Komentáře odeslané

Žebřík... Publikoval(a): zelená víla | Básně » Ostatní

je, asi jak která, některá jen musí přebolet z toho nejhoršího, ale jsou ty, které hojí...

05.11.2016 00:27:08 | zelená vílareagovat

iluminační na iluminační... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

hmmm....každá by si přála abys o ní napsal třeba jen pár vět...

ježiš já si tak dnes hlavně díky tvým slovům odfrkla... :-))
díky...
nejen, že by si každá holka přála abys o ní napsal pár vět, každá by si přála, abys jí věnoval kus sebe -)

o až budeš mít čas, si na mě vzpomeň :-))))
rozesmál jsi mi, díky... rozevnímal,.. díky..

https://www.youtube.com/watch?v=0ooDZ14XqAs&index=41&list=RDH3pRyn-Vawc

15.10.2016 04:03:24 | zelená vílareagovat

iluminační... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

tohle rezonuje závratně...
rychle...
urputně...
snažím se zachytit cokoli, ale pak mi to dochází, proč? třeštění je rychlé...

slavili jsme kamarádovi narozeniny... jdeme do bazénu na Evu... jooooooooooo... a nikdo nešel... Evy to mají povinně, tak jo...a skočila jsem tam...

kamarád plaval proti mně, jojo ty to dáš... no když to mám povinný...
víš co??? jdi pryč, Evy tu zůstanou samy, odešel a já si plula nadnášející...
rezonuje
rozšiřuje smysly
stupňuje rozechvění
prostupuje
omamuje
dráždivé
třpytivé tajemství
co krouživě klouže
jako polibky
zlehka se dotýkající rtů


voda... ticho,klid...

https://www.youtube.com/watch?v=pUINUEQc85w&index=9&list=RDjdyy23YHz8g

15.10.2016 03:25:58 | zelená vílareagovat

jak se dostat z ohrazených dimenzí... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života

mám jablka ráda :-)))
když zvednu ruku s otázkou zvedni ruku, co mám odpovědět jiného než, zvedla jsem ruku?
kde je psáno, že budou jiná? jiná těla?

lidé vidí to, co vidět chtějí.. učil je to někdo? ukázal tak tohle vidíš, tohle vnímej tohle ciť...??

ostatně pokud chcete
můžete se to tak naučit
mě se ale líbí
když se dívám na věci ze všech stran
své tělo jsem si také vyrostl sám
nikdo jiný to za mě neudělal
prostě tu znalost mám
a nenaučil mě to někdo
kdo snědl jablko

...
ostatně pokud chcete, to je důležité... a někdo nechce...
https://www.youtube.com/watch?v=IJrILgKcaIk&index=8&list=RDjdyy23YHz8g

jsi plný a moudrý, dáváš, ne každý tohle má... ale i respekt těm, co ne tohle je pro ně dávající.,,

15.10.2016 03:16:48 | zelená vílareagovat

lehativum... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

a proč také odolávat, že :-)

15.10.2016 02:41:20 | zelená vílareagovat

černé světlo... Publikoval(a): enigman | Úvahy » Ze života

:-)
proč řešit proč a jak a mohlo by a bylo a bude?
k těm otázkám tě žene teď...
:-)
a když se teď zeptáš, tak se odpovědí teď dočkáš, na cokoli..

ale je to smršť, to ti upřít nelze... :-)

15.10.2016 02:34:15 | zelená vílareagovat

za okem... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

myslím jen, že jsi tu chyběl... a to sem jen tak zavítám...
i mně přiznávám...

15.10.2016 02:24:12 | zelená vílareagovat

románti/c/ky... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života

:-)

15.10.2016 02:20:52 | zelená vílareagovat

když se zatáhne... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

seděla jsem na terase se švagrovou, byla noc... popíjely jsme víno a kecaly ... zadívala jsem se na nebe a zakřičela dívej, vidíš to? něco padalo a svítilo a na konec se roztříštilo... to byla kometa, vidělas to?? stihla sis něco přát ptala jsem se jí naprosto bez dechu, viděla...
to byl okamžik...
nikdy ti to přání neřeknu, podotkla...
usmála jsem se, to bys taky nikdy neměla, aby se splnilo...
a ty? přála sis něco?
ani nevím, bylo to tak kouzelný a nečekaný, ale jo, asi přála
a řekneš? uculovala se
neřeknu.,,
urazila se:-) co ty si můžeš vlastně přát, procedila, ty máš všechno
objala jsem jí...
podezíravě na mě koukla
usmála jsem se ...

