Básně autora Lucucu
Nalezeno 28 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Někdy stačí jen vědět, že vás má někdo rád a všechny problémy a smutky jsou hned menší.
Slova mají moc pohladit po duši, řečená i napsaná...
Deprese, kdo nezažil, nemůže pochopit... ten strach, že i to poslední světlo naděje zhasne a nebude důvod bojovat
Svět... Navždy zavřený do snění
Tvůj úsměv hřeje...
Chvilka zastavení při vaření čaje.
Tři krátké básničky napsané jen abych si udržela ještě chvilku zdravý rozum. Někdy se toho prostě sejde moc najednou.
Jen potřeba něco napsat, když mne přepadl náhlý smutek.
Snad ani nejčernější temnota, nezhasne ve mně naději.
Nejsi princ na bílém koni, jsi víc, jsi přítel a opora v boji.
nevím, snad jen potřeba vypsat se ze smutku...
Zmatek v duši, v očích slzy, mozek mlčí, srdce buší
Tohle přišlo tak nějak úplně samo, když jsem jela autem. Tak mi to nedalo a když jsem zastavila, tak jsem ji napsala na papír.
Asi všichni zažili takové to přátelství navždy, které se nějak vytratilo. Ale bylo tu a byla to moc krásná doba a na všechny ráda v dobrém vzpomínám. *
Také jedna starší, ale chybí mi tu datum, tak už nevím, ze kdy...