Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Neexistence? Publikoval(a): Lasombra | Úvahy » Ostatní
upřímně: nechápu to (nechápu co myslíš) . Je to příliš stručný na to, jak je téma komplikovaný.
Jinak nevím, jestli to co jsem se snažil nastínit je regulérní blud. Nebo řekněme: špatná logika. Filozofové jsou schopní vymyslet, že rychlejší zajíc pomalejší želvu nedožene a pod. (selským rozumem je jasný, že jí předežene a matematickým rozumem jde o sčítání nekonečných řad, které mají konečný součet).(tohle téma bude mnohem a mnohem komplikovanější). Filozové: cca 3. století před (nebo po Kristu) (matematici: cca 19. století).
(vlastně stále přemýšlím, co napsat). ...Na co se vlastně ptáme? Co je neexistence? Z pohledu vědeckých představ (navíc mých) je svět mrtvý- vše má stejnou podstatu. Vše existuje a některé bytosti si sebe uvědomují. (ale tato myšlenka je prakticky izolovaná od toho, kdo si ji myslí: nikde tu není já. Věda se snaží já vykopnout, i když uvažuje o vědomí) Ale z pohledu subjektivního je to sakra rozdíl, jestli jsem nebo nejsem- bohužel v subjektivním pohledu nemám žádný zaručený způsob, jak zjišťovat pravdu.
(odbočka: něco o tom psal Schrodinger v: Co je život? duch a hmota- určitě z něj čerpám)
Když se dostanu k tomu co jsi asi myslela ty, tak vcítit se do někoho je vlastně silně nedefinovatelné: ano je možné, že některé věci dokáže mozek napodobit sledováním druhého, ale do jaké míry? (a to už bych zas musel odpovídat vědecky).
Jednoduše řečeno jsou to témata, na která nestačím. Ale stále cítím, že ten střet (subjektivního a objektivního) dělá svět zajímavým. Bohužel slova někdy kulhají za představami. Pravděpodobně ty tomu co píšu rozumíš stejně špatně (a není to nutně tvoje vina) jako já tomu tvému.
Možná bych nakonec položil otázku: má cenu si pokládat otázky, na které sice můžeme odpovědět, ale nemůžeme vědět zda pravdivě?
(a člověk se rázem dostane k tomu, že je vlastně věřící... :-) )
Neexistence? Publikoval(a): Lasombra | Úvahy » Ostatní
dík, že píšeš, aspoň si to dávám dohromady, sám bych se k tomu určitě nedokopal :-)
Neexistence? Publikoval(a): Lasombra | Úvahy » Ostatní
"Kdybys vnímal sebe jako svýho psa,musel bys pak vnímat všechny jako sebe."
tohle mi téměř nedává smysl.- špatně jsem to napsal.
"A vnímat sebe jako někoho jiného...taky zajímavý se nad tím zamyslet,já věřim,že to jde."
tohle už asi chápu- jen jsem to tak nemyslel:-) . Ty myslíš, dívat se na svět něčíma očima, neboli vcítit se do někoho. Tj. důležité je to vnímat. Já spíš myslel: o psu si něco myslím, že rád štěká někde běhá a tak (že nějak zákonitě vzniknul a podle svých možností reaguje na okolí). Tj. mám o něm představu, ale rozhodně přímo nevnímám, jak se cítí- a tohle jsem si představil u sebe: měl bych o sobě nějakou představu, ale vůbec nic bych necítil- viděl bych se zvenčí (jako vidím toho psa). A tohle je právě problém poznatků: my máme jen představu o jiných duších, ale jen tu svoji vnímáme.
Neexistence? Publikoval(a): Lasombra | Úvahy » Ostatní
jednak to dost blbě popisuju. Druhak je to složitý.
první otázka: proč duše nemůže zemřít? (přijde mi rozumnější si myslet, že umře- na druhou stranu se mi to nelíbí- na co je vázána po smrti?)
