Básně autora Gwladus
Nalezeno 165 záznamů. Zobrazuji 81-100.
no zpět k naivní kráse, ale jen na chvíli....odpusťte, že jsem nachvíli zatoužila po love poem....však víte...
tak nějak...jsou pomíchané a zmatené poetické trosky s ohořelou duší dítěte(Danielovi)...patřím sem i já
Klubko naivních nití, které jsem rozmotala. konečně a bezůtěšně...s hrůzostrašně temným poslaním. nevyslyšená halucinace-nepochopíte :(
no i takhle se lze na všechno dívat...
něco jako novinový inzerát. akorát plný metafor, nadsázek...moje myšlenky. ač nijak okouzlující
symbolická,....cítím, vnímám, bolestí žiju. ty cítíš totéž...srdce v srdci ruku v ruce, na popraviště zamilované blázny vedou, ty umíráš já pláču trpce...a pohledy zebou.(chápej!!!)
tahle básnička, je o lidech,. má skryté poselství, nečekám, že ji pochopíte...je zmatená, jako já, ale bývali doby, kdy jsem snila své sny...kdysi skdysi dáávno...o lidech, pro lidi, pro ty jizvy co mám...odpouštím, ale nezapomenu...buhžel pro mě
tento tanec miluju, jen pro něj mi srdce bije...bohužel, nezasvěcený nepochopí...
láska je jako válka, smutné je, že nezáleží na výsledku bitvy, protože i tak má mnoho obětí.
pro mou nej nej nej nej kamarádku a pro nej nej nej človíčka na světě, "ty chápeš a rozumíš, bolest sdílíš..." nejde ani tak o formu jako o odsah takže mi to prosím promiňte...tentokrát!
kdyby nás někdo poslouchal bylo by to tak strašně jednoduché, a tak strašně krásná by najednou byla láska...
s každým koncem jedné lásky umírá anděl... kolik jich umřelo? a kolik jich ještě v nebi čeká, na naše zlomená srdce?
rozloučení se, a protože vím...že ty si to nikdy nepřečteš jmenovitě ti toto věnuji... a děkuji, protože jsi mi ukázal co je láska, a já teď skočím-ale ne za tebou. díky Ritchie, a sbohem...forever and never
pro mou kamarádku Adrienne o kterou jsem vlastní hloupostí přišla....odpusť mi maličká, a omlouvám se, i když čas už nikdy nevrátím Lucianne
omlouvám se neboť jsem se nechala unést mírou svého zoufalství.... snad pochopíte to co jsem se snažila nešťastným říct, láska bodá..a ten kdo miluje více, vždycky více trpí...
připustila jsem si konec, je to jako hodinka poslední...zoufalý výkřik do prázdna, ale nikdo mě neslyší! uvězněná mezi snem a realitou....umírám, pod andělovou záštitou
život tak jak je, smutek... ještě stále...
tak trochu jiný příběh...smutná leč, bohužel, i fotky mají svůj svět a žijí vlastním životem
tohle není jen souhrn lží, tohle se stalo! a on stále spí s ní, svět jako by zčernal, a štěstí tam v dáli... směje se mému neštěstí...které tak dlouho přetrvává! nikdy jsem noviny nečetla, ale tyhle za přečtení stojí... jsou psány krví!mou, ne jeho!