Povídky autora Inferno
Nalezeno 11 záznamů. Zobrazuji 1-11.
Horké polední paprsky slunce těžce dopadaly na zahrádku malého, ovšem za to velice malebného domku. Anna se svojí maminkou zrovna plely záhony. Práce to byla těžká a nepříjemná, ale zároveň i dosti nezbytná.
Bedřich Svátek byl starý a v tuto chvíli i velice, ale opravdu velice rozzlobený muž. Za plotem, ohraničující jeho pozemek, již postával početný dav, v čele se starostou obce a vzadu se členy místního sboru dobrovolných hasičů.
Snad za to může mé dobrácké vzezření, či okouzlující charisma, že mě moji přátele považují za takového zpovědníka, u kterého hledají radu a psychickou podporu. A navíc mám poměrně kvalitní zásobu alkoholických nápojů.
Na ryby chodím převážně sám, jelikož jen málo lidí si hezké chvíle spojí s rozbláceným břehem, žahavými kopřivami a neustálým terorem komárů. Dříve se mnou jezdil bratr, ale od jednoho nepříjemného incidentu na rybách nebyl.
Otázky kolem milostného života a sexu mi jako první zodpověděl až přiopilý údržbář ze zoologické zahrady v Plzni, se kterým jsem se za zvláštních okolností setkal právě při jedné mé návštěvě zoo.
Víkendy jsme s rodiči jezdili trávit na chatu, což pro nás, měšťáky, bylo značně dobrodružné. Vodu jsme chlemtali ze studny, topili jsme v kamnech, jídlo jsme si trhali ze stromů, a místo televize jsme chodili očumovat krávy...
Nejvíce holek opíchal Náčelník
Už aby ta zima skončila. Až sleze sníh a sluníčko začne hřát, setkám se se svými přáteli v naší osadě, v našem milovaném saloonu "U prokletých duší".
Kdo by to neznal. První stupeň základní školy, dva kapitáni vybírající z chumlu spolužáků své týmy, přefouknutý míč, červené trenýrky a bílé cvičky. Vždycky musí být někdo poslední, říkal jsem si, když jsem z chumlu zůstal sám.
(Povídky » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné)
Usazen v křesle před televizí uslyšel Artur na společné chodbě před svým bytem kroky a tlumené hlasy. V obýváku, kde se Artur nacházel, poletovaly stovky much. Nasládlý smrad, který se linul celým bytem, pronikl do celého domu.
Děsiví klauni už jsou v Plzni!
Začalo to v Americe a všichni si klepali na hlavu a říkali, že v Americe je možné všechno, a že to jsou blázni. Pak se najednou objevili ve Skandinávii, v Anglii, pak v Rakousku a nedávno i v Německu. No a teď i v Plzni!
Konečně byl pátek. Ještě hoďku a půjdu domů s příjemnou vidinou klidného víkendu. Dám si nějakou vymazlenou večeři a pak už bude jen svatý pokoj! Tedy, alespoň tak jsem si to plánoval...