(dost se do toho zaplejtám...) Ten spor je asi takovej: dost drze tvrdím, že něco jako vědomí je vědecky vysvětlitelný (tj. materialismus dokáže vysvětlit idealismus- česky řečeno: duše je přírodní produkt- někdo tvrdí ne ne, je tu hmota a je tu duch, někdo jiný: je tu jenom duch). Ale duši se mi daří chápat jen jako "vnější" objekt- proto ten pes a ostatní lidi. Ale vzniká tím asi spor mezi: rozumné uvažování nad něčím: v tomto případě duše a zakoušení něčeho. A v tom je asi spor, nedokážu vysvětlit proč to zažívám... proč já jsem já. - nejsem si jistej, jestli to je pochopitelný a jestli v tom není nějaká chyba.
(ještě názornější: z mýho pohledu na vědomí: je to takový stroj, který dokáže nějak interpretovat okolí- získává informace o okolí a taky o sobě- vlastně to vystihuje film číslo pět žije... prakticky to je dost problém sestrojit myslícího robota (proč?), ale v principu si myslím, že pokročilí roboti mají taky duši )
...na druhou stranu si myslím, že pes se zakouší podobný věci jako já, ale patrně o nich neuvažuje. Vědecky vzato: to co si o duši myslím je teorie a to co sám zažívám je experiment. Samozřejmě tyhle dvě věci nejsou stejné. Psychologicky vzato- to co si o duši myslím jsou poznatky, ale spíše předsudky, to co zažívám jsou dojmy, stavy, vnímání.
(možná, že se člověku žije mnohem líp, když si řekne, že nějaký věci jsou nepoznatelný a magický- může pak víc řešit nějaký přízemnější otázky třeba: koho volit ve volbách nebo kde maj zrovna slevy) :-)
Neexistence? Publikoval(a): Lasombra | Úvahy » Ostatní
já jsem na to narazil otázkou proč já jsem já? :-)
můj pes existuje, ale vlastně neexistuje, protože to nejsem já. Až umřu, můj pes tady bude a já tady nebudu. Moh jsem se vůbec nenarodit? Poznal bych to? Proč sebe nevnímám jako svýho psa? to bych vlastně nebyl a pozoroval sám sebe vně- ale to nejde, byl bych asi duch...
A co si o tom všem myslí pes? Psi jsou tuším barvoslepí, tak aspoň nemaj potíže s barvama. :-)
(je to podobný, jako když se Kocour v Trpaslíkovi ptá, jestli on je on, kdo jí to kuře... :-) )
"Co kdyby "náhodou"..?"(1.část) Publikoval(a): Albertinka | Úvahy » Ostatní
ono je opravdu těžké na věci odpovědět pravdivě nebo aspoň logicky. :-)
Na začátku vědeckého poznání je představa, že svět je objektivní- že to není bublina představ. (Na druhou stranu svět vždycky byl je a bude bublinou představ nějakého člověka, opice, delfína...). Vztah objektivní a subjektivní jistě existuje. (a rozebrat to je na dlouho).
Nicméně k poznání- otázka je, jestli všechno (=vesmír) má nějaká pravidla- historicky se ukazuje, že má (tedy pozorování, ne myšlenka). Problém je v tom jestli, kdyby existovala "nepravidelnost", jestli by byla pro vědu zkousnutelná, nebo by se od ní odvrátila s tím, že tady stejně nic nepořídíme...
Dejme tomu, že předpokládáme, že realita pravdidla má. Poznáme je všechny? Na jedné je to troufalost tvrdit, že ano. Na druhé straně může těch pravidel být hodně. Je to laická představa, ale čím víc pravidel tím míň můžeš dělat- pokud má svět nějaké mantinely a volnost chování musí k tomu být určitý počet pravidel. Takže abych se vyjádřil zcela objektivně- nevím, jestli jsme v 1% znalosti pravidel nebo v 95%.