průchod zasvěcením do tajemství
ztráta a nalezení orientace
nejlepší zážitek co lze prožít

pokud by do Země narazila kometa
a vyvrátila všechno z pantů
postavila všechno vzhůru nohama
obrátila naruby
uměl bych se zorientovat
v hlubinách labyrintu
protože čím hlouběji se nořím
tím lépe znám směr

objala jsem jí ještě jednou, tak já si třeba přála pro tebe
usmála se...
dáš si ještě trochu vína? zeptala se
to víš, že jo...
a splní se to Eví, splní se mi to, co chci,?
já přeci nevím, co sis přála,
ale když tomu budeš věřit...

a dolila to víno

15.10.2016 02:15:57 | zelená vílareagovat

každý den... Publikoval(a): enigman | Prozaická miniatura » Ze života

každý den... ono to tak jednoduše zní a přitom to obsáhne tak moc
už jen den natož každý...
poslední dny snad týdny zjišťuji, že jsem důvěřovala či věřila někomu a když pak bylo třeba, tak ten člověk řekl ne... nebylo to u věcí týkajících se mé bytosti, ale u akcí pro lidi, děti a ti, kdo nejvíc říkali, že pomůžou a to jen tím, že přijdou se vytratili... a já s tímhle neumím dost dobře zacházet, já už nemám to, co jsem měla, snad důvěru...
mé chování se mění...
člověk, kamarád, dnes měl pomoci s něčím a seknul s tím, nečekala jsem to...a já pak v afektu bývám nekompromisní...
vím proč, očekávání bylo jiné a já očekávání která necítím neumím naplnit, ale věřila jsem, že to proč, je silnější než to,co nenaplňuji v jiné sféře...
tahle zjištění bolí...
někdy bolí srdce... ale ti, kdo od světa nic neočekávají jsou nejšťastnějšími lidmi na zemi - a je to tak...
nikdy jsem nebyla týmovej hráč a vím proč, protože moje naivita a důvěra později bolela mě... a ty věci a situace a chvíle neměli být pro mě... ale já věřila... před nedávnem mi jedna ředitelka jedné organizace skoro vyčetla, že netýmuju a jak ten tým a ta dynamika týmu jak je podstatná a já v ní nejsem.. ne nejsem... píšeš o tom, o pohnutkách, myšlenkách vlastních... těch druhých a když tohle je vazba na něco či někoho, tak první je to, že zdrhnou a na to já se spoléhat nechci... :-)
nebo vlastně ani nemůžu...

ufufufuf... díky za uvědomění tím, co jsi napsal, je to geniální... a já tu lamentuju, co.. :-)

15.10.2016 01:54:44 | zelená vílareagovat

o t/o/uze... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

dokonalé štěstí...
prožila jsem dokonalé štěstí, když se mi narodila Kateřina... po osmnácti hodinách vykoukla na svět, tichá, ospalá šedesáticentimetrová a a tři šedesát vážící bytost ocucávající si palec polehávající na mě a tvářící se, co mě vlastněvšichniotravujeteaočumujetenechtěměspát... a já prožila okamžik dokonalého štěstí i když tomu mému štěstí to bylo jak jinak než u zadku... myslím, že tomu už se nikdy nic nevyrovná... na porodnici děti plakaly, když jim něco dělaly, já ustrašená, že tohle moje budou píchat do hlavy jsem běžela ji zachránit a doktorka mě strčila do ruky a říká, tak zrovna vy můžete být v klidu, tenhle váš flegmouš se ani neprobudil... :-)moje dokonalý štěstí, uvědomuju si, že ne zas tak moje, je prostě svoje a vždy bude, flegmatický pohodář ve svém světě...milující zvířata víc než lidi... :-)

dokonalé štěstí... proč ne... i teď je mi dokonale a šťastně... :-)

15.10.2016 01:31:19 | zelená vílareagovat

mezi pahorky... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

říkám partnerovi, víš, jak miluju hřbitovy, mohl bys... mohl
stála jsem na dlážděném místě, nejvyšším místě téhle vesnice, moře vidět nebylo nebe neskutečně... stál a pozoroval mě... s nádechem jsem vplula do téhle krajiny, hladila andílky, četla jména v cizím jazyku, natáčela hlavu do mraků a uvnitř sebe cítila vděčnost a pokoru... sedla si na schody a vnímala člověčenství co dýchalo z těch kamenů...

