Básně autora Sladkalu
Nalezeno 152 záznamů. Zobrazuji 101-120.
Ubohá země Česká, zmítaná absencí práva, oděna v řízu demokracie, jež rozpadá se v cár...
...Obalím planetu tím rázem, omamnou vůní růžosféry, namísto modré atmosféry...
...Když si řeka rozpustí vlasy...
...Choulíš se v klíně, vrabčátko...
Cesty naše a našich blízkých se často rozcházejí...Neměli bychom však na dobré , co z našich vztahů vzešlo, nikdy zapomínat. Co bolí, přebolí...Lidským bytostem byl dán dar největší, odpouštět...
...Spanilá břízko, démante lesní krásy...
...Krása ženy zlátne jako víno, buclaté plnými tvary...
...Chuchvalce mlhy válí se po poli jak břichatec...
...Tik, tik – zpívají hodiny píseň času...
...sopečnou silou vášeň rozezněla v oázu hojnosti, kde dříve suchopár...
...Oblažte mou mysl znavenou, poušť vyprahlou, světem raněnou...
Kořistí beznaděje, lapenou v krátké chvilce milostného snění, které nemá směr, ani cíl, je milenka...
...Před úsvitem se z nebe snáší, v kolébce z nebeské pavučiny, k novému životu duše...
...obzor se v zlaté síti pohupuje...
...Vášeň stala se trubcem, zhynula...
...Sladce voňavá je kůže ženy, mazlivě voní teplo z pod peřiny...
...Hraje si s námi, nebeské dítě, za keřem růží, jak spiklenec číhá....
...Dny jako korále navléknem, na dlouhou osudu niti...
...Zasadím do půdy z marcipánu kouzelné semínko důvěry...
...Poprosím Měsíc, ať rozjasní hvězdný třpyt...