Básně autora Amonasr
Nalezeno 1552 záznamů. Zobrazuji 1381-1400.
Nemusíme k ní až do Jeruzaléma... ;-)
Tam, kde si nikdo hrůzy zabíjení neumí ani trošku představit, vcítit se do nich, je tak snadné jen tak pro zábavu stříkat krví a žonglovat utrhanými údy. V propojeném světě to ale leckde není hra a skutečné hrůzy jsou nám blíž, než si možná myslíme.
Větší smysl mi dává hledat sám sebe tam, kde teprve budu, než tam, kde už jsem byl… ;-)
V posthumánní době se skutečné city a soucit s druhými nenosí - leda tak jako marketingová póza dobrá pro PR. Kolik lidí považuje cynický postoj k životu a pohrdání slabšími v honbě za vlastním úspěchem za přednost či dokonce společenskou normu…?
Čas zahojí všechny rány, ale některé i pak bolí…
Snad už poslední z těch úplně prvních… :-D
Pýcha padat neumí – hrdost se v pádech a pod údery zoceluje… Inspirováno.
ŽIŽKOVSKÉ POZDNÍ NEDĚLNÍ ODPOLEDNE
Pohledem z okna…
Oba jsme hraví – já i můj přítel splín…
* * * * *
Důsledek veršování v polospánku – stále se mi tam míhalo dilema, zda to, co je zakutané do veršů, je i k žití. Ráno z toho zbyla jen inspirace – přímo ze snu tam vešel pouze poklop na papamobil. Bylo mi líto ho nevyužít, vždyť co bych si s ním jinak počal
Co způsobí závan přicházejícího jara i z pražského balkónu… :-D
Věnováno Filipovi, všem před ním i všem po něm…
Jen taková hříčka při sobotě pro odlehčení… ;-)
Hudba povznáší. Volně patří k předchozí básni ŽIVOT JAKO (VRCHOLOVÝ) SPORT coby jakýsi antipod v přístupu k životu.
Zákon silnějšího. Milovníkům sportovních celebrit doporučuji odmyslet se při čtení od svých zbožňovaných ikon (není to namířeno proti žádné z nich) a pokusit se zůstat v abstraktní metaforické rovině.
Tiše věnováno
Dnes jsem v jednom starém filmu viděl malé kluky běžet bezstarostně po ulici a spatřil jsem sám sebe na celuloidu času ve světle proměny jedné prosté otázky, již nikdo nikdy nezodpoví…
Dnes jsem špatně spal. To mizerné spaní končilo ale verši. Rychle jsem vyskočil z postele a pokusil se aspoň zčásti zachytit rychle tající stopy. Poprvé v životě jsem napsal báseň ve snu – v té zachycené je už ale jen rozpuštěná…
Chtěl jsem si jen tak pohrát sám se sebou. Nemyslel jsem přitom na nikoho jiného, než sám na sebe - pochopitelně zcela výjimečně, jinak raději myslím na jiné ;-) Jo, a může to být klidně i v opačném gardu – debilem může být jindy i autor ;-))