nikde ani stopa po člověku
po jeho marnivém snažení
v bříšku prázdnoty
se prudce zachvívá tep krve
tlustými póry země
vybuchují sny
dávno mrtvých lidí
a jejich průsvitná vlákna
jsou unášena k nebi
hejny vyplašených ptáků

děkuju, ještě teď a znovu mám husí kůži

15.10.2016 01:16:09 | zelená vílareagovat

představ/s/i živo/s/t… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

pár týdnů strávených u moře v malém bytečku tvaruje... letos asi naposledy, je čas jít dál, i teď utírám slzy, že...
letos jsme vzali švagrovou s mužem... zvláštní osoby...
švagrová prodělala špatné období díky nemoci, ovlivnilo to jí, nás...
když ji zněla v očích diagnóza přijela za mnou se slovy, dám ti všechny peníze, dej je tam, kam přispíváš, dej je potřebným, jen mi zachraň...
na tohle nejde nic říct... objala jsem jí, vrátila ji peníze se slovy, neunáhluj se těmito rozhodnutími, nic tím nezměníš... ani peníze, ani já... udělám vše co můžu pro to, aby ....
dnes je rámcově v pohodě... její pokoru k životu mám ještě pořád pod kůží, ale teď ji už nemá, jak se ztrácí dobrými výsledky, jak se ztrácí vteřinami, kdy je... i tak ji mám ráda, jen jsem jinde... aparát strachu odezněl a zůstal přívlastek, život můj je nit, tak pozor já rezonuju.... udělala si přesto volno na těch pár týdnů tam s námi být a já si myslela, jak nebude užívat ten klid, bezlidstvo, loď , moře, slunce v malých dávkách a ona snad užívala s lehkostí jejího panování...
jsem spoustě věcí odolná a neznechutí mi tudíž nic to něco, ale vnímám to...
miluju to uvěřitelné kdekoli a kdykoli, ať je směrem k teplu či tolik nehřeje či chladí, ale nemám ráda patetismus a ten jsem vnímala, bohužel...
nejsem člověk na peníze, ale jsem ochotna přijmout opak, jen ne přemrštěný...
peníze jsou prostředkem k žití a užívání ne k vydírání stejně jako prošlá cesta, která bolela...

bývá jako život
který je a který se nějakým stává
když je neví jakým se stane
ale když se nějakým stane
vzpomíná jakým býval
jen ne se stejnými pocity
jako když takový byl

15.10.2016 01:06:14 | zelená vílareagovat

za to může Q... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života

:-D
slavila jsem s přáteli narozeniny v roubence, ta roubenka je nádherná, svou lásku k těmto stavbám netutlám a jako vánoční dárek mi byla věnována, vlastní ji pán jménem Werner, úžasný to muž i s jeho ženou, ten dům má duši, má minulost v každém kousku a pak jsme tam vyrazili i s přáteli oslavit narozeniny mé... ten večer byl luxusní, trval do rána a tanec se zpěvem byl velkej...kdo mě kdy slyšel zpívat, chápe... má drahá přítelkyně jeden můj tanec a zpěv nahrála, když mi to druhý den pustila, tak jsem jí šeptala, že tohle je naše velký tajemství a jestli to někomu pustí uříznu ji oba palce u nohou... hned první den po návratu mi volala její dcera, když jsem vzala telefon slyšela jsem jen její chechtot... bylo mi jasno... když se dosmála a byla schopna mluvy jsem ji vzápětí začala vyhrožovat, sesmilním pokud se s tím někomu svěří a přizná že něco takového existuje... druhý den se telefon opakoval, jen s kamarádem, který sice v domě byl, ale ne při tomhle... tomu jsem po pár taktech smíchu položila telefon a úpěla večer na měsíc... když volal podruhé, jen jsem zahřměla do telefonu že sesmilním a zabiju je všechny tři...

vidíte tak tomu bývá když je cestování zveličované…někdy ani nemusíte vyjít z pokoje…

ne nemusíte, opravdu ne...:-)))

15.10.2016 00:40:37 | zelená vílareagovat

pomíjivá___ Publikoval(a): Philogyny1 | Miniatura, hříčka » Ostatní

určitě... i když to jsem nikdy nezažila...

14.10.2016 22:19:20 | zelená vílareagovat