tak ztracený a stále hledám cestu z toho marazmu. I když se opravdu snažím. Celý život hledám skutečnou povahu věcí a to, kdo jsem a kam jdu. Celý život medituji a za ty roky jsem v tom tichu objevil, že za tímto tichem, existuje i jiné ticho. Nazývám ho živým tichem, které je nevyslovitelné a dá se jen prožít a uvědomit si ho. Podle toho poznávám, že v nás je něco hlubšího, něco, co se nedá pojmenovat, ale co je věčné.

Trochu jsem se rozepsal:-)

Omlouvám se...

............................................................................

Ale jestli mi ještě dovolíš, dám zde jedno nádherné poučení od vzácného člověka, který mi odpověděl na mou otázku. Je to obyčejný český kluk, který hledal a možná i něco našel. Na jeho odpověď jsem nikdy nezapomněl. Možná to někomu něco dá.

malé srdce:

Dobrý den, už včera jsem Vám chtěl napsat, ale nenašel jsem odvahu. Možná jsem zbabělec a možná ani ne. Možná se před Vámi chci jen chránit, protože mám strach, že se dotknete mého Ega a že to zabolí, protože nežiju v Pravdě a přesto vím, že to uděláte. Možná mám strach z té bolesti a možná už nemám vůbec žádný strach. Co na tom záleží. Vše je tak jak je. Tak proč se tím zabývat. Proč hledat něco, co tu už je. Já jsem si pravdu ještě neuvědomil a proto Vám, Mistře píšu, i když mě možná spráskáte jako psa. I tak je to jedno. Vše už je tu, právě v této chvíli, ale já jsem tak slepý. A možná, že ať už řeknu cokoliv, i tak ublížíte mému Egu. Bojím se té bolesti a přesto ji chci. Ego musí zemřít. Nevím, jestli to tak je nebo není, snad mi to vysvětlíte Vy a snad mi řeknete, co vlastně to Ego je a jak ho je možné zničit.

český kluk:

Já Vás práskat nemusím… práskáte se úplně sám. Veškerý konflikt je jen v myšlení, kdy se názor pře s názorem… a přitom vy to nemusíte prožívat.

malé srdce:

Říkáte, že veškerý konflikt je v myšlení. Takže je nutné nemyslet. Vypnout myšlenky a pozorovat je. Hledat posledního pozorovatele. Ale kdo je ten poslední pozorovatel? Jsem to já? Já pozoruji, ale kdo pozoruje mne? Říká se, že posledním pozorovatelem je čisté vědomí - Já. Ale to je jen teorie. Jak zažít, co má být zažito? Už to trvá příliš dlouho a výsledky se nedostavují. V čem je příčina? I když často zůstávám v tichu a je to živé ticho, přesto, jako by bylo něco za tím. A já nedokážu tu neviditelnou stěnu překročit. Prosím příteli, jestli jste dál než já, poraďte mi co dělat, aby pravda byla zažita.

český kluk:

Nedělej nic, tedy ani nedělání. Veškerá cílená činnost, snaha a úsilí, jež je skrytá touha já po něčem jiném než je samo já… ať už je to pocit sebe-vymalovávanější… Zapřít sebe sama… prostě nebýt… žádné já to nevyřeší, nedokáže… protože není co vyřešit, co dokázat… Problém s dosahováním zmizí, jakmile se touha po dosažení vytratí. Ego si dává všelijaké cíle… dokud má cíle má i pozornost. Usušit ten zdroj a vykořenit lze jen vhledem do toho, že všechno co lze vnímat nikomu nepatří a je prázdné. To se dá jen tehdy když je nahlédnuto svým touhám pod pokličku a pochopen zdroj a princip vznikání utrpení na základě zkoumání sebe sama. Já jsem prostě nakonec musel zvolit sebe-ignoraci, protože všechno co jsem dělal živilo já.

Takže jsem se ve své pozornosti ignoroval, ať se mi jevilo ve vědomí cokoliv… Soustředil jsem pozornost jen na nicotu, prázdnotu… Ticho od vědomí sebe sama… byť by se mi slibovalo jakékoliv bytí celého vesmíru jako krásné. Musel jsem zabít všechno… I nevinné, i rostliny… celý vesmír... celý sen. Všechny krásné vzpomínky, i západy slunce i svítání - na všechno jsem nahlížel jako na související jevy s utrpením… Byl jsem nazván vrahem a necitou sám před sebou… Jako Bůh, který se rozhodne zrušit veškerou existenci svého vlastního snu je obžalován ze zrady… ze sadismu… atd… Nikomu bych to období nepřál… Jaká to je vyprahlá a nehostinná procházka, jež nic nedává, ale všechno krásné bere.

Jediné řešení bylo ukončit vědomí sebe sama… Pocit existence nějakého já.
A to ještě bez vidiny a motivu, že to k něčemu bude. Já jsem už nic nechtěl… Když ti to říkám a ty to budeš zkoušet…. už něco chceš, už si od toho něco slibuješ… a tak ti nebude nikdy fungovat nic… dokud půjdeš za svým snem.

12.02.2025 15:23:01 | malé srdcereagovat

Labyrint duše Publikoval(a): malé srdce | Básně » Láska

Děkuji... :-)

12.02.2025 14:41:28 | malé srdcereagovat

Mít versus Být Publikoval(a): malé srdce | Úvahy » Filozofické

:-) Děkuji Ti Enigmane a přeji pěkný večer.

11.02.2025 23:37:29 | malé srdcereagovat

xxx Publikoval(a): Bosorka9 | Básně » Ze života

:-)))

Čtu Tvou báseň a uprostřed ní mě napadne:

„Počkej, to mluví o mně? To jako vážně?“

Ty mě tak chválíš, až se červenám. Ale budu se tvářit, že to není o mně.

Snažím se pochopit, co přesně jsem udělal natolik úžasného, že si to zasloužím.

A když si už myslím, že to mám pod kontrolou,
tak potom přijde ten červený ruměnec na mé tváři.
Kdybych teď stál ve sněhu venku, tak roztopím celé město.

Takže, co s tím teď uděláme?

Mám si pořídit nějaký krém na zklidnění pleti,
nebo se mám prostě smířit s tím,
že vedle Tebe budu vždycky vypadat jako chodící semafor?

Ať už je odpověď jakákoliv, jedno ti musím říct –
tvoje chvála je jako balzám na duši.

A i když mě to občas přivádí do rozpaků, jsem Ti za to vděčný.

Ale příště, prosím, trochu opatrněji, ano?

Moje tváře už to nezvládají!

:-D

11.02.2025 22:27:51 | malé srdcereagovat

Metafyzická rezonance duše Publikoval(a): malé srdce | Poezie v próze » Bůh, víra

Ahoj Jiří, když se podívám na svět kolem sebe, na přírodu, na lidi, na všechny ty drobné i velké zázraky, které nás obklopují, prostě se nemohu ubránit pocitu, že to všechno má nějaký hlubší smysl. Že to není jen náhoda, jen sled událostí bez významu.

V každém listu, který se třepotá ve větru,
v každém paprsku slunce, který dopadá na mou tvář,
v každém úsměvu, který vidím na tváři druhého člověka, cítím něco víc.

Cítím, že život je něčím víc než jen tím, co vidím, co mohu uchopit, co mohu změřit.

A právě tato má víra, tato naděje, že po životě něco je,
mi dává sílu jít dál, i když se zdá,
že všechno kolem mě je nejisté a pomíjivé.

Já prostě nedokážu žít s vědomím, že by po smrti nic nebylo.

11.02.2025 21:30:53 | malé srdcereagovat

přikryté ohněm Publikoval(a): Sonador | Básně » Ostatní

Tvá báseň, milá Sonador, v sobě nese hlubokou symboliku,

která se rozprostírá jako jemný závoj nad krajinou lidského bytí.

Popel je symbolem zániku a zapomnění, ale také znovuzrození...

Voda je pramenem života a zdrojem všeho bytí.

Její proud je nekonečný a nevyčerpatelný.

Medoústá, nádherné slovo, které zase ve mně evokuje sladkost a jemnost.

Líbí se mi také konec básně, kde se skrývá hluboká pravda o lidské zranitelnosti.

11.02.2025 21:20:56 | malé srdcereagovat

Do nových světů Publikoval(a): Noční básníK | Básně » Láska

Krásně básníš, snový básníku.

Tvé básně nejsou jen slova na papíře,
nejsou to jen řádky, které se dají přečíst a zapomenout.

Jsou to brány do jiných světů,
do snových krajin,
kde se realita prolíná s fantazií,
kde čas ztrácí svůj význam
a kde se člověk může ztratit, aby se znovu našel.

Když tě nazývám snovým básníkem,
není to jen proto, že tvá slova mají v sobě něco snového, něco éterického.

Je to také proto, že dokážeš snít za nás všechny.
Dokážeš snít o světě, který je lepší a krásnější.
Dokážeš snít o lásce, která překonává všechny překážky,
o naději, která nikdy neumírá,
o světle, které nikdy nezhasne.

A tím, že své sny sdílíš s námi, nám dáváš sílu snít také.
Dáváš nám odvahu věřit, že i my můžeme tvořit,
že i my můžeme měnit svět kolem sebe,
že i my můžeme být součástí té krásy,
kterou ve svých básních zachycuješ.

Děkuji Ti.

11.02.2025 21:08:16 | malé srdcereagovat

Mít versus Být Publikoval(a): malé srdce | Úvahy » Filozofické

O kočičkách se prý říká, že jsou to bytosti žijící současně mezi nebem a Zemí.

A když se nad tím zamyslím, možná na tom něco bude.

Kočky totiž nejsou jen tak obyčejná stvoření.

Kočky jsou záhadné, majestátní a někdy až neuvěřitelně drzé.

Říká se o nich, že mají nějaké tajné spojení s vyššími sférami.

A ta jejich úžasná schopnost pohybovat se s takovou grácií, že to vypadá, jako by se vznášely. :-)

A potom, když někam kočka skáče, jakoby popírala zákony gravitace:-D

Nebo, když se na mne kočka podívá s těma svýma hypno očima.

Chodící rentgen.

:-))

11.02.2025 20:56:56 | malé srdcereagovat