A je otázka jestli znalost vlastně není určité mystérium- vlastně hledáme teoretický popis na pozorované jevy- ale ten teoretický popis jde zobecnit- může popsat teorie i "vše" co není z tohoto vesmíru? (určitě to líp popsal John D. Barrow) :-)(alespoň to vysvětluje proč Pythagorejci malovali ty pentagramy :-) )
? Publikoval(a): la loba | Úvahy » Ostatní
sedm lidí proti tygrovi? no asi by to ten tygr vyhrál... pokud by neměli zbraně...
Přebrání trochu filozofie... Publikoval(a): Leonkaaa | Úvahy » Láska
Schopenhauer měl pravdu, nemyslíte? život bez bolesti nemá smysl. Pánové, chci dát vašemu životu smysl.
:-)
Práznota ve mě samém Publikoval(a): Ante portam inferam | Úvahy » Ze života
tak
1) maturita
2) peníze
3) odjezd
případně radikálnější varianta
2) 3)
nejradikálnější:
3)
:-)
hodně štěstí
Společnost podzimu Publikoval(a): Jastřabík | Úvahy » Ze života
vida vida... :-)
nojo, chtělo by to trochu optimismu :-)
Ostravské pohádky, legendy a mýty Publikoval(a): Squat_the_world | Pohádky, bajky » Pro dospělé
"Poštověž byla stavba hrozivá, jak ze snů šíleného architekta, který byl fanouškem Franze Kafky. Původně se v ní měla natáčet finální scéna prvního dílu filmu Matrix, ale filmaři nakonec usoudili, že by to na diváky bylo moc silné kafe"
:-))
Lživá kniha moudra Publikoval(a): vox animi | Úvahy » Bůh, víra
Daniel S. :
Většinou se nepouštím do sporu s biologií, ale tentokrát udělám malou výjimku. Ten nedávný výzkum na který se odvoláváš prokázal něco úplně jiného, než co tvrdíš. Jednoduše proto, že jsi nečetl onu příslušnou vědeckou stať (má asi 600 stran + dalších 600 stran příloh) ale vejcuc provedený přes několik novinářských překladů a interpretací.
Re: Souhlasím s tím, že jsem ji nečet (ani nevím, že vyšla), jen občas narazím (na netu, v Blesku a pod.) na výrok, že láska je chemie.
Celý výzkum pouze prokázal, že ony chemické procesy v mozku souvisejí s pojmem, který je vyhrazen pro to, čemu se právě dneska říká láska - ovšem před padesáti lety se tomu, čemu dneska říkáme láska říkalo nadrženost, chtíč, chlípnost (není divu, že řečtina má pro lásku tři pojmy).
Vědci prokázali, že příslušné hormony mají vliv na naše libido. Ale neprokázalo se (a kvůli tomu se to dělalo) co je příčina a co následek. Neprokázalo se, zda byly nejprve hormony a potom láska a nebo nejprve láska a potom hormony. Dá se říct, že pokud ti někdo vstříkne správný koktejl hormonů, budeš nadrženější a mít větší chuť se s někým pomazlit. Ale co způsobuje spuštění těchto procesů v těle, to je předmětem dalšího výzkumu. A obávám se, že to spolkne další tisícovky stran textu a posun kupředu bude opět velmi malý.
Re: Huh, přemejšlím co vlastně tvrdím. :-). Osobní zkušenost: co znamená něčemu porozumět? Pro mě osobně: zavést tam matematiku. Jde něco takového v mozku? (nejde) z mého pohledu mu tedy nejde porozumět. (pak by asi mohli zavřít biologické obory- jak tedy dle mě postupují? pozorují, že se něco děje (v mozku). Co (asi) znamená spojení lásky a hormonů? zeptám se člověka: jste zamilovaný? odpoví jo. Najdu mu něco v hlavě, co tam nemá nezamilovaný. V 80% je tomu tak. (...pravděpodobně to bude složitější když to bude na 600 stran). Problém je asi v tom, co rozumíme pojmem láska.
Jinak z přesvědčení tvrdím, že vše je materiální (což pro mě znamená existenci jednoduchých všeobecně, neustále platných (a jen několika) fyzikálních zákonů), což ve svém důsledku vede k vytvoření lidských mozků (to je taky hezké, ne? :-) ), které jsou nám zatím brutálně nepochopitelné. (a mě tuplem.)
(prakticky pozorovaný svět může být jedním složitým nepochopitelným chaosem- ale abstraktní vztahy, které jsme v něm našli mají (a to je pro mě zázračné, chcete-li) právě tyto univerzální a stálé vlastnosti. Tj. experimenty je nikdy nevyvrátily)
No a teď můžeme vzít, že jazyk a pojmy a náhledy na věci, které běžně užíváme jsou založené na tradici a tudíž vpodstatě náboženské. :-) Na počátku bylo slovo. :-)
Lživá kniha moudra Publikoval(a): vox animi | Úvahy » Bůh, víra
vladan_ : už v tom mám opravdu trochu zmatek. :-) Já tím jak reaguju, taky někdy nepochopím záměr autora (vox animi), reaguju na nějaký spor, který tam vidím a nakonec přidám něco svého...
Bohužel tu na sebe docela dost pliveme, ale asi je to nutné, protože takový jsme.
Můj postoj k Bibli je asi takový: dříve: jak někdo může takovým pohádkám věřit? Dyť je nad slunce jasné, že to napsali lidé. (to je podle mě ve zkratce názor autora (všiměte si jak to zjednodušuju). Postupem času ale dospívám k tomu, že to tak jednoduché nebude. Ano, víra může (a skoro bych řek, že to tak je dobře) být dána strachem, neznámem, nevysvětlitelnými věcmi. Zkrátka na jedné straně se držím materialistické filozofie, na druhé straně dávám za pravdu Unylemu, že je mi někdy naprd. (rozhodně není naprd v otázce klimatu, nebo např. šetření s energií) je naprd v otázce: co to je láska. (pokud jí nebudu řešit jako vědec.)
Lživá kniha moudra Publikoval(a): vox animi | Úvahy » Bůh, víra
Unyle umí jednu věc dobře: vyvolat ve mě nějakou reakci. :-)
V jednom jsem se ale již pevně rozhodl. Nikdy neuvěřím ničemu, co jsem si neosahal, nebo nemám přímý důkaz té dotyčné věci. A láskou mi neoponujte. Nedávný výzkum totiž dokázal, že láska je soubor chemických procesů, které způsobuje u žen estrogen a u mužů testosteron s mnoha jinými hormony.
By chtělo napsat: "tož piču vaši paní jsem taky neviděl a věřim, že ju má". :-)
Ale řekl bych, že se tu míchá moc věcí... To že je láska materiální povahy jí snad nijak nedegraduje a už vůbec jí to nevysvětluje (zvláště ne jako osobní zážitek). Já si osobně myslím, že o mozku víme velký prd, ale je dost dobře možné, že láska je tak zásadní, že je poměrně jednoduchá. A ano, vznikla patrně jako nějaká odnož sexuálního pudu, byla evolučně výhodná, protože pečuje, ochraňuje a má zájem o druhého.
Vždycky mám pocit, že to, že je láska hormon píše někdo, kdo ji ztratil. Ale v tom se možná pletu. Zní mi to jako láska je přelud (to je idealistická forma). No ale kdo, nebo co ten hormon spouští?
Řeknu to asi takto: věřím v materiální svět a taky věřím, že projevem tohoto materiálního světa je člověk, který převážně věří a neví a tápe.
Passione Publikoval(a): WhiteSkull | Úvahy » Ostatní
je to pro mě dost neurčitý, plave to v mlze řekl bych... u tý lásky to beru. Slovo "pravda" vy asi používáte v mém smyslu: způsob/smysl života, přijímání